30 Cdo 3487/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3487/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3487/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3487.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezákonné rozhodnutí Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 7 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3487/2023-335 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně P. G., zastoupené Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 671/15, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 57 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 20 C 142/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, č. j. 17 Co 167/2022-310, takto: Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, č. j. 17 Co 167/2022-310, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 6. 2022, č. j. 20 C 142/2021-276, a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 10. 2020 do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku udělení výtky obsažené v přípisu Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 11301-1/2019-ERU, jež byla shledána nezákonnou přípisem RNDr. Josefa Postráneckého, náměstka ministra vnitra pro státní službu, ze dne 21. 1. 2020, č. j. MV-174066-9/OSK-2019, který nařídil ji vyjmout z osobního spisu žalobkyně a dále k ní nepřihlížet. 2. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2022, č. j. 20 C 142/2021-276, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 613 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyni byl ze strany Rady Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) přípisem ze dne 12. 11. 2019, č. j. 11301-1/2019-ERU, písemně uložen služební úkol v podobě zaslání zápisů z veškerých jednání Sekce regulace k V. regulačnímu období s regulovanými subjekty, včetně vyplnění dříve zaslané tabulky. Rada ERÚ v přípisu konstatovala, že totožný služební úkol již byl žalobkyni uložen, aniž by byl k datu přípisu splněn, a stanovila k jeho splnění náhradní termín. Dále se zde Rada ERÚ vypořádala s námitkou žalobkyně, že termín nebylo možné splnit, a to poukazem na možnosti jeho splnění delegací administrativnímu aparátu úřadu. RNDr. Josef Postránecký, náměstek ministra vnitra pro státní službu, přípisem ze dne 21. 1. 2020, č. j. MV-174066-9/OSK-2019, posoudil ke stížnosti žalobkyně uloženou výtku jako nezákonnou, neboť mimo jiné shledal, že vymezení skutku, za který byla výtka uložena, neodpovídalo podobě zadaného služebního úkolu, který nebyl splněn. Dále konstatoval, že původní termín pro splnění zadaného úkolu byl v nepoměru k jeho náročnosti, přičemž podotkl, že úkol byl zadán e-mailem v pátek dne 8. 11. 2019 ve 13:59 hod. a v pondělí dne 11. 11. 2019 byla žalobkyně vyslána na celodenní konferenci. Nakonec nařídil výtku z osobní spisu žalobkyně vyjmout a dále k ní nepřihlížet. V osobním spisu žalobkyně se předmětná výtka nenachází. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že udělená výtka jakkoli nezákonná, nebyla způsobilá sama o sobě zasáhnout do osobní sféry žalobkyně tak, aby jako satisfakce nepostačovalo vlastní konstatování její nezákonnosti. Soud prvního stupně zdůraznil, že přípis výtku rušící byl obsáhle odůvodněn a představuje zastání se žalobkyně nadřízeným služebním orgánem, což by mělo dle soudu prvního stupně v žalobkyni vyvolat dostatečný pocit zadostiučinění. Navíc se jí následně i formálně omluvila žalovaná prostřednictvím Ministerstva vnitra, což ale nemohlo dle soudu prvního stupně již pocit zadostiučinění žalobkyně zvýšit, neboť omluva nepocházela přímo od subjektu, který žalobkyni příkoří způsobil, tedy od ERÚ, jenž účastníkem řízení není, ale od ministerstva, jež svůj náhled na věc vyjádřilo již vlastním zrušením výtky. V té části nemajetkové újmy, která nenese žádné vnější projevy a je tak zcela subjektivní a objektivně nedoložitelná, tudíž soud prvního stupně shledal, že taková nemajetková újma byla již zcela odčiněna vlastním obsahem rozhodnutí, které výtku za nezákonnou označilo. Zabývat se včasností poskytnuté omluvy tudíž nepovažoval soud prvního stupně za účelné. Dále soud prvního stupně uzavřel, že aby mohl posoudit oprávněnost nároku na finanční náhradu nemajetkové újmy, potřeboval vyhodnotit, zda vznikla újma o vyšší intenzitě, než kterou by bylo možnost odčinit nefinančním způsobem. Soud prvního stupně zdůraznil, že výtka je dle § 88 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, nástrojem určeným k řešení pouze drobných poklesků ve službě, neztotožnil se tudíž s názorem žalobkyně, že udělená výtka měla být nástrojem její „naprosté likvidace“, neboť v kontextu s nadcházející změnou systemizace ERÚ by pro takový účel bylo mnohem vhodnější alespoň zahájení kárného řízení. Soud prvního stupně zdůraznil, že výtky udělované podřízeným jejich nadřízenými za nesplnění nejrůznějších pracovních úkolů jsou v ekonomice zcela běžné a rovněž tak je zcela běžné, že některé jsou udělovány nespravedlivě. Benefitem služebního poměru pak je dle soudu prvního stupně možnost jejich přezkumu, jenž běžný zaměstnanec v ekonomice nemá. Žalobkyně byla v době udělení výtky ředitelkou Sekce regulace ERÚ, byla tedy součástí vrcholového vedení ústředního orgánu státní správy a od takto vysoce postavených lidí ve státní správě není nelegitimní dle soudu prvního stupně očekávat i nadstandardní odolnost vůči stresu. Žalobkyně z podstaty jí zastávané funkce musela mít již ke dni udělení výtky dostatek zkušeností na to, aby mohla s určitou mírou přesnosti identifikovat nesprávnost udělené výtky, stejně jako musela znát způsob, jak se bránit. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že i kdyby žalobkyni nezákonná výtka způsobila (1) nespavost, (2) třes rukou, (3) neschopnost se soustředit, (4a) silný a (4b) trvalý pocit nespravedlnosti, (5) smutek a (6) permanentní obavy o ztrátu zaměstnání a (7) nemožnost jeho opětovného nalezení a s tím související pocity (8) méněcennosti, (9) zbytečnosti a (10a) duševního i (10b) fyzického vyčerpání, tedy vznik trvalého a intenzivní stresu, bylo na pováženou, zda je vůbec osobou schopnou podávat odpovídající výkony ve vrcholovém vedení státní správy nebo zda svou funkci až do udělení výtky vůbec vykonávala. Nicméně soud prvního stupně vznik trvalého a intenzivního stresu v takto tvrzeném rozsahu za prokázaný neměl, neboť žalobkyně i přes poučení neunesla v tomto směru důkazní břemeno s tím, že k důkazu provedenou zprávu o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 21. 3. 2022 nepovažoval za listinu s dostatečnou vypovídací hodnotou, neboť obsahuje jen rekapitulaci sdělení samotné žalobkyně a není ani zřejmé, zda se vyjadřuje jen k období po výtce či zda je tak hodnoceno dlouhodobé pracovní prostředí žalobkyně s ohledem na její vysoké postavení v hierarchii úřadu. K dotazu soudu prvního stupně pak žalobkyně uvedla, že žádné odborné vyšetření (neurologické, psychiatrické či jiné) nepodstoupila. Z téhož důvodu soud prvního stupně neprováděl účastnický výslech žalobkyně ani navržené svědkyně M. Č., jelikož v obou případech by se opět jednalo pouze o tlumočení vlastních slov žalobkyně. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že nemá za prokázaný ani vznik újmy (tvrzeného trvalého a intenzivního stresu), ani existenci příčinné souvislosti mezi ní a nezákonně udělenou výtkou, neboť tvrzení žalobkyně v zásadě nikdy nesměřovala k výtce jako k izolovanému excesu nadřízených, nýbrž k výtce, která představovala vrchol snahy o její „naprostou likvidaci“. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že šikana na pracovišti (systematický bossin