30 Cdo 3674/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3674/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2022 Spisová značka:30 Cdo 3674/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3674.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Skutečná škoda [ Škoda ] Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 7 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3674/2021-172 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně EL NIŇO BEVERAGES, a.s., identifikační číslo osoby 27950395, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, zastoupené Mgr. Vladimírem Trnavským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 6/5, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 519 804,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 194/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 Co 401/2020-107, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 Co 401/2020-107, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 519 804,54 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé z nezákonného rozhodnutí Celního úřadu Kolín, kterým jí byl uložen správní trest propadnutí věci, přičemž inkriminovaná věc byla následně zlikvidována. Škoda je představována vynaloženými náklady na výrobu prázdných plechů (obalů) a víček. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 20 C 194/2017-71, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 519 804,54 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Městský soud v Praze dne 11. 12. 2008 usnesením, č. j. 19 Cm 153/2008-23, nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni uložil povinnost zdržet se (krom užívání slova Duracell pro energetické nápoje nebo v souvislosti s energetickými nápoji) výroby, distribuce a prodeje energetických nápojů pod označením Duracell a zdržet se jejich uvádění na trh energetických nápojů v definovaných plechovkách v rámci České republiky. Dalším usnesením Městský soud v Praze rozšířil územní působnost předběžného opatření i na členské státy Evropského společenství. Poté tutéž povinnost uloženou žalobkyni rozsudkem Městského soudu v Praze potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, č. j. 3 Cmo 203/2011-549. 4. V mezidobí Celní úřad Kolín dne 23. 1. 2009 na základě rozhodnutí (č. j. 1728/2009-177500-032/2 a č. j. 1729/2009-177500-032/3) zadržel žalobkynino zboží představované 185 941 ks plechovek energetického nápoje označených nápisem DURACELL ENERGY DRINK (dále jen „výrobky“), načež rozhodnutím ze dne 6. 8. 2010, č. j. 22542/2010 177500-021, rozhodl o propadnutí výrobků z důvodu spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a dne 5. 12. 2011 tyto výrobky byly kompletně zlikvidovány. Posledně zmíněné rozhodnutí ze dne 6. 8. 2010 však bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 10 As 157/2014, zrušeno a řízení o správním deliktu bylo v návaznosti na to zastaveno. 5. Soud prvního stupně konstatoval, že je naplněn předpoklad odpovědnosti žalované, neboť rozhodnutí o propadnutí výrobků bylo zrušeno pro nezákonnost ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), avšak také uvedl, že s ohledem na pravomocná rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 19 Cm 153/2008 již od roku 2008 nesměl žalobce výrobky vyrábět a distribuovat. Je pak zřejmé, že nevratný obal jako součást výrobku, který nelze vyrábět ani obchodovat, nemá fakticky žádnou hodnotu, případně má hodnotu toliko nepatrnou. Zdůraznil dále, že předchozí rozhodnutí celního úřadu o zadržení výrobků nebyla pro nezákonnost zrušena, a tak mezi nimi a vznikem škody spočívající ve zničení obalů výrobků není přímá příčinná souvislost. Žalobu proto zamítl. 6. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II). 7. Odvolací soud konstatoval, že si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a zčásti se shoduje i s jeho odůvodněním neúspěchu žaloby. 8. Odvolací soud souhlasil se žalobkyní v závěru, že k likvidaci předmětných výrobků bylo přistoupeno na základě rozhodnutí posléze zrušeného, a i v závěru, že je bez významu, že samotné rozhodnutí, kterým bylo předmětné zboží zadrženo, zůstalo v platnosti, neboť takové rozhodnutí neopravňovalo žalovanou k provedení likvidace předmětných výrobků. Uzavřel, že v této věci shledal odpovědnostní titul (vydání rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem), jakož i příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a skutečností, že na jeho základě došlo k likvidaci majetku žalobkyně. 9. Odvolací soud dále konstatoval, že není sporu o tom, že usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 19 Cm 153/2008-23 (předběžné opatření), bylo žalobkyni uloženo zdržet se výroby, distribuce a prodeje energetických nápojů pod označením Duracell a jejich uvádění na trh v České republice, což bylo následně rozšířeno na celé území Evropské unie, čímž se předmětné výrobky staly neobchodovatelné, jinak řečeno ztratily cenu. Nepřisvědčil žalobkyni, že předmětné výrobky mohla prodat mimo Evropskou unii. Z logiky věci tedy vyplývá, že žalobkyni pojmově nemohla vzniknout žádná škoda, která by byla v tomto řízení odškodnitelná, neboť předmětné výrobky byly pravomocně zadrženy, a pokud měly být žalobkyni vráceny, jednalo se o výrobky nulové hodnoty, se kterými žalobkyně nemohla jakkoli nakládat a mít z nich zisk, nebo alespoň nahradit ztrátu způsobenou jejich výrobou. 10. Rovněž akcentoval i tu skutečnost, že žalobkyni byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 15 Co 293/2018 - 78, zamítnuta žaloba o zaplacení částky 59 148 Kč s příslušenstvím, které se žalobkyně domáhala po žalované jako náhrady za shodnou částku, kterou žalobkyně musela vynaložit na úhradu nákladů na úřadem nařízenou likvidaci předmětných výrobků. Též konstatoval, že nelze odhlédnout od závěru Městského soudu v Praze v citovaném rozhodnutí, že jeho rozhodnutí není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, když je nepochybné, že žalobkyně v době zahájení správního řízení se zcela vědomě dopouštěla nekalosoutěžního jednání tím, že parazitovala na celosvětově známé ochranné známce společnosti Duracell Batteries BVBA a nerespektovala rozhodnutí o předběžném opatření vydané Městským soudem v Praze (sp. zn. 19 Cm 153/2008), které bylo vydáno ještě před zadržením předmětných výrobků v řízení pravomocně ukončeném rozsudkem Městského soudu v Praze (č. j. 19 Cm 153/2008-434), kterým soud konstatoval nepoctivé těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky Duracell (nekalosoutěžního jednání) ze strany žalobkyně. Akcentoval zásadu, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. To je dle odvolacího soudu i případ zde souzené věci, kde žalobkyně požaduje, aby jí byla přiznána náhrada za výrobu předmětných výrobků, která jí byla soudním rozhodnutím zapovězena, když jí navíc byla uložena povinnost uhradit náklady jejich likvidace. II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla advokátem zastoupená žalobkyně včasným dovoláním. 12. Dovolatelka měla všechny níže komentované otázky, u nichž namítala ve stručné argumentaci nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu, za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu. 13. Předložila otázky a. zda se jednání žalobkyně spočívající ve vlastnictví (a skladování) zadrženého zboží, kter