30 Cdo 3711/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3711/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2019 Spisová značka:30 Cdo 3711/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3711.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 písm. d) předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3711/2018-134 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 1/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, č. j. 21 Co 68/2018-99, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 21 Co 68/2018-107, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, č. j. 21 Co 68/2018-99, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 21 Co 68/2018-107, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení na žalované domáhá zaplacení částky 56 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 9 A 275/2011 (dále jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2017, č. j. 18 C 1/2017-68, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 56 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 20 570 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba proti žalobcem tvrzenému nezákonnému zásahu policejního orgánu spočívajícím v pěti provedených orientačních vyšetřeních žalobce coby řidiče motorového vozidla na přítomnost alkoholu v krvi a to v období od 6. 8. 2011 do 14. 4. 2012. Řízení před Městským soudem v Praze jako správním soudem trvalo 4 roky a 9 měsíců. Ve věci rozhodoval rozsudkem třikrát Městský soud v Praze, dva jeho rozsudky byly zrušeny ke kasační stížnosti rozsudky Nejvyššího správního soudu, kasační stížnost proti v pořadí třetímu rozsudku Městského soudu v Praze byla usnesením Nejvyššího správního soudu odmítnuta. V průběhu řízení o žalobě směřující k zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žalovaná poskytla žalobci omluvu, v níž konstatovala, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobce vzal následně svoji žalobu ohledně požadované omluvy zpět a řízení bylo v tomu odpovídajícím rozsahu zastaveno. Délku řízení před správními soudy považoval soud prvního stupně za nepřiměřeně dlouhou. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), zejména jeho § 13 a 31a, když měl za to, že samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostatečné. Soud prvního stupně součinem 4 let a 9 měsíců posuzovaného řízení a částky 15 000 Kč za rok (za první dva roky v poloviční výši) určil podle svých propočtů základní částku 60 000 Kč, kterou dále modifikoval jejím snížením o 20 %, když věc probíhala opakovaně na více stupních soudní soustavy. Postup žalobce v řízení hodnotil jako neutrální. Z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce navýšil základní částku o dalších 20 %. Celkem by žalobci náleželo 60 000 Kč, soud byl však vázán jeho požadavkem. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a současně uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 16 456 Kč (opravený výrok II rozsudku odvolacího soudu). Dále žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých žalované v částce 900 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových okolností zjištěných soudem prvního stupně, dokazování nedoplňoval. 7. Při právním hodnocení věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. Při posuzování formy přiměřeného zadostiučinění však oproti soudu prvního stupně vzal do úvahy skutečnost, že žalobce opakovaně zneužívá práva na přístup k soudu, když iniciuje velké množství civilních a správních sporů a podává velké množství stížností jak na úřadech, tak u soudů. 8. Doplnil rovněž, že samotný výsledek řízení pro posouzení zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tedy i pro případné stanovení odškodnění, je nevýznamný. Podle odvolacího soudu tato skutečnost není významná pro případné stanovení odškodnění, protože poškozený mohl být po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. To se však netýká formy poskytnutého odškodnění, případně její výše. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, které je tím větší, čím je větší význam předmětu řízení pro poškozeného. Výsledek posuzovaného řízení byl pro žalobce negativní, protože ve výsledku byla jeho žaloba na ochranu proti opakovanému zásahu Policie České republiky spočívající v opakovaných orientačních vyšetřeních na alkohol při silniční kontrole zamítnuta. Zároveň odvolací soud zohlednil, že žalobce podává k obecným soudům, ale i k jiným státním orgánům desítky let mnohdy bezvýznamné žaloby, různá podání, stížnosti apod. proti státu, když s ohledem na jejich množství a obsah lze shledat význam jednotlivých řízení pro žalobce (tj. to co je pro něj v sázce) v takovém případě nicotným. Rovněž Ústavní soud ve svých rozhodnutích, např. sp. zn. IV. ÚS 3266/07, sp. zn. III. ÚS 2791/08, sp. zn. II. ÚS 325/14, označil činnost žalobce za sudičskou s tím, že nepovažuje za profesionálně a odborně únosné, aby neustálým vyvoláváním mnoha desítek soudních sporů z malicherných důvodů nad únosnou mez zatěžoval kapacitu obecných soudů a Ústavního soudu. Za situace, kdy byl žalobce podroben legální silniční kontrole policie a v následném řízení, na základě podané správní žaloby, nebyl úspěšný, odvolací soud uzavřel, že žalobci sice vznikla nemajetková újma nepřiměřeně dlouhou délkou správního řízení, avšak s přihlédnutím k minimální závažnosti vzniklé újmy (pro žalobce nebylo v sázce téměř nic) a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (§ 31a odst. 2 věta druhá OdpŠk), je poskytnutí omluvy a konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě plnohodnotným a dostatečným kompenzačním prostředkem nápravy (potud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009), zejména pokud v konstatování porušení práva (ve formě omluvy žalované) ze dne 21. 6. 2017 bylo výslovně uvedeno, k porušení kterého práva žalobce došlo. Délka posuzovaného řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce, neboť nesprávný úřední postup nemohl žalobci přivodit pocit nejistoty, který by vyžadoval jakoukoliv kompenzaci. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I dovoláním, ve kterém namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dovodil, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla žalobci jen zanedbatelná újma. Žalobce měl za to, že nebyly naplněny výjimečné podmínky, jež by vylučovaly poskytnutí zadostiučinění v penězích. Odvolací soud rovněž pominul preventivně-sankční účinek přiznávaného zadostiučinění. Žalobce konkrétně nesouhlasil s tím, že by závěr o zanedbatelném významu posuzovaného řízení mohl vyplývat pouze ze skutečnosti, že iniciuje velké množství sporů, pročež jsou jeho návrhy označeny za sudičské. Podle žalobce musí být v takovém případě splněna rovněž podmínka, že je