30 Cdo 3817/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3817/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2016 Spisová značka:30 Cdo 3817/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3817.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Způsobilost k právním úkonům Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 10 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3817/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Ing. J. P., zastoupené ustanoveným opatrovníkem Ing. J. O., právně zastoupené Mgr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem se sídlem v Brně, Benešova č. 628/12, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o zaplacení 2.680.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 102/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014 č. j. 13 Co 102/2014-182, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2013 č.j. 15 C 102/2013-147 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 4. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 1.085.200,- Kč s příslušenstvím (skládající se z částky 225.200,- Kč, kterou žalobkyně zaplatila na výživném pro své dvě nezletilé děti, částky 460.000,- Kč, kterou by žalobkyně mohla požadovat z titulu výživného nerozvedené manželky, částky 400.000,- Kč, kterou by žalobkyně mohla požadovat z titulu výživného rozvedené manželky) a náhrady nemajetkové újmy ve výši 2.000.000,- Kč s příslušenstvím (za podstatné snížení kvality jejího života). Žalobu zdůvodnila zejména tím, že Obvodní soud pro Prahu 9 (stejně jako Městský soud v Praze v navazujícím řízení a Oddělení péče o děti Úřadu městské části Praha 14 jako opatrovník nezletilých) v řízení o rodičovské zodpovědnosti a v řízení o rozvod manželství postupoval nesprávně, když nezahájil k ochraně jejích práv z moci úřední řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, ani jí v řízení neustanovil opatrovníka, ačkoliv věděl o její duševní chorobě (zejména na základě znaleckého posudku ze dne 22. 2. 2007 ve znění doplňku ze dne 27. 5. 2007, který byl zpracován PhDr. Markem Preissem a MUDr. Jiřím Švarcem, Ph.D.). Újma žalobkyni vznikla tím, že nemohla v těchto řízeních pro duševní poruchu formulovat a bránit své zájmy, což vedlo k tomu, že jí byly z péče odebrány nezletilé děti, se kterými se nemohla nadále stýkat, musela na ně platit nepřiměřeně vysoké výživné a nemohla se účastnit řízení o rozvod svého manželství. K ochraně práv žalobkyně omezením ve způsobilosti k právním úkonům a ustanovením opatrovníka (otec žalobkyně) došlo až rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 8. 2011 č. j. 25 Nc 3048/2010-102. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala, vznesla námitku promlčení ohledně všech uplatněných nároků a uvedla, že absenci zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobkyně v rámci řízení o rodičovské zodpovědnosti nelze považovat za nesprávný úřední postup soudu, neboť jde o věcný postup. Žalobkyně se se svými nezletilými dětmi mohla stýkat ve stejných dnech jako její rodiče, a proto nemohla být zkrácena na svých právech. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 8. 10. 2013 konkretizovala žalobní tvrzení tak, že se domáhá jak náhrady škody, tak nemajetkové újmy, která jí vznikla nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2007 č. j. 20 Co 501-502/2007-240 (ačkoliv toto rozhodnutí nebylo formálně pro nezákonnost zrušeno) a souvisejícím nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 2022/2006. Újma měla žalobkyni vzniknout také nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení o rozvod manželství vedeném pod sp. zn. 9 C 203/2006 a nezahájením řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům také ,,uvšech soudů a ve všech řízeních i mimo ně“. Žalobkyně se nadále domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 2.000.000,- Kč, která jí měla vzniknout tím, že bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, práva na zdraví, práva na lidskou důstojnost a práva na rodinný život, neboť jí bylo odepřeno stýkat se se svými dětmi. Vedle toho jí měla vzniknout škoda ve výši 680.000,- Kč spočívající v nemožnosti domáhat se výživného nerozvedené a rozvedené manželky. Do částky 405.200,- Kč vzala žalobu zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 14. 11. 2013 č. j. 15 C 102/2013-147 žalobu o zaplacení částky 2.680.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně došel k závěru, že žalobkyní označené nezákonné rozhodnutí není odpovědnostním titulem, na jehož základě by se žalobkyně mohla domáhat náhrady škody, neboť toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno. Odpovědnostním titulem nemůže být ani tvrzený nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního soudu pro Prahu 2, protože jde o postup, který by se projevil v nezákonnosti rozhodnutí. Soud prvního stupně uzavřel, že je na opatrovníkovi žalobkyně, aby se případně domáhal nápravy dotčeného rozhodnutí, neboť soud v řízení o náhradu škody není oprávněn zkoumat, zda je žalobkyní namítané rozhodnutí nezákonné, nebo zda se v rozhodnutí promítl nezákonný postup soudu. Nadto soud prvního stupně uvedl, že postup soudů nebyl nesprávným úředním postupem, neboť z jejich zjištění jednoznačně nevyplývá, že by žalobkyně trpěla duševní chorobou, která by byla důvodem pro ustanovení opatrovníka. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2014 č. j. 13 Co 102/2014-182 (do částky 1.250.000,- Kč) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud došel k závěru, že se Obvodní soud pro Prahu 2 ani Obvodní soud pro Prahu 9 nedopustil nesprávného úředního postupu, neboť v těchto řízeních nevyšla najevo taková skutečnost, která by v případě žalobkyně odůvodňovala zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům nebo ustanovení procesního opatrovníka. Odvolací soud se navíc ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že namítaný nesprávný úřední postup je postupem, který by se projevil v nezákonnosti rozhodnutí, které by bylo způsobilým odpovědnostním titulem pouze v případě, že by bylo pro nezákonnost zrušeno, což se v posuzovaném případě nestalo. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky, zda byly soudy v rámci dotčených řízení povinny zahájit řízení o její způsobilosti k právním úkonům. K zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům postačuje podezření, které v dotčených řízeních jednoznačně vyšlo najevo. Závěr odvolacího soudu o tom, že k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům je nutné nejprve konstatovat nedostatečnou způsobilost k právním úkonům, nemůže dle žalobkyně obstát, neboť by se tímto předjímal výsledek řízení, které se teprve zahajuje. Žalobkyně tvrdila, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena otázka, jestli konstatování příznaků duševní poruchy ve znaleckém posudku je skutečností, která odůvodňuje zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že odvolací soud vzal při posuzování nesprávného úředního postupu v potaz, že v dotčených řízeních nikdo nenavrhoval zahájení řízení o její způsobilosti k právním úkonům. Stát nemůže přenášet povinnost zahájit řízení o způsobilosti k právním úkonům na jiné osoby. Postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k zásahu do práva žalobkyně na zdraví, neboť jí nebyl včas ustanoven opatrovník, který by činil kroky směřující k léčení její duševní poruchy. Později ustanovený opatrovník takové kroky sice činil, ale už nemohl odstranit ,,nedozírné a trvalé následky způsobené pozdním léčením“. Soud prvního stupně i odvolací soud svým zamítavým rozhodnutím odňal žalobkyni jedinou možnost domáhat se u soudu nápravy protiprávních jednání státních orgánů a náhrady nemajetkové újmy způsobené tímto jednáním. Dle žalobkyně lze rozhodnutí odvolacího soudu vykládat tak, že soudy nejsou povinny v případě duševní poruchy účastníka ustanovit mu opatrovníka nebo zahájit řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, což by mohlo znamenat ,,oficiální s