30 Cdo 3909/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3909/2023 citace  Právní věta:Porušení unijního práva státem zakládá nárok na náhradu jak škody, tak nemajetkové újmy, a to i v případě porušení práva Evropské unie legislativní (ne)činností státu. Ke vzniku nemajetkové újmy spojené se zjištěným porušením práva Evropské unie, k níž došlo protiprávním shromažďováním a ukládáním provozních a lokalizačních údajů určité osoby, bude zpravidla dostačující, že má dotčená osoba důvod se vzhledem k jejímu postavení a dalším okolnostem cítit dotčena již samotným shromažďováním a ukládáním těchto údajů s latentní možností jejich následného zneužití. Požadavky na prokázání okolností svědčících o existenci a rozsahu újmy nesmí vést k praktické nevymahatelnosti práva na informační sebeurčení, které je zaručeno všem občanům Evropské unie. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3909/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3909.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Lidská práva Ochrana osobních údajů Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. čl. 10 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 10 odst. 3 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 82 Nařízení (EU) č. 679/2016 čl. 5 směrnice 2002/58/EU čl. 15 směrnice 2002/58/EU Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:30. 4. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:14 / 2025 Anotace:Žalobce se domáhal po žalované omluvy ve vztahu ke své osobě, a i ve vztahu k občanům České republiky, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu (a občanům České republiky) vznikla nesprávnou implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. 7. 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (dále „směrnice 2002/58“). Nesprávná implementace provedená v rozporu s touto směrnicí vedla k plošnému shromažďování a dalšímu zpracování provozních a lokalizačních údajů, přičemž v tomto shromažďování spatřoval žalobce zásah do svých práv na soukromí a na informační sebeurčení. Před podáním žaloby se žalobce pokoušel neúspěšně dosáhnout výmazů (odstranění) údajů uchovávaných k jeho osobě nejdříve prostřednictvím mobilního operátora, následně prostřednictvím Úřadu pro ochranu osobních údajů, který uvedl, že existuje jasný rozpor mezi národní úpravou a směrnicí 2002/58, avšak tento rozpor nelze překlenout eurokonformním výkladem. Žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované, která žádost o zadostiučinění odmítla s tím, že normotvornou činnost nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně uzavřel, že újma, která měla být žalovanou prostřednictvím namítané rozpornosti národní právní úpravy na straně jedné a práva EU na straně druhé žalobci způsobena, je toliko újmou potenciální, která není způsobilá právní ochrany poskytované ustanoveními § 81 odst. 1 a § 2956 o. z. Žalobce ani netvrdil vznik konkrétní újmy v důsledku toho, že mobilní operátor uchovává po určitou dobu provozní a lokalizační údaje týkající se žalobce. Žalobce se spíše než ochrany vlastních osobnostních práv domáhá ochrany veřejného zájmu, jemuž se civilněprávní ochrana osobnosti člověka a jeho přirozených práv neposkytuje. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v tom, že v posuzované věci nebyl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, jelikož v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Podle odvolacího soudu čl. 36 odst. 3 Listiny nezakládá právo na náhradu škody způsobené výkonem zákonodárné pravomoci Parlamentu. Pokud zákonodárce své meze překročí, může Ústavní soud zasáhnout a zákon zrušit nebo vyslovit jeho neústavnost. Ohledně omluvy občanům České republiky, odvolací soud uzavřel, že žalobce nebyl legitimován k podání žaloby, která by se měla týkat náhrady nemajetkové újmy všech občanů. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dovolání a Nejvyššímu soudu byla předložena otázka možné odpovědnosti státu za jeho normotvornou (ne)činnost ve vztahu k potřebě náležité transpozice práva EU, dále otázka vztahu mezi zásahem do základního práva a vznikem nemajetkové újmy a otázka vzniku nemajetkové újmy způsobené nesprávným zpracováním osobních údajů. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3909/2023-174 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U smaltovny 1115/32, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, identifikační číslo osoby 47609109, sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 22/2021, o dovolaní žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 54 Co 134/2023-143, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 54 Co 134/2023-143, v té části výroku I, kterou se potvrzují výroky I a III rozsudku soudu prvního stupně, a v nákladovém výroku II, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2023, č. j. 31 C 22/2021-116, ve výroku I a III, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované jednak ve vztahu ke své osobě, jednak vůči „občanům“ [zřejmě České republiky] omluvy jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu (a občanům České republiky) vznikla nesprávnou implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. 7. 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (dále též „směrnice o soukromí a elektronických komunikacích“ nebo „směrnice 2002/58“). Právě nesprávná implementace provedená v rozporu s touto směrnicí vedla k plošnému shromažďování a dalšímu zpracování provozních a lokalizačních údajů o elektronické komunikaci uživatelů služeb elektronických komunikací. V tomto shromažďování žalobce spatřoval zásah do svých práv na soukromí a na informační sebeurčení. 2. Před podáním žaloby se žalobce pokoušel neúspěšně dosáhnout výmazů (odstranění) údajů uchovávaných k jeho osobě nejdříve prostřednictvím mobilního operátora, následně prostřednictvím Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále „ÚOOÚ“), který svým vyjádřením ze dne 9. 3. 2021 žalobci odpověděl, že podle jeho názoru: „je nesporné, že národní úprava dané problematiky obsažená v § 97 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, není v souladu s výkladem čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (…). Rozpor je natolik zásadní, že jej nelze překlenout eurokonformním výkladem“. Žalobce následně předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která žádost o zadostiučinění odmítla s odkazem na to, že normotvornou činnost nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Pro vznik odpovědnosti státu tak nebyl podle žalobce splněn již základní předpoklad, kterým je existence nesprávného úředního postupu. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) o žalobě rozhodl svým rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 31 C 22/2021-116, tak, že zamítl požadavek na určení povinnosti žalované zaslat žalobci datovou schránkou omluvu následujícího znění: „Česká republika se Vám prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu omlouvá za to, že přijetím právní úpravy ukládající poskytovatelům služeb elektronických komunikací podle § 97 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích uchovávat provozní a lokalizační údaje o Vaší elektronické komunikaci porušila a nadále porušuje ustanovení čl. 15 odst. 1 Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích. Tím dochází k neoprávněnému zásahu do Vašich osobnostních práv“ (výrok I), zamítl rovněž žalobu na uložení povinnosti žalované zveřejnit na jejích webových stránkách www.mpo.cz v sekci Aktuality po dobu minimálně 30 dnů omluvu následujícího znění: „Česká republika se prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu omlouvá občanům za to, že přij