30 Cdo 4231/2008 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4231/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2010 Spisová značka:30 Cdo 4231/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4231.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1 o. s. ř. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        30 Cdo 4231/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka ve věci žalobce PRAMEN JINDŘICHŮV HRADEC, státní podnik v „likvidaci“, se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 168/II, IČ: 00092924, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce JUDr. M. H., správce konkursní podstaty úpadkyně LIKOS, s.r.o. v likvidaci, IČ: 47537647, se sídlem správce konkursní podstaty v Blatné, J. P. Koubka 81, proti žalované DANESA, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Elišky Přemyslovny 1335, IČ: 25605674, zastoupené  JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu Praha - východ  pod sp. zn. 5 C 164/2000, o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2008, č.j. 21 Co 227/2008-269, takto: I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá. II. Dovolání žalobce se zamítá. III. Žalobce a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Horčice, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27. O d ů v o d n ě n í :  Žalobce se domáhal žalobou doručenou Okresnímu soudu Praha – východ dne 25.8.2000 určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené 17.12.1997 mezi společností DANESA, s.r.o., jako kupující a společností LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně blíže označených nemovitostí s tím, že má vůči společnosti LIKOS, s.r.o. vymahatelné pohledávky a předmětná kupní smlouva zkracuje jejich uspokojení. Žalovaná založila svoji procení obranu mimo jiné na tvrzení, že se v daném případě jednalo o prodej části podniku, nikoliv o prodej nemovitostí s tím, že na věc se vztahuje ustanovení § 476 a násl. obch. zák. a že nebyla zachována lhůta k uplatnění nároku žalobce.   Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č.j. 5 C 164/2000-222, určil, že je vůči žalobci právně neúčinná kupní smlouva uzavřená dne 17.12.1997 mezi firmou DANESA, s.r.o., jako kupující a firmou LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně nemovitostí blíže označených v rozsudečném výroku (výrok I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 16.397,90,- Kč a vedlejšímu účastníku na straně žalobce 3.922,30,- Kč (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce má za společností LIKOS, s.r.o. (dále též „dlužník“), vymahatelné pohledávky přiznané pravomocnými rozhodnutími soudu. Dlužník převedl odporovatelnou smlouvou předmětné nemovitosti na společnost DANESA, s.r.o., když v době převodu byla jednatelkou obou společností Ing. H. Soud prvního stupně projednávanou věc posoudil podle ustanovení § 42a obč. zák. a dovodil, že Ing. H. je třeba považovat za osobu blízkou ve smyslu ustanovení § 116 a § 117 obč. zák. Z tohoto hlediska se žalované nepodařilo prokázat, že nemohla rozpoznat úmysl dlužníka zkrátit věřitele ani při vynaložení náležité pečlivosti dle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. Námitka žalované, že v projednávané věci nešlo o prodej nemovitostí, ale o prodej části podniku, v řízení nebyla prokázána, neboť tato skutečnost nevyplývá z obchodního rejstříku. K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 17.12.1997 mezi společností DANESA, s.r.o., jako kupující a společností LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně nemovitostí blíže označených v rozsudečném výroku, je ve vztahu k žalobci právně neúčinná (výrok I.). Současně zavázal žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 44.528,37,- Kč (výrok II.). Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na určení, že odporovatelná kupní smlouva je ve vztahu k žalobci právně neúčinná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 6.3.2001, sp. zn. 22 Cdo 797/2000, rozsudek ze dne 11.12.2002, sp. zn. 22 Cdo 1377/2001 a rozsudek ze dne 29.7.2003, sp. zn. 22 Cdo 1188/2003) dospěl k závěru, že v daném případě je naléhavý právní zájem dán. Dále dovodil, že úprava odporovatelnosti ve smyslu ustanovení § 478 obch. zák., a to s účinkem přechodu závazku při prodeji podniku (jeho části) z prodávajícího na kupujícího, je ve vztahu k ustanovení § 42a obč. zák. úpravou speciální. Z tohoto hlediska dospěl k závěru, že soud prvního stupně nedostatečně hodnotil skutková tvrzení žalovaného a označené důkazy o tom, že předmětné nemovitosti byly součástí části podniku prodávajícího dlužníka, kdy odporovatelnou smlouvou ze dne 15.12.1997 (správně 17.12.1997) byla prodávána část podniku dlužníka, a to divize organizačního a ekonomického poradenství s právním zajištěním, kdy součástí předmětu převodu byly jednak nemovitosti, jednak další závazky a pohledávky prodávajícího. V uvedeném rozsahu bylo na žalovaném břemeno tvrzení a důkazní o tom, že byla taková část podniku způsobilá prodeje. Po poučení žalovaného dle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. doplnil, resp. zopakoval dokazování a zjistil, že podle organizačních směrnic prodávajícího dlužníka, ve spojení s jeho účetními uzávěrkami a na základě předmětné smlouvy o prodeji části podniku, zde byla část společnosti dlužníka označována jako divize organizačního a ekonomického poradenství s právním zajištěním, která byla smlouvou ze dne 15.12.1997 (správně 17.12.1997) prodána kupující společnosti DANESA, s.r.o.     Podanou žalobu proto posoudil na rozdíl od soudu prvního stupně podle ustanovení § 478 obch. zák. a uzavřel, že vzhledem k uplynutí prekluzivních lhůt zde stanovených zanikl nárok žalobce domáhat se u soudu odporu podle uvedeného ustanovení. Proti tomuto rozsudku podali žalobce a vedlejší účastník dovolání. Jeho přípustnost žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podává je  z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že odvolací soud při svém rozhodování neaplikoval ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., ve znění účinném k 17.12.1997. Z obsahu spisu vyplývá, že převod majetku proběhl mezi „osobami blízkými“ ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 až 3. Na jedné straně vztahu stála společnost LIKOS, s.r.o., jejímž jménem jednala jednatelka Ing. D. H., a na druhé straně stála společnost DANESA, s.r.o., jejímž jménem rovněž jednala jednatelka Ing. D. H. Majetek, který byl převáděn mezi oběma společnostmi, přesahoval několikanásobně výši základního jmění (kterým se rozumí základní kapitál dle § 108 obch. zák., ve znění účinném k 17.12.1997), přičemž pro naplnění podmínek ve smyslu ustanovení § 196 odst. 3 obch. zák. postačí, aby převáděný majetek byl ve výši přesahující 1/10 základního jmění. Žalobce má za to, že nesplnění povinností předpokládaných ustanovením § 196 obch. zák. zakládá absolutní neplatnost právního úkonu. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vedlejší účastník dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., že rozhodnutí  spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Zejména zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že v daném případě se jednalo o prodej části podniku. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce a vedlejšího účas