30 Cdo 4318/2011 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4318/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2012 Spisová značka:30 Cdo 4318/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4318.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Průtahy v řízení Správní řízení Stavební řízení Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4318/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně: INSTALČNÍ MATERIÁL – HERMAN, s. r. o., se sídlem ve Vyškově, Masarykovo nám. 391/44, identifikační číslo osoby 60 74 34 68, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 150/2008, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2011, č. j. 28 Co 170/2011 – 261, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se v části, v níž směřuje proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, odmítá. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2011, č. j. 28 Co 170/2011 – 261, se v části výroku I., v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně co do částky 60.000,- Kč, jakož i ve výroku II., zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 1,000.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok II.). K odvolání žalobkyně odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 60.000,- Kč spolu s příslušnými úroky z prodlení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 95.292,- Kč. Uvedené částky se žalobkyně domáhala z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem stavebního úřadu Městského úřadu ve Vyškově (dále též jen „stavební úřad“) a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále též jen „krajský úřad“), a to v kolaudačním řízení týkajícím se rozestavěné budovy občanské vybavenosti v katastrálním území V. zahájeném dne 14. 10. 1998. Žalobkyně byla stavebníkem uvedené budovy. Nesprávný úřední postup spatřovala v tom, že stavební úřad nepřerušil předmětné řízení po té, co zjistil, že stavba stojí na cizím pozemku. Stavební úřad měl správně řízení přerušit a zahájit řízení o odstranění stavby. Stavební úřad však nekonal po dobu pěti let a kolaudační rozhodnutí vydal až 30. 6. 2004. Jiný nesprávný úřední postup měl podle žalobkyně spočívat v tom, že stavební úřad nepřibral jako účastníka do kolaudačního řízení vlastníka pozemku, který byl stavbou zastavěn, a v tom, že žalobkyni vyzval, aby doplnila žádost o dodatečné povolení stavby o souhlas druhého spoluvlastníka, R. O. Žalobkyně dále považovala rozhodnutí o kolaudaci ze dne 30. 6. 2004, rozhodnutí krajského úřadu o zrušení kolaudačního rozhodnutí z 22. 1. 2005 a rozhodnutí stavebního úřadu o přerušení dodatečného povolení stavby z 25. 7. 2006 za nezákonná. Soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí žaloby tím, že správní řízení sice bylo neúměrně dlouhé, avšak ke škodě žalobkyně nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí a předmětným správním orgánům nebyl prokázán žádný nesprávný úřední postup, který by žalobkyni způsobil škodu. Rozhodnutí o přerušení řízení v období od roku 1999 do roku 2004 vydáno nebylo, avšak vliv pochybení stavebního úřadu, jenž měl takové rozhodnutí vydat a zahájit řízení o odstranění stavby, nebylo ve vztahu k žalobkyni negativní. Bylo benevolencí stavebního úřadu, že vyčkal, až dojde k odkoupení zastavěného pozemku, přičemž bez zbytečného odkladu po splnění této podmínky vydal kolaudační rozhodnutí, jímž žalobkyni vyhověl. Žalobkyně po celou dobu kompenzačního řízení směšovala tvrzené nároky z nezákonného rozhodnutí a z nesprávného úředního postupu a neprokázala, že konkrétními akty či porušením zákona k těmto předpokladům odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu, došlo. Ačkoliv nebylo vydáno rozhodnutí o předběžném užívání stavby, stavební úřad toleroval, že žalobkyně stavbu fakticky dokončenou užívala. Prodlení v první fázi řízení, od roku 1999 do roku 2004, zavinili žalobkyně a spoluvlastník druhé ideální poloviny rozestavěné budovy, kteří po celou dobu vypořádávali vztahy k cizímu pozemku, který touto budovou zastavěli. Odvolací soud zopakoval důkaz podstatnou částí správního spisu. Dovodil, že stavební úřad po dobu pěti let a čtyř měsíců neučinil žádný úkon, což jednoznačně představuje nesprávný úřední postup. Jiný nesprávný úřední postup, ani nezákonné rozhodnutí v předmětném správním řízení odvolací soud neshledal. Nesprávný úřední postup nelze spatřovat v tom, že stavební úřad nejednal jako s účastníkem řízení s vlastníkem zastavěného pozemku, neboť takováto vada se projeví přímo v rozhodnutí samém. Ani výzva k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o souhlas druhého spoluvlastníka nepředstavuje nesprávný úřední postup, neboť žalobkyně je pouze spoluvlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí, a nemá tedy žádné většinové právo k rozhodování za druhého spoluvlastníka. Žádné ze žalobkyní označených rozhodnutí pak nelze považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“. Odvolací soud tedy oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že za nesprávný úřední postup je třeba považovat prodlení správního orgánu (stavebního úřadu) v období od 3. 1. 1998 do 19. 3. 2004. Za tento nesprávný úřední postup náleží žalobkyni zadostiučinění, které je třeba poskytnou v penězích, neboť samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo dostatečným. Přihlížeje k judikatuře Nejvyššího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že základní částkou za jeden rok trvání posuzovaného řízení je 15.000,- Kč, přičemž za první dva roky řízení náleží částka 15.000,- Kč. Základní výše odškodnění za devět let a osm měsíců trvání řízení je tedy 130.000,- Kč. Odvolací soud dále přihlédl ke kritériím uvedený v § 31a odst. 3 OdpŠk. Význam předmětu řízení pro žalobkyni výši odškodnění neovlivní. Žalobkyně se nepochybně podílela na délce řízení, neboť jako stavebník v rozporu s vydaným stavebním povolením svoji stavbu umístila na cizím pozemku. Na průtahy v řízení si žalobkyně nestěžovala. Řízení bylo komplikováno i sporem žalobkyně s dalším spoluvlastníkem, proto odvolací soud snížil částku přiměřeného zadostiučinění o 40 %. Řízení vykazovalo též vyšší míru složitosti, neboť nešlo o běžné kolaudační řízení, a proto odvolací soud snížil částku zadostiučinění o dalších 26 %. Na druhé straně se stavební úřad dopustil značné prodlevy v řízení, a proto byla částka zadostiučinění zvýšena o 20 %. Základní částka 130.000,- Kč je tedy snížena o 46 % na 59.800,- Kč a po zaokrouhlení na celé tisíce činí 60.000,- Kč. V části výroku I., jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, napadla rozsudek odvolacího soudu žalobkyně. Napadený rozsudek podle žalobkyně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu stavebního úřadu tím, že po dobu pěti let a čtyř měsíců neučinil žádný úkon. Žalobkyně však nesouhlasí s výší přiznaného zadostiučinění. Částka 15.000,- Kč za jeden rok trvání řízení nekompenzuje ani v nejmenším nemajetkové újmy, které jí v průběhu kolaudačního řízení vznikly či vznikly v souvislosti s tím, že její stavba nebyla kolaudována řádně a včas. Přihlédnutí k okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk, jakož i další snižování částky zadostiučinění je vůči žalobkyni necitlivé. Kolaudační řízení nevykazovalo vyšší míru složitosti. Z hlediska odborného postupu stavebního úř