30 Cdo 539/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 539/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2011 Spisová značka:30 Cdo 539/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.539.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 153a o. s. ř. § 40 předpisu č. 121/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 539/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. R. O., zastoupeného JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalované obchodní společnosti PORADCE s.r.o., se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 2020/28, IČO 25836200, zastoupené Mgr. Richardem Karkó, advokátem se sídlem ve Slovenské republice, Žilina, D. Dlabača č. 35, o odstranění následků zásahu do autorského práva a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 401/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. července 2009, č.j. 1 Co 264/2008-98, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II.Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobci částku 15.360,- Kč k rukám JUDr. Aleše Ondruše, advokáta se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Žalobce se žalobou domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu podle § 40 zákona číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) ve znění účinném do 22. 3. 2006. V žalobě uvedl, že uzavřel dne 20. 3. 2005 s nakladatelstvím Linde Praha a.s. výhradní licenční nakladatelskou smlouvu na vydání jeho autorského díla – knihy „Správní řád – nový zákon č. 500/2004 Sb. s důvodovou zprávou s poznámkami“. Tím udělil nakladatelství výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít. Žalovaná však vydala v prosinci 2005 publikaci „Poradce č. 12/2005“, obsahující nový správní řád s komentářem, označený jako dílo autora JUDr. M. P. Na základě odborného porovnání obou textů vyplynulo, že autor „plagiátu“ v části § 1-15 z díla žalobce vycházel a toto dílo vlastními slovy převyprávěl a ve zbývající části díla jej prakticky s minimálními gramatickými odlišnostmi opsal. Žalobce vyzval žalovanou k odstranění následků zásahu do jeho autorského práva, avšak bezvýsledně. Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ze dne 30. května 2008, č.j. 23 C 401/2007-44, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč, výrokem II. zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal zaplacení příslušenství z žalované částky, písemné omluvy doručené žalobci ve znění uvedeném ve výroku, sdělení jmenného seznamu s adresami abonentů, kterým byl v rámci předplatného rozeslán výtisk Poradce č. 12/2005, a kterým byl tento výtisk rozeslán k prodeji dalším osobám, přesné uvedení přímých nákladů na výrobu díla Poradce č. 12/2005, a to podle jednotlivých položek, doložených příslušnými doklady, přesně kolik výtisků Poradce č. 12/2005 bylo vyrobeno a kolik jich bylo prodáno, zaplacení částky 44.783,- Kč a dalších nákladů, a výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení soudního poplatku. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. července 2009, č.j. 1 Co 264/2008-98, podle ustanovení § 219 o.s.ř. rozsudek pro uznání soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 o.s.ř, neboť soud prvního stupně usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 23 C 401/2007-17, žalované uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení ve věci samé písemně vyjádřila, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu, popřípadě, aby před uplynutím této lhůty sdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, takže ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.). Usnesení bylo doručeno žalované do vlastních rukou dne 20. února 2008. Žalovaná se vyjádřila ve věci samé přípisem podaným na poště dne 28. března 2008, tedy po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty. Odvolací soud po doplnění dokazování, zejména přečtením protokolu o výpovědi jednatele žalované P. Š. ze dne 1. dubna 2009 učiněné ve věci Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 179/2008, neshledal důvodnou námitku žalované, že usnesení jí nebylo řádně doručeno do vlastních rukou z důvodu, že jeho pracovnice Z. G. nebyla k tomuto úkonu žalovanou zmocněna. Odkázal na ustanovení § 23 odst. 6 zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách ve znění poštovních podmínek, podle jehož ustanovení čl. 21 odst. 3 písm. a) „za osobu, která je oprávněna za adresáta, který je právnickou osobou poštovní zásilku převzít, se pro účely tohoto dílu považuje fyzická osoba, která vykonává činnost v prostorách označených názvem adresáta na pracovišti za podatelnu a která má k dispozici razítko adresáta“. K námitce žalované, že věc by bylo třeba předložit pro rozpor ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. s Ústavou ČR, odvolací soud zároveň odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11 2006 sp. zn. III. ÚS 91/06, ve kterém bylo připomenuto, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani s článkem VI. bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, který s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. K námitce žalované, že rozsudek pro uznání nebyl vyhlášen veřejně, odkázal odvolací soud na protokol o jednání, ze kterého vyplynulo, že krajský soud vyhlásil dne 30. května 2008 rozsudek pro uznání veřejně v souladu s ustanovením § 156 o.s.ř. Stejně tak námitku žalované, že ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. i postup soudu je v rozporu s článkem VI. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, shledal nedůvodnou. Proti oběma výrokům rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala žalovaná dne 2. listopadu 2009 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod uvádí s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Jako otázky zásadního významu předkládá především procesní otázky týkající se okolností doručení usnesení ze dne 12. 2. 2008, naplnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 114b o.s.ř.; nastoluje též otázku, zda soudy obou stupňů porušily právo žalované na spravedlivý soudní proces a postupovaly v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil žalobce, který se s napadeným rozhodnutím ztotožnil, přičemž nemá za to, že by dovolatelka zmínila otázky, které by po právní stránce měly zásadní význam. Navrhl proto jeho odmítnutí event. zamítnutí. Současně požádal o přisouzení náhrady nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Podle ustanovení § 114b o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a sch