30 Cdo 5500/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5500/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2017 Spisová značka:30 Cdo 5500/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5500.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 442 odst. 1 obč. zák. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.3.2018 27.3.2018IV.ÚS 800/18 II.ÚS 1117/18JUDr. Jan Filip doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto odmítnuto13.3.2018 25.4.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5500/2015-296 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně C. W., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 219/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 64 Co 131/2015-267, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 64 Co 131/2015-267, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2014, č. j. 19 C 219/2011-229, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2015, č. j. 19 C 219/2011-234, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 757 859 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti se zajištěním jejích dvou automobilů pro účely trestního řízení vedeného proti žalobkyni u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 18/2005, které následně skončilo zproštěním obžaloby. Vozidla byla žalobkyni vrácena po skončení trestního stíhání poté, co byla zajištěna po dobu více než 8 let, bez možnosti žalobkyně je užívat. V důsledku dlouhotrvajícího trestního řízení, kdy byla obě vozidla odstavena z provozu a nebyla prováděna jejich údržba, hodnota vozidel ke dni vrácení poklesla. Znehodnocení vozidel žalobkyně vyčíslila s odkazem na znalecký posudek částkami 434 859 Kč a 323 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala náhrady nákladů vynaložených na znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Janem Pavlíčkem ve výši 4 800 Kč. 2. Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2013, č. j. 64 Co 352/2012-85, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2012, č. j. 19 C 219/2011-45, kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozhodl o věci znovu rozsudkem ze dne 20. 11. 2014, č. j. 19 C 219/2011-229, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2015, č. j. 19 C 219/2011-234, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 724 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 724 000 Kč od 18. 8. 2011 do zaplacení a z částky 4 800 Kč od 29. 8. 2011 do zaplacení (výrok I). Dále žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 37 859 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 183 572,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III), státu však náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I změnil jen tak, že úrok z prodlení od 18. 8. 2011 do zaplacení se stanoví z částky 720 000 Kč, jinak jej v tomto výroku i ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (výrok I), a dále vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 27 878,40 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně i soud odvolací vyšly ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí vozidel Volkswagen Golf 1J 1,9 D a Nissan Terrano II 2,4 Wagon, které vydala policii v průběhu listopadu a října 2001. Nesporným byl učiněn také průběh trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby žalobkyně. Soud prvního stupně provedl dokazování znaleckými posudky znalce Ing. Jana Pavlíčka ohledně stanovení obvyklé ceny vozidel k datu jejich odebrání a stejně tak k datu vrácení vozidel žalobkyni, přičemž u obou vozidel bylo shodně konstatováno, že poškození jednotlivých dílů vozidel ke dni jejich vrácení bylo větší, než kdyby byla vozidla po dobu zajištění běžně provozována. Dále však soud prvního stupně doplnil dokazování o znalecké posudky soudem ustanoveného znalce Karla Lukáše, z nichž byly taktéž zjištěny ceny obou vozidel jak k datu jejich odebrání, tedy ke dni 23. 11. 2001 a 19. 10. 2001, tak k datu jejich vrácení dne 1. 8. 2010, avšak v tomto případě v odlišné výši než jak vyplynulo ze znaleckých posudků předložených žalobkyní, a to tak, že rozdíl cen vozidel činil částky 400 000 Kč a 320 000 Kč. Soudní znalec rovněž odhadl opotřebení dílů v důsledku jejich zadržení na částku 40 000 Kč na každém vozidle. Znalec přitom uvedl, že pokud by vozidla byla provozována, k takovému opotřebení by nedošlo. Následně odhadl stejnou částku, tedy 40 000 Kč, na náklady, které by žalobkyně byla nucena vynaložit na běžný provoz každého z vozidel. 5. Soud prvního stupně s odkazem na § 128 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny předpoklady pro odpovědnost státu k náhradě škody, když je zde dána existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku škody spočívající v omezení vlastnického práva. Při určení výše náhrady za omezení vlastnického práva soud prvního stupně vycházel ze znaleckých posudků soudem ustanoveného znalce Karla Lukáše, který rozdíl cen vozidel při jejich zadržení a navrácení žalobkyni stanovil na celkovou částku 720 000 Kč. Soud prvního stupně také zhodnotil, že škoda ve výši 40 000 Kč žalobkyni nevznikla, když škoda způsobená opotřebením vozidel jejich zadržením a neužíváním, a náklady, které by žalobkyně musela vynaložit na provoz vozidel, byla oceněna sumou ve stejné výši. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně netvrdila, že by si v době svého trestního stíhání sjednávala nájem jiných vozidel, pouze spekulovala o tom, že jí škoda vznikla neužíváním vlastních vozidel, případně jejich nájmem nebo prodejem. Za důvodný soud prvního stupně považoval i nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku Ing. Janem Pavlíčkem, na jehož podkladě byla žaloba podána. Žalobkyni přiznal též náhradu nákladů řízení v plné výši s tím, že výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posouzení. Výrok o nákladech státu soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně byla ve věci úspěšná a náklady představované znalečným byly hrazeny z rozpočtových prostředků státu. 6. Žalovaná odvoláním napadla vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I a výrok III o nákladech řízení. Odvolací soud však vyslovil souhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně splnění předpokladů pro odpovědnost státu za škodu spočívající v nepřiměřeném omezení vlastnického práva. Zajištění obou vozidel podle odvolacího soudu trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a v důsledku toho došlo k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva žalobkyně, nehledě na to, že pokud zajištěním měl být sledován účel reparace, podstatný pokles zajištěného majetku by v případě odsuzujícího rozsudku tento účel naplňoval jen minimálně, na rozdíl například od zajištění peněžních prostředků. Tím je ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“, ve spojení s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod dán odpovědnostní titul. Majetkovou újmu žalobkyně lze spatřovat v tom, že nemohla vykonávat vlastnické právo ke svému majetku, tedy spotřebovávat jeho užitnou hodnotu, vyjádřenou podstatným poklesem jeho ceny, případně jinak se svým majetkem ve svůj prospěch nakládat. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s drobnou opravou ohledně částky, k níž se pojí prodlení od 18. 8. 2011 do zaplacení a která představuje součet rozdílů hodnot obou vozidel, zatímco ke zbývající přisouzené částce 4 800 Kč se pojí prodlení za dobu od 28. 8. 2011 do zaplacení. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu žalov