30 Cdo 554/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 554/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2024 Spisová značka:30 Cdo 554/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.554.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 1, 2 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 554/2024-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce E. R., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 50 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 211/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 20 Co 203/2023-105, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 20 Co 203/2023-105, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 45 C 211/2020-76, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení (výrok I), přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobce na zaplacení částky 50 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku svého nezákonného trestního stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 a § 255a odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, jež bylo proti němu vedeno u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 49/2014 (dále též jen „předmětné trestní stíhání“ nebo „předmětné trestní řízení“). 3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že trestní řízení pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona bylo proti žalobci, jenž od února 2007 působil jako generální ředitel obchodní společnosti Krajská zdravotní, a. s. (která vznikla sdružením pěti největších nemocnic Ústeckého kraje), a proti dalším čtyřem spoluobviněným (členům představenstva zmíněné společnosti) zahájeno dne 23. 5. 2013. Dne 21. 6. 2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti všem spoluobviněným také pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Obvinění byla obviněným sdělena v průběhu jednání představenstva společnosti Krajská zdravotní, a. s., a to způsobem, který v prostorách této společnosti vyvolal pro žalobce nežádoucí pozornost osob, jež se zde nacházely. V průběhu července 2013 obvinění podávali proti usnesení o zahájení jejich trestního stíhání stížnosti, jež však okresní státní zástupce dne 26. 7. 2013 zamítl. Vyšetřování žalobce bylo ukončeno dne 24. 1. 2014 a dne 14. 2. 2014 byl proti všem spoluobviněným podán návrh na podání obžaloby. Samotná obžaloba byla podána dne 27. 2. 2014. Žalobce byl následně z funkce generálního ředitele zmíněné obchodní společnosti odvolán. Ode dne 17. 9. 2015 probíhala ve věci jednotlivá hlavní líčení, přičemž poslední hlavní líčení se konalo dne 2. 3. 2017. V jeho závěru soud vyhlásil rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby, a to podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1962 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Proti tomuto rozsudku podal okresní státní zástupce dne 5. 12. 2017 odvolání, doplněné dne 22. 12. 2017. Spis byl poté předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který usnesením ze dne 2. 12. 2019 osvobozující rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody. Toto rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci. 4. Soud prvního stupně dále zjistil, že do průběhu předmětného trestního řízení, a to v jeho počáteční fázi a v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku znaleckým ústavem American Appraisal, zasahovaly osoby stojící mimo orgány činné v trestním řízení, přičemž se konkrétně jednalo o senátorku Parlamentu České republiky, náměstka ministra spravedlnosti a náměstka ministra financí. Stran obsahu zmíněného znaleckého posudku probíhala též nestandardní komunikace mezi uvedeným znaleckým ústavem a policejním orgánem. Přestože první znalecký posudek zpracovaný zmíněným znaleckým ústavem vyzníval ve prospěch žalobce i dalších spoluobviněných, orgány činné v trestním řízení dále pokračovaly ve vyšetřování. Žalobce proto nabyl dojmu, že blíže neurčené vlivné osoby, které zasahují do postupu policejních orgánů, mají zájem na jeho odsouzení, bez ohledu na to, že se trestné činnosti nedopustil. Ztratil proto víru v nestrannost orgánů Policie ČR a státního zastupitelství, žil ve strachu, trpěl stresem, nespavostí, úzkostí z nejistého výsledku trestního řízení a depresí, pročež užíval lékařem předepsanou medikaci (antidepresiva). O žalobcově trestním stíhání informovala řada regionálních i celostátních médií, což se též stalo příčinou žalobcova rozchodu s jeho tehdejší partnerkou. 5. Žalobce svůj požadavek na zaplacení zažalované částky z titulu náhrady nemajetkové újmy (společně s nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, jenž byl následně řešen v samostatném řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 213/2020 – pozn. dovolacího soudu) předběžně uplatnil u žalované dne 29. 5. 2020. Žalovaná poté dne 19. 2. 2021 žalobci poskytla zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování, že v řízení došlo k vydání nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, v důsledku čehož žalobci vznikla nemajetková újma. Důvody pro vyplacení finanční náhrady však žalovaná neshledala. 6. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace v rozsudku citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci svědčí vůči žalované právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou nezákonným trestním stíháním utrpěl. Zadostiučinění, které již žalobce od žalované obdržel, přitom zhodnotil jako nedostatečné, a to s ohledem na povahu zjištěného zásahu do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobcova života, jakož i na délku doby, po kterou žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce dvou až osmi let, a která odpovídala šesti letům a šesti měsícům. Přiměřeným zadostiučiněním za utrpěnou nemajetkovou újmu je tak dle soudu prvního stupně v daném případě finanční plnění. 7. Při stanovení konkrétní výše peněžitého zadostiučinění soud prvního stupně vyšel z porovnání žalobcova případu s případy dvou jeho spoluobviněných, a to P. F. a M. Ř., kteří již sami byli rovněž za předmětné trestní stíhání finančně odškodněni (v prvním případě se tak stalo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 1. 2022, č. j 43 C 128/2020-139, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j 58 Co 126/2022-150, a ve druhém případě pak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2021, č. j 46 C 217/2020-142, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j 15 Co 91/2022-170). Tyto osoby totiž byly stíhány za totožné trestné činy, hrozil jim stejný trest, jako žalobci, a i ony byly nuceny vyhledat lékařskou pomoc v souvislosti s dopady trestního stíhání na jejich psychické zdraví. Těmto žalobcovým spoluobviněným přitom bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč, respektive 200 000 Kč. Oproti uvedeným případům byl však v žalobc