30 Cdo 5635/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5635/2016 citace  Název judikátu:K prohlášení projevu vůle rozhodčím nálezem Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2017 Spisová značka:30 Cdo 5635/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5635.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Rozhodčí řízení Dotčené předpisy:§ 161 odst. 3 o. s. ř. § 39 obč. zák. § 12 odst. 6 předpisu č. 219/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.4.2017 10.4.2017III.ÚS 1091/17 I.ÚS 1092/17JUDr. Radovan Suchánek JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto odmítnuto10.9.2019 10.9.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5635/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, identifikační číslo osoby 660 03 008, proti žalovaným 1) Neinver Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, identifikační číslo osoby 272 27 243, zastoupené JUDr. Vladimírem Petrusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, 2) KIRO development s. r. o., se sídlem v Praze 3, Slezská 2310/115, identifikační číslo osoby 272 48 160, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Nevolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, a 3) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 659 93 390, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 3, Husinecká 808/5, o určení neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a kupních smluv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 120/2013, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2016, č. j. 13 Co 61/2016-368, takto: I. Dovolání žalované 1) proti té části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2016, č. j. 13 Co 61/2016-368, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. října 2015, č. j. 38 Co 120/2013-268, ve výroku II., jímž bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou 2) a žalovaným 3) nahrazením projevu vůle žalovaného 3) nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vydaným dne 15. ledna 2013 ve věci Rsp. 1794/12, je od počátku neplatná, se odmítá; II. Dovolání žalované 2) proti té části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2016, č. j. 13 Co 61/2016-368, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. října 2015, č. j. 38 Co 120/2013-268, ve výroku I., jímž bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 3) nahrazením projevu vůle žalovaného 3) nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vydaným dne 15. ledna 2013 ve věci Rsp. 1794/12, je od počátku neplatná, se odmítá. III. Ve zbývající části se dovolání žalovaných 1) a 2) zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „odvolací soud“) předcházely rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 17. října 2013, č. j. 38 C 120/2013-72, a rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „odvolací soud“) ze dne 6. srpna 2014, č. j. 13 Co 83/2014-147, které byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 20. května 2015, č. j. 30 Cdo 366/2015-174 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz), a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud v označeném kasačním rozhodnutí vyložil a odůvodnil právní názor, že zřizovatel státní příspěvkové organizace je oprávněn domáhat se určení neplatnosti smlouvy, kterou příspěvková organizace uzavřela bez jeho schválení vyžadovaného podle § 12 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud dále (jako obiter dictum) zdůraznil, aby v dalším řízení se soud zabýval i otázkou právního dosahu výroku předmětného rozhodčího nálezu, konkrétně, zda v daných poměrech může z hlediska projevu vůle za předmětného žalovaného v rozhodčím řízení obstát výrok rozhodčího nálezu, že „Nabytím právní moci rozhodčího nálezu jsou uzavřeny tyto smlouvy. Kupní smlouva (uzavřena Rozhodnutím Rozhodčího soudu)…“ Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 19. října 2015, č. j. 38 C 120/2013-268, výroky I. a II. určil, že označené kupní smlouvy jsou (od počátku) neplatné, výrokem III. zamítl žalobu na určení, že označená budoucí kupní smlouva je (od počátku) neplatná a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu: „Žalovaní uzavřeli dne 30. 12. 2009 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě měl žalovaný 1) jako prodávající a žalovaný 3) jako kupující uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek par. č. 1205/2 v k. ú. B., a dále žalovaný 2) jako prodávající a žalovaný 3) jako kupující měli uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 1205/50 v k. ú. B., a to 30 dnů od obdržení pravomocného územního rozhodnutí povolujícího stavbu SSÚD. Vydané územní rozhodnutí bylo následně zrušeno Městským soudem v Praze jako soudem správním. Žalovaní 1) a 2) se poté, co žalovaný 3) s nimi odmítl uzavřít předmětné kupní smlouvy, domáhali nahrazení projevu vůle třetího žalovaného u Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, který rozhodl, že jsou předmětné kupní smlouvy nabytím právní moci rozhodčího nálezu uzavřeny.“ Soud prvního stupně vycházel z kasačního rozhodnutí dovolacího soudu. Konstatoval, že rozhodnutím ze dne 13. listopadu 2008 vydala žalobkyně Opatření, jímž si v čl. I. odst. 1 v souladu s § 12 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o majetku ČR“) vyhradila schvalování smluv o úplatném nabytí nemovité věci, bytu nebo nebytového prostoru státem v případě, že nabývací cena přesáhne 1 milion Kč. Jelikož smlouvou o smlouvě budoucí (dále též v „předběžná smlouva“) k úplatnému nabytí nemovitostí přímo nedochází, pouze je založena smluvní povinnost do ujednané doby uzavřít hlavní smlouvu, uvedené opatření žalobkyně se na tuto smlouvu nevztahuje. Žalovaný 3) byl při uzavření předběžné smlouvy s žalovanými 1) a 2) vázán pouze zákonnou podmínkou ve smyslu § 40 odst. 1 zákona o majetku ČR. Podle čl. I. odst. 2 Opatření žalobkyně neschvaluje smlouvy o úplatném nabytí pozemků určených územním rozhodnutím nebo stavebním povolením pro výstavbu pozemních komunikací zahrnutých do rozpočtu stavby. Prostředky na výkup předmětných pozemků byly zahrnuty v rozpočtu žalované 3) na rok 2012, přičemž středisko pro správu a údržbu dálnic prvoinstanční soud považoval za příslušenství pozemní komunikace a jako takové spadá pod vymezení čl. I. odst. 2 uvedeného Opatření. S ohledem na plánované využití pozemků žalovanou 3) ke stavbě střediska správy a údržby dálnice učinily smluvní strany předběžnou smlouvu závislou na vydání územního rozhodnutí, a to nejen při stanovení lhůty pro uzavření jednotlivých kupních smluv, ale i pro splnění podmínky, za níž není třeba k smlouvě o úplatném nabytí pozemku souhlasu žalobkyně (určení pozemků pro výstavbu územním rozhodnutím). S ohledem na tyto okolnosti soud prvního stupně shledal předběžnou smlouvu platnou, a proto žalobu ohledně její neplatnosti zamítl. Pokud jde o určení neplatnosti předmětných smluv, soud prvního stupně v tomto směru uzavřel, že předmětným rozhodčím soudem „bylo uznáno právem, že nabytím právní moci rozhodčího nálezu jsou uzavřeny (předmětné) kupní smlouvy...“ Soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda vůbec s ohledem na zrušení územního rozhodnutí, jehož existencí bylo uzavření předmětných kupních smluv podmíněno, nastal k podání návrhu k rozhodčímu soudu důvod, neboť dospěl k závěru, že uvedené kupní smlouvy nikdy nebyly uzavřeny. „V nálezu vydaném dne 15. 1. 2013 se Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR omezuje na konstatování, že nabytím právní moci rozhodčího nálezu jsou uzavřeny zde uvedené kupní smlouvy, aniž by ovšem došlo k nahrazení projevu vůle žalovaného 3), jak předpokládá § 161 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 30 zák. č. 216/1994 Sb. Při absenci projevu vůle žalovaného 3) nedošlo k platnému uzavření předmětných kupních smluv, soud tudíž žalobě v tomto rozsah