30 Cdo 570/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 570/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2008 Spisová značka:30 Cdo 570/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.570.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 písm. e) předpisu č. 265/1992Sb. § 39 odst. 1 písm. e) předpisu č. 40/1964Sb. § 135 odst. 2 písm. e) předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 194 odst. 7 písm. e) předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 8 odst. 1 písm. e) předpisu č. 455/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1544/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 570/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce K. spol. s r. o., zastoupeného advokátem za účasti S. T. s. r. o. v l., zastoupeného advokátem o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 8/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006, č. j. 11 Cmo 441/2005 - 82, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou podle § 244 a násl. o. s. ř. domáhal, aby „soud povolil vklad vlastnického práva v jeho prospěch podle kupní smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2001 mezi žalobcem a společností S. T. s. r. o. v l., IČ: 625 78 197, ohledně podílu 1/8 na poz. p. č. 292 a domu na poz. p. č. 292, vše v k. ú. N., obec P., a aby tak nahradil zamítavé rozhodnutí K. ú. P. - město (nyní K. ú. p. h. m. P.) vydané pod č. j. V 15186/2001/SY“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že citovaným rozhodnutím katastrálního úřadu se cítí být dotčen na svých právech, neboť se nestal vlastníkem, resp. spoluvlastníkem označených nemovitostí podle uvedené smlouvy, a nesouhlasí s názorem správního orgánu, že návrh na vklad do katastru nemovitostí je v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 265/1992 Sb. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2005, č. j. 26 C 8/2004 - 42, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ze spisu správního orgánu zjistil, že dne 25. 6. 2001 byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2001, kterou za prodávajícího S. T. s.r.o. podepsal zmocněnec R. N. na základě plné moci ze dne 14. 12. 2000, udělené mu J. S. jako jediným jednatelem této společnosti; R. N. podepsal rovněž i návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle uvedené smlouvy. Tento návrh byl citovaným rozhodnutím katastrálního úřadu zamítnut pro rozpor s § 5 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 265/92 Sb. z důvodu, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí a že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin - plná moc ze dne 14. 12. 2000 pro R. N. není nedílnou součástí kupní smlouvy, tedy projev vůle účastníků není na jedné listině, jak požaduje § 46 odst. 2 obč. zák. Dále bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 50 K 52/98, které nabylo právní moci dne 13. 5. 1999, byl na majetek jediného společníka prodávající společnosti J. S. prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty úpadce J. S. byla jmenována advokátka S. B. a že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, č. j. 31 Cm 321/99 - 4, byla prodávající společnost S. T. s. r. o. zrušena s likvidací k datu 30. 3. 2000 a k datu 22. 11. 2001 byl likvidátorem jmenován P. H. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z § 148 odst. 2 obch. zák. a dovodil, že prohlášením konkurzu na majetek úpadce J. S. zanikla jeho účast ve společnosti a oprávnění nakládat s jeho majetkem, resp. s majetkem prodávající obchodní společnosti, přešlo na správkyni konkurzní podstaty, resp. na likvidátora. Dospěl proto k závěru, že J. S. nemohl ke dni 14. 12. 2000 vystupovat jako jednatel společnosti a jím udělená plná moc pro R. N. byla neplatná (§ 39 obč. zák.). V červnu 2001, kdy byla uzavřena kupní smlouva a kdy byl podán návrh na vklad, R. N. jako zmocněnec úpadce nemohl nakládat s majetkem úpadce; s majetkem prodávající obchodní společnosti mohl nakládat jen správce konkurzní podstaty, resp. likvidátor, který ovšem nebyl oprávněn uzavřít novou smlouvu (§ 70 a násl. obch. zák.). Z toho vyplývá, že ke dni uzavření předložené kupní smlouvy ani ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této smlouvy nebyl R. N., který smlouvu i návrh na vklad podepsal, oprávněn nakládat s předmětem smlouvy. Nebyla tak splněna podmínka pro povolení vkladu podle kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2001 uvedená v § 5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb. a k. ú.tudíž nepochybil, jestliže návrhu na vklad v daném případě nevyhověl, i když tak učinil z jiných důvodů. Dále městský soud poukázal na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, publikované pod R 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod VIII., podle kterého ze smlouvy musí být patrno, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec, a že tomuto požadavku lze dostát i tak, že plná moc, kterou zmocnitel zmocněnci k uzavření smlouvy udělil, tvoří nedílnou součást smlouvy; v případě smlouvy o převodu nemovitosti se tak musí stát nejpozději k okamžiku podání návrhu na vklad podle smlouvy. Z toho je patrno, že plná moc pro zmocněnce musí být nedílnou součástí smlouvy (tedy nepostačuje připojení plné moci k návrhu na vklad) jen tehdy, jestliže ze smlouvy nevyplývá, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec; taková situace ale v posuzovaném případě nenastala, neboť z předložené smlouvy jednoznačně vyplývá, že ji za prodávajícího uzavřel zmocněnec. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 11 Cmo 441/2005 - 82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění městského soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že R. N. nebyl oprávněn uzavřít kupní smlouvu se žalobcem dne 21. 6. 2001 a ani posléze podat návrh na vklad do katastru nemovitostí. Dovodil, že nebyl-li J. S. v době uzavření kupní smlouvy jednatelem (podle zjištění odvolacího soudu byl z obchodního rejstříku vymazán dne 22. 5. 2001) ani společníkem prodávajícího (z obchodního rejstříku byl vymazán již dne 21. 12. 1999), pak zaniklo i jeho oprávnění za společnost S. T., s. r. o. jednat (§ 21 odst. 1 o. s. ř., § 13 obch. zák.) a zanikla i plná moc jím udělená R. N., jenž pak nebyl oprávněn nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví této společnosti. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebyla splněna podmínka uvedená v § 5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., která vyžaduje, aby účastníci řízení byli oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v nesprávnosti odvolacím soudem učiněného závěru, že zánikem funkce jednatele společnosti zanikla i plná moc, kterou společnost S. T. s. r. o. udělila R. N.. Poukazuje na občanský zákoník, který taxativně vymezuje případy, kdy zaniká plná moc udělená zmocněnci, přičemž žádná z těchto okolností v daném případě nenastala; z toho dovozuje, že plná moc udělená P. N. byla v den podpisu kupní smlouvy i v den podání návrhu na vklad vlastnického práva platná. Dále vyslovuje názor, že pro posouzené věci není právně významné, že prohlášením konkursu na majetek J. S. zanikla jeho účast ve společnosti a že nakládání s jeho obchodním podílem přešlo na správkyni konkursní podstaty, neboť společník vykonává svá práva na valné hromadě, resp. mimo valnou hromadu v případě jediného společníka, avšak přímé obchodní vedení společnosti náleží statutárnímu orgánu, tj. do 22. 11. 2001 jednateli J. S. a od 22. 11. 2001 likvidátorovi. Za nesprávný rovněž považuje názor odvolacího soudu, že z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, č. j. 50 K 52/98 - 323, o ukončení provozování podniku úpadce vyplývá, že J. S. nesplňoval předpoklady pro výkon funkce jednatele společnosti ve smyslu § 135 odst. 2 obch. zák. ke dni 14. 12. 2000, kdy jejím jménem udělil plnou moc R. N.. Namítá, že na majetek jednatele a jediného společníka společnosti J. S. byl sice dne 6. 10. 1998 prohlášen konkurs, avšak vzhledem k tomu, že byl jediným společníkem