30 Cdo 629/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 629/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2022 Spisová značka:30 Cdo 629/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.629.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 629/2022-215 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce V. B., n. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, proti žalovanému Statutárnímu městu Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Generali České pojišťovny a. s., IČO 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 86 223,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 229 C 16/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 44 Co 35/2020-196, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 44 Co 35/2020-196, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 229 C 16/2017-131, zastavil řízení o žalobcově požadavku na zaplacení částky 3 000 Kč (výrok I) a žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 83 223,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 2. 2017 do zaplacení, zamítl (výrok II). Zároveň s tím soud prvního stupně žalobci uložil nahradit žalovanému a vedlejší účastnici náklady řízení (výroky III a IV). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o nároku na náhradu škody, který žalobce vznesl vůči žalovanému s poukazem na postup strážníka Městské policie Brno, v důsledku něhož měl žalobce dne 12. 8. 2016 utrpět újmu na zdraví. Požadovaná částka byla vyčíslena jako součet náhrad bolestného, ztráty na výdělku za dobu žalobcovy pracovní neschopnosti, nákladů vynaložených na léky a na startovné v běžeckém závodě, kterého se žalobce nemohl pro své zranění zúčastnit, a nákladů právního zastoupení za obdržené právní služby. 3. Výrokem o částečném zastavení řízení soud prvního stupně nejprve reagoval na zpětvzetí žaloby o v něm uvedenou částku, načež při rozhodování o zbývající části nároku vyšel ze skutkových zjištění, jež učinil ze shodných tvrzení účastníků řízení, z obsahu videozáznamu zachycujícího předmětnou událost a ze tří spisů vztahujících se k přestupkovým řízením, která byla v návaznosti na předmětný incident vedena. Poté uzavřel, že žalobce byl jako řidič motorového vozidla nacházejícího se na účelové komunikaci, na níž byl vjezd vozidel zakázán, dne 12. 8. 2016 kontrolován hlídkou Městské policie Brno. Výzvě k předložení občanského a řidičského průkazu, jakož i k vystoupení z vozu, však nevyhověl, načež se přítomný strážník městské policie R. V. po dalších výzvách k uposlechnutí zmíněného požadavku pokusil s využitím teleskopického obušku žalobce donutit k tomu, aby vozidlo opustil. Došlo tak k fyzickému kontaktu mezi žalobcem a jmenovaným strážníkem, kdy se strážník neúspěšně snažil žalobce uchopit oběma rukama spojenýma obuškem a vytáhnout jej z vozu ven, načež žalobce ze svého vozidla sám vystoupil. Poté, co žalobce strážníkovi svůj řidičský a občanský průkaz předložil, uvedl, že má zraněný prsteníček levé ruky a cítí bolest pod žebry. Na místo proto byla přivolána zdravotnická záchranná služba, která po prvotním ošetření žalobce odvezla do nemocnice k dalšímu vyšetření. Dvě řízení o přestupcích, jež byla následně vedena proti dotčenému strážníkovi, a to na podkladě oznámení ředitele Městské policie Brno, stejně jako řízení o přestupku vedené proti žalobci, skončila bez toho, aby dotčený strážník či žalobce byli uznáni vinnými z jejich spáchání. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, z dalších důkazů, které v řízení provedl, již žádné skutečnosti nezjistil. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace § 12 odst. 2 písm. b), odst. 3, § 13 odst. 1 a 3, § 18 odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2, 3, 4 a 5 a § 24 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o obecní policii“), jakož i z § 6 odst. 7 písm. a), odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“), dospěl soud prvního stupně k závěru o nedůvodnosti žalobcova požadavku. Zasahující strážník městské policie totiž tvrzenou škodu žalobci způsobil v souvislosti s plněním úkolů, které zmíněné zákony stanoví, přičemž odpovědnost žalovaného je dle speciální právní úpravy vtělené do § 24 odst. 1 zákona o obecní policii vyloučena tím, že tato škoda byla způsobena osobě, jež svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok strážníka vyvolala. Žalobce, který byl v době kontroly podezřelý ze spáchání přestupku, totiž bezdůvodně neuposlechl výzvy strážníků k předložení řidičského průkazu ke kontrole, přičemž následné přiměřené použití donucovacích prostředků vůči němu, jemuž předcházely nezbytné výzvy k upuštění od protiprávního jednání, směřovalo k dosažení účelu sledovaného zákonem a bylo nezbytné k překonání žalobcova odporu. 5. K odvolání žalobce ve věci poté rozhodoval Krajský soud v Brně, který svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č. j. 44 Co 35/2020-159, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, jakož i v obou nákladových výrocích potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud v průběhu odvolacího jednání žalobce vyzval k tomu, aby doplnil svá tvrzení i důkazní návrhy stran existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zákrokem dotčeného strážníka, a následně doplnil dokazování žalobcovým účastnickým výslechem, jakož i svědeckým výslechem zmíněného strážníka, a dále zopakoval dokazování videozáznamem, který byl při zákroku pořízen. Na podkladě zjištění, která z těchto důkazů učinil, poté uzavřel, že žalobce neprokázal, že by jeho zranění, z něhož je odvozován vznesený nárok, bylo způsobeno právě při inkriminovaném zákroku. Vzhledem ke skutečnosti, že po vystoupení z vozu žalobce zraněnou levou ruku bez zjevných problémů používal k ovládání mobilního telefonu, totiž nelze vyloučit, že k jeho zranění došlo již dříve a jiným způsobem. 7. Dále odvolací soud v tomto rozsudku uvedl, že žalobce sice svou totožnost mohl zasahujícímu strážníkovi prokázat i jinak, než předložením svého občanského průkazu, který neměl povinnost mít u sebe, a to i sdělením údajů, jež bylo možné ověřit v základním registru obyvatel [§ 11a odst. 1 písm. e) bod 2 a § 12 zákona o obecní policii], v souladu s § 3 odst. 3 zákona o silničním provozu a § 7 odst. 5 zákona o obecní policii však bylo jeho povinností vyhovět strážníkově výzvě k předložení řidičského průkazu. Žalobce tedy jednal neadekvátně, přičemž utrpěl-li škodu při následném zákroku, stalo se tak v důsledku jeho aktivní obrany proti zásahu, ke kterému nemuselo dojít, pokud by se žalobce výkonu pravomoci veřejného činitele řádně podrobil. V souladu s § 6 odst. 2 a § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejichž aplikaci speciální ustanovení § 24 zákona o obecní policii nevylučuje, tak „nároku žalobce nelze přiznat právní ochranu“, a to ani za situace, pokud by použití donucovacích prostředků, k němuž zasahující strážník přistoupil, nebylo v souladu se zákonem. 8. Tento rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 30 Cdo 3439/2020-177, kterým toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že pokud odvolací soud nepřijal právní závěry soudu prvního stupně, podle kterých byla odpovědnost žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu vyloučena prokázaným naplněním liberačního důvodu upraveného v § 24 odst. 1 části věty za středníkem zákona o obecní policii a namísto toho považoval za podstatné zabývat se otázkou vztahu příčinné souvislosti mezi zákrokem strážníka a žalobcovou újmou na zdraví, byl v souladu s § 213 odst. 3 občanského soudního řádu i s ustálenou judikaturou dovolacího soudu povinen předně přistoupit k zopakování těch důkazů, které sice ve vztahu k této otázce provedl soud prvního stupně, avšak které ve svém rozsudku