30 Cdo 681/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 681/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 5. 2021 Spisová značka:30 Cdo 681/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.681.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 681/2021-310 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně B. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelou Lukášovou Bryneckou, advokátkou se sídlem v Olomouci, 8. května 25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 104/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, č. j. 30 Co 314/2020-253, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, č. j. 30 Co 314/2020-253, v potvrzujícím výroku (výrok II) a ve výroku o nákladech odvolacího řízení (výrok III) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 6. 2020, č. j. 15 C 104/2019-217, ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 385 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. 15 C 104/2019-217, vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 20. 5. 2019 do zaplacení (výrok I), přičemž co do zbývajícího žalobního požadavku znějícího na zaplacení částky 385 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Zároveň s tím žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 8. 12. 2016, č. j. KRPM-16729-94/TČ-2016-140573-208, o zahájení jejího trestního stíhání pro spáchání trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 písm. b) a d) trestního zákoníku a trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Toto trestní stíhání totiž skončilo právní mocí rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2018, č. j. 6 T 204/2017-958, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Nebylo totiž prokázáno, že se stal skutek, pro jehož spáchání byla stíhána. 3. V souladu se skutkovým závěrem, který soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil, jednání, jež bylo žalobkyni podle zmíněného usnesení o zahájení jejího trestního stíhání kladeno za vinu, se žalobkyně měla dopustit v souvislosti s péčí o svého nezletilého vnuka AAAAA (pseudonym), a to ve spolupachatelství se svým manželem, který je otcem nezletilého. Ještě předtím, než bylo toto trestní stíhání žalobkyně zahájeno, přitom Okresní soud v Olomouci dne 5. 2. 2016 nařízeným předběžným opatřením žalobkyni uložil, aby nezletilého, o něhož pečovala od jeho narození, odevzdala do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, načež rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 0 P 276/2009-876, tento soud nařídil ústavní výchovu nezletilého na dobu tří let. Žalobkyně, která již byla dříve soudně trestána, naposledy pak v roce 2016 za trestný čin podvodu, tento stav snášela velmi těžce, neboť byla na nezletilého silně fixována a věnovala mu veškerý svůj čas. Jiné oblasti jejího života, než oblast života rodinného, v níž u ní došlo k odloučení se od nezletilého i k odvrácení se od té části rodiny, která přezkum výchovných poměrů nezletilého u žalobkyně iniciovala, však již předmětné trestní stíhání u žalobkyně výrazně neovlivnilo, neboť žalobkyně nebyla zaměstnána, neztratila své přátele a pro neustálou péči o nezletilého se ani nevěnovala žádným volnočasovým aktivitám. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dospěl soud prvního stupně k závěru, že požadavku žalobkyně lze vyhovět jen zčásti. Za situace, kdy předmětné trestní stíhání žalobkyně skončilo pravomocným zproštěním obžaloby z důvodu, který je upraven v § 226 písm. a) trestního řádu, je zde dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 8. 12. 2016. Mezi trestním stíháním žalobkyně a odebráním nezletilého z její péče však dle soudu prvního stupně „není zcela jasná hlavní příčinná souvislost“, neboť příčina tohoto odloučení vycházela ze souběžně probíhajícího opatrovnického řízení a z rozhodnutí, která byla v tomto opatrovnickém řízení vydána. Právě v tomto řízení totiž bylo rozhodnuto o odebrání nezletilého z péče žalobkyně i o nařízení jeho ústavní výchovy, a to nejen na základě zjištění o probíhajícím trestním stíhání žalobkyně, ale i na základě dalších zjištění. Soud prvního stupně nicméně připustil, že toto trestní stíhání pozici žalobkyně v opatrovnickém řízení jistě ztížilo a bylo též důvodem, pro který opatrovnický soud následně ústavní výchovu nezletilého nařídil. Jedinou oblastí, kterou trestní stíhání u žalobkyně postihlo, tedy byla oblast jejího rodinného života. Po přihlédnutí k výši odškodnění nemajetkové újmy, jež bylo poškozenému přiznáno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 355/2013, ve kterém se taktéž jednalo o trestný čin týrání svěřené osoby, a po vyhodnocení společných i odlišných znaků tohoto případu s případem žalobkyně, pak soud prvního stupně přiměřené zadostiučinění, jež žalobkyni náleží, vyčíslil na částku 15 000 Kč, ohledně níž žalobě vyhověl. Tato částka podle prvostupňového soudu respektuje obecně sdílenou představu spravedlnosti a současně koresponduje i s výší odškodnění, které v souvislosti se stejným trestním stíháním žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala manželu žalobkyně, jenž byl za stejných okolností rovněž trestně stíhán a poté obžaloby zproštěn. 5. K odvoláním obou účastnic řízení ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem odvolání žalované vzhledem k jeho obsahovým nedostatkům odmítl (výrok I), a poté rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok II) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 6. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2019, č. j. 0 P 276/2009-1302, předně přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které pouze doplnil o zjištění učiněná z uvedeného rozsudku, jímž byla s účinností od jeho právní moci, tj. ode dne 27. 8. 2019, zrušena ústavní výchova nezletilého AAAAA s tím, že nezletilý byl svěřen do péče svého otce. Následně se odvolací soud ztotožnil též s právním závěrem soudu prvního stupně o existenci nezákonného rozhodnutí jako jedné z podmínek pro vznik tvrzené odpovědnosti žalované za újmu, která jím žalobkyni vznikla. Poté podrobně citoval pasáže z judikatury Nejvyššího soudu zabývající se postupem při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, načež uzavřel, že částka 15 000 Kč, kterou soud prvního stupně žalobkyni přiznal, odpovídá výstupům získaným z porovnání jejího případu s případem, který zmínil soud prvního stupně, stejně jako s případem, o němž Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl pod sp. zn. 12 C 117/2016. Pokud pak žalobkyně akcentovala zásah nezákonného rozhodnutí do jejího rodinného života, který se projevil odebráním jejího vnuka z její péče na dobu několika let, mezi tímto zásahem a trestním stíháním žalobkyně neexistuje vztah příčinné souvislosti. O odebrání nezletilého AAAAA z péče žalobkyně totiž bylo rozhodnuto v opatrovnickém řízení, stejně jako o nařízení ústavní výchovy n