30 Cdo 713/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 713/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2022 Spisová značka:30 Cdo 713/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.713.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Stavební řízení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243g odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 713/2021-409 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) D. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, a b) H. D., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 3 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 15/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 12 Co 142/2020-316, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 12 Co 142/2020-316, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce a) se domáhá zaplacení částky 2 533 333,33 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) se domáhá zaplacení částky 1 266 666,67 Kč s příslušenstvím (částky odpovídají poměru spoluvlastnického podílu žalobců na nemovitosti, domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY). Uvedených částek se žalobci domáhají jako náhrady škody, která jim měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí (stavebního povolení) stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 ze dne 11. 1. 2006, č. j. P4/133697/05/OST/POPI/13971, kterým byla povolena změna stavby domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jež sousedí s domem ve vlastnictví žalobců. Hodnota nemovitosti žalobců se provedenou stavební změnou na sousedním domě měla snížit a v tom spočívá jimi tvrzená škoda. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, č. j. 25 C 15/2014-272, uložil žalované zaplatit žalobci a) částku ve výši 2 533 333,33 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 1 266 666,67 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobcům úrok z prodlení za dobu od 31. 8. 2013 do 28. 2. 2014 (výrok III), uložil žalované zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 347 756 Kč (výrok IV), uložil žalované zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 125 306 Kč (výrok V) a konečně uložil žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 21 074 Kč (výrok VI). Takto soud prvního stupně rozhodl poté, co ve věci již jednou rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 283/2016, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 64 Co 123/2015-104, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, č. j. 25 C 15/2014-54, zrušil a věc se vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I a II o věci samé změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci a) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), dále uložil žalobkyni b) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci a) zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení ve výši 14 049,33 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a žalobkyni b) zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení ve výši 7 024,67 Kč (výrok V rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění, a to po doplnění dokazování v rámci intencí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 283/2016. Rozhodnutím stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 ze dne 11. 1. 2006, č. j. P4/133697/05/OST/POPI/13971, (dále jen „stavební povolení“), byla na žádost stavebníka, společnosti ROSI, s. r. o., povolena změna stavby bytového domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území N., spočívající ve zřízení půdní vestavby 5 bytů a ateliéru, v provedení rekonstrukce výtahu a ve stavebních úpravách krovové konstrukce s výměnou střešní krytiny. Stavební úřad pokládal za účastníky řízení stavebníka a Bytové družstvo Domov 72. Rozhodnutím stavebního odboru o povolení změny stavby, kolaudačním rozhodnutím a rozhodnutím o povolení užívání ze dne 22. 1. 2007 byla povolena změna již povolené stavby (zmíněným stavebním povolením ze dne 11. 1. 2006) podle skutečného provedení stavby, spočívající v posunutí mezibytových příček, a bylo povoleno užívání stavby, tj. vybudovaných 5 bytů a ateliéru v půdní vestavbě domu č. p. XY. Stavba povolená rozhodnutím ze dne 11. 1. 2006 byla ke dni 22. 1. 2007 realizována. Žalobci, kteří byli v době realizace výstavby spoluvlastníky sousední nemovitosti – domu č. p. XY v katastrálním území XY se proti stavebnímu povolení bránili žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který však žalobu odmítl, neboť ji posoudil jako odvolání a postoupil ji Magistrátu hl. m. Prahy, odbor stavební (dále jen „odvolací správní orgán“). Ten rozhodnutím ze dne 26. 7. 2007 (které nabylo právní moci dne 13. 8. 2007) zamítl odvolání žalobců proti stavebnímu povolení, neboť povolená změna stavby nemá vliv na výkon jejich vlastnického práva. Žalobci nebyli účastníky stavebního řízení a nemají právo brojit proti stavebnímu povolení odvoláním. O podané správní žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Ca 330/2007-52, tak, že zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 26. 7. 2007 a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť chybí úvaha o tom, z jakých důvodů nemohou být žalobci dotčeni povolovanou stavbou a z jakých důvodů nejsou účastníky řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 9 As 11/2010, rozhodl o podané kasační stížnosti odvolacího správního orgánu tak, že ji zamítl s tím, že není zřejmé, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodoval a jakými úvahami se při posouzení účastenství žalobců ve stavebním řízení řídil. Odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 1. 9. 2010 (které nabylo právní moci dne 16. 9. 2010) o odvolání žalobců (rozsudkem Městského soudu v Praze se obnovilo pravomocně ukončené řízení o odvolání proti stavebnímu povolení) rozhodl tak, že stavební povolení zrušil a věc vrátil k novému projednání. Důvodem pro zrušení stavebního povolení bylo pochybení stavebního úřadu prvního stupně v určení okruhu účastníků stavebního řízení. Stavební úřad prvního stupně usnesením ze dne 22. 6. 2012 zastavil řízení s tím, že se žádost o vydání stavebního povolení stala bezpředmětnou (stavba byla provedena a zkolaudována v době existence platného pravomocného stavebního povolení, jež bylo zrušeno až dne 16. 9. 2010). Rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 22. 6. 2012 nabylo právní moci, žádné další řízení před stavebním úřadem, v němž by byla řešena otázka povolení již provedených úprav domu č. p. XY, nenásledovalo. Nebylo zahájeno a vedeno řízení o odstranění stavby, nebyla podána žádost o dodatečné povolení stavby (takové povolení vydáno nebylo). Dům žalobců byl realizací nástavby dotčen tak, že u bytů situovaných směrem k domu č. p. XY poklesl součinitel denní osvětlenosti Dw, a to u některých pod hodnotu Dw 29 %, u některých již pod touto hodnotou byl před realizací nástavby a poklesl ještě níže. Podkrovní byt v domě žalobců měl před realizací nástavby výhled na střechu domu č. p. XY a panoráma města, po realizaci nástavby je výhled na město zcela zakryt a nahrazen pohledem do (z) oken protějšího zvýšeného domu. Znaleckým posudkem pak bylo zjištěno, že tyto důsledky realizace předmětné nástavby na domě č. p. XY v katastrálním území XY se projevily snížením hodnoty domu žalobců o 4 000 000 Kč (ke dni 22. 1. 2007). Žalobci svůj nyní projednávaný nárok uplatnili u Ministerstva pro místní rozvoj dne 30. 8. 2013, nebylo jim však vyhověno. Teprve podle rozsudku dříve v této věci vydaného poskytla žalovaná žalobcům přiznanou částku ke dni 9. 11. 2015. Po zrušení předchozích rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího