30 Cdo 937/2011 – Nejvyšší soud

30 Cdo 937/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:30 Cdo 937/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.937.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 11 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 127 odst. 1 o. s. ř. § 187 odst. 3 o. s. ř. § 346 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 937/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. V. M., zastoupeného Miloslavem Kreysou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, proti žalované MUDr. H. Š., zastoupené Mgr. Bc. Milošem Mácou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Škarabelova 143, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 97/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2010, č.j. 1 Co 107/2010-123, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Miloše Máci, advokáta se sídlem Frýdek-Místek, Škarabelova 143. O d ů v o d n ě n í :  Žalobce se po žalované domáhal omluvy v jednací síni před přítomnou veřejností a novináři ve znění "Upřímně lituji toho, že jsem na Vás napsala nepravdivý znalecký posudek". Žalobce tvrdil, že žalovaná ho vědomě a úmyslně zesměšnila a společensky znemožnila tím, že o něm před veřejností a před novináři dne 5. 5. 2009 a 26. 5. 2009 v soudní síni prohlásila, že je těžce duševně nemocný agresivní kverulantní blázen, trpící nevyléčitelnou paranoiou s bludy, neschopný zúčastnit se soudního jednání a být ve věci vyslechnut. Novináři s jeho svolením vše otiskli a tato pomluva se donesla k dcerám žalobce a k jejich mamince, na jejichž mínění o něm žalobci velmi záleží. Tím, že žalovaná veřejně pomluvila žalobce, měla hrubě a arogantně a ze zištných důvodů zasáhnout do jeho práva na ochranu osobnosti, jeho dobrého jména, zejména jeho občanské cti, lidské důstojnosti a i do jeho soukromí a rodinného života. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3.2.2010, č.j. 19 C 97/2009-83, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel přitom ze zjištění, že žalovaná byla ustanovena k podání znaleckého posudku na žalobce z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie v řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 15 Nc 1232/2005. Žalovaná dne 21.3.2008 požádala o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek na žalobce, popsala jeho nevhodné chování v ordinaci s tím, že nelze očekávat spolupráci žalobce s žalovanou. Její žádost byla zamítnuta usnesením z 4.4.2008 č.j. 15 Nc 122312005-150. Usnesením ze dne 21.2.2008 č.j. 15 Nc 1232/2005-128, soud nařídil vyšetření žalobce po dobu nejdéle šesti týdnů v Psychiatrické léčebně v D. Žalovaná podala dne 16.11.2008 znalecký posudek, který navazoval na předchozí posudky z 6.11.2006 a z 24.1.2008, ve kterém popsala chování žalobce dle spisového materiálu, jeho chování po předvedení policisty do psychiatrické léčebny dne 22.1.2008 a průběh vyšetření žalobce v Psychiatrické léčebně v D., při kterém spolupracovala i s dalšími lékaři psychiatrie. Žalobce po celou dobu v léčebně odmítal spolupracovat s žalovanou i s ostatními psychiatry s MUDr. N. a MUDr. Č., kontakt se s ním nepodařilo navázat. Žalovaná v posudku uvedla, že žalobce je orientačně dobře informován o čase, místě a situaci, není afektivně labilní, nejsou patrny výkyvy do manických či depresivních rozlad, nejevil známky úzkosti, intelekt zřejmě podstatněji nenarušen, myšlení žalobce je zcela ovlivněno bludnou produkcí, permanentním nastražením, pocity ukřivděnosti, výraznou vztahovačností a kverulatorními projevy, asocialita osobnosti s neschopností přizpůsobení se v sociálním prostředí. Žalovaná v závěru znaleckého posudku uvedla, že žalobce trpí závažnou duševní chorobou, paranoidní psychózou s bludy, přičemž tato choroba je trvalá, má progresivní vývoj a není žádná naděje na zlepšení stavu. V důsledku duševní choroby není žalobce schopen chápat smysl právních úkonů včetně jednání v pracovněprávních vztazích, je schopen hospodařit s finančními prostředky, které mu budou přiděleny, není schopen jednání s lékaři. Veškeré jeho jednání je zcela ovlivněno výraznými paranoidními bludy. Není schopen se plnohodnotně zúčastnit soudního jednání a být ve věci vyslechnut a vzhledem ke zkreslenému vnímání reality a výrazné paranoiditě není vhodné doručování písemností. Žalovaná byla slyšena při jednání dne 26. 5. 2009 za přítomnosti veřejnosti kdy uvedla, že žalobce je schopen věci, které chce, pochopit a dělat, byl by možná schopen uzavřít pracovní smlouvu a je schopen po svém pochopit obsah písemnosti. Usnesením ze dne 26.5.2009, č.j. 15 Nc 1232/2005-321, bylo řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud u žalobce neshledal důvody ke zbavení či omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. Žalobce podal na žalovanou trestní oznámení ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s podaným znaleckým posudkem. Toto řízení bylo usnesením Policie ČR, Obvodní oddělení D., ze dne 7.5.2009, č.j. KRPP-3339-15/TČ-2009-030611, podle § 159a odst. 1 tr. řádu odloženo, neboť nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih soud prvního stupně zjistil, že na základě dalších podání žalobce byla věc přezkoumána v rámci výkonu dozoru i dohledu státními zástupci tohoto zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Plzni, odložení věci bylo shledáno jako zákonné a důvodné; z odborného vyjádření České lékařské komory dále zjistil, že oborová komise vědecké rady České lékařské komory (dále jen „ČLK“) pro psychiatrii, která prověřila postup žalované a výsledek jejího zkoumání v předmětném znaleckém posudku, dospěla k závěru, že žalovaná postupovala lege artis. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil tak, že odpovědnost žalované za zásah do osobnostních práv žalobce vylučuje okolnost, že jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon a takovou je i výkon znalecké povinnosti.  Soud prvního stupně přitom odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 13/2007 s tím, že žalovaná byla podle § 12 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. povinna podat na žalobce znalecký posudek ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 15 Nc 1232/2005 o jeho zdravotním stavu a vyjádřit se k tomu, zda je schopen zúčastnit se jednání a být vyslechnut a zda je vhodné mu doručovat písemnosti. (§§ 187 odst. 2, 189 o.s.ř.). Soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaná byla nucena posuzovat zdravotní stav žalobce pouze z jeho chování a ze spisového materiálu, který měla k dispozici, neboť žalobce s žalovanou nespolupracoval, odmítal vyšetření.  K tvrzením žalobce, že žalovaná tak činila ze zištných důvodů, soud prvního stupně uvedl, že znalkyně požádala o zproštění své povinnosti, její žádosti však nebylo vyhověno, odměna a náhrada hotových výdajů byla svědkyni přiznána podle § 139 odst. Z o.s.ř., §§ 17 a 18 zák. č. 36/1967 Sb. K žalobnímu návrhu žalobce, aby se žalovaná omluvila přímo v jednací síni před přítomnou veřejností a novináři, soud prvního stupně uvedl, že takovému požadavku by i v případě splnění zákonných podmínek § 13 odst.l obč. zák. nebylo možno vyhovět, neboť vykonatelnost rozsudku je podle § 161 odst. 1, 2 o.s.ř. spojována s právní mocí rozhodnutí (resp.s uplynutím lhůty k plnění) a i v případě předběžné vykonatelnosti rozsudku podle § 162 odst.2 o.s.ř. je rozhodnutí vykonatelné jeho doručením (resp. lhůta k plnění běží od doručení rozsudku), nikoliv vyhlášením rozsudku. Závěry znaleckého posouzení žalované byly podpořeny odborným vyjádřením (§ 127 odst. 4 o.s.ř.) komise ČLK pro psychiatrii se závěrem, že její postup byl lege artis, žalobcem podané trestní oznámení v souvislosti s podaným znaleckým posudkem bylo odloženo podle § 159a odst. 1 trestního řádu a soud prvního stupně rovněž neshledal, že by žalovaná znalkyně vybočila z mezí jí stanovených povinností (znalec je povinen podle § 8 zák. č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících vykonávat znaleckou činnost řádně). Vrchní soud v P