Z rozhodnutí: Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "stávka zaměstnanců D. p. m. O., a. s., kterou vyhlásil Závodní výbor odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství D. p. m. O., a. s., dne 28. 2. 1997, a která byla zahájena dne 6. 3. 1997 ve 4.00 hodin, je nezákonná". Žalobu zdůvodnil tím, že stávka nebyla zahájena za podmínek uvedených v ustanovení § 17 odst. 5 zákona č.…
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "stávka zaměstnanců D. p. m. O., a. s., kterou vyhlásil Závodní výbor odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství D. p. m. O., a. s., dne 28. 2. 1997, a která byla zahájena dne 6. 3. 1997 ve 4.00 hodin, je nezákonná". Žalobu zdůvodnil tím, že stávka nebyla zahájena za podmínek uvedených v ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "zákona"), neboť jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou účastníky stávky, byl žalobci předložen dne 5. 3. 1997 v 6.50 hod, ačkoliv se tak mělo stát nejpozději dne 4. 3. 1997 do 24.00 hod. Jako žalovanou stranu v žalobě označil "Závodní výbor odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství D. p. m. O., a. s.".
K r a j s k ý s o u d v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 4. 1997 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1650 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku "na účet" advokátky JUDr. O. U. Dospěl k závěru, že v ustanovení § 17 odst. 5 zákona "není stanovena lhůta ani doba", ale že "jde o stanovení posledního možného termínu, kdy musí příslušný odborový orgán předložit zaměstnavateli jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou účastníky stávky, a tento nejzazší možný termín je stanoven jeden pracovní den před zahájením stávky". Protože stávka "začala" dne 6. 3. 1997, byl předcházejícím pracovním dnem den 5. 3. 1997; v tento den byl zaměstnavateli příslušný seznam také předložen. Stávka tedy není nezákonná, neboť při jejím zahájení nebyla podmínka uvedená v ustanovení § 17 odst. 5 zákona porušena. Za žalovanou považoval "Základní organizaci odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy". Vycházel přitom z procesního úkonu žalobce, který na námitku, že žalovaný je v žalobě "nesprávně označen", "upřesnil označení žalovaného tak, že žalovaným v této věci není Závodní výbor odborového svazu pracovníků dopravy, ale Základní organizace odborového svazu pracovníků dopravy"; podle soudu prvního stupně "takto označený žalovaný má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ust. § 19 o.s.ř., a proto bylo ve věci jednáno".
K odvolání žalobce V r c h n í s o u d v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 10. 1997 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 4225 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3150 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku "na účet" JUDr. P. R. Při zkoumání, zda při zahájení stávky byla dodržena podmínka uvedená v ustanovení § 17 odst. 5 zákona, dovodil, že "zákoník práce definuje pouze dny pracovního klidu, a to jako dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky", z čehož vyplývá, že "zbylé dny, které nejsou dnem pracovního klidu, jsou dny pracovní"; pracovní den, stejně jako den pracovního klidu, "začíná v 00 hod. a končí ve 24.00 hod a má tedy 24 hodin (nejde-li o den, ve kterém se přechází na letní nebo zimní čas)". Protože "jeden pracovní den je jeden celý den, který není dnem pracovního klidu", nemůže být "časový úsek, který je předepsán § 17 odst. 5 zákona mezi předáním seznamu a zahájením stávky", kratší než 24 hodin. Při jiném výkladu by ustanovení § 17 odst. 5 zákona "ztratilo smysl", neboť by zaměstnavatel "neměl možnost učinit opatření, které žalobce rozvádí ve svém odvolání" (připravit náhradní práci pro zaměstnance, kteří se stávky neúčastní, zabezpečit nezbytnou činnost a provoz zařízení, u nichž to vyžaduje jejich charakter a účel, a zabezpečit ochranu zařízení před poškozením, zničením či zneužitím), a smysl tohoto ustanovení "spočívá nepochybně právě v tom, aby měl přiměřený čas je učinit". Stávka je nezákonná, neboť uvedený "časový úsek" činil "něco málo přes 21 hodin"; podmínka uvedená v ustanovení § 17 odst. 5 zákona tedy nebyla splněna.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítá, že "jeden pracovní den předem je pracovní den předcházející rozhodné události", a poukazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 136/67, v němž byla řešena při výkladu ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce otázka, co se rozumí doručením "před rozhodujícím dnem". Podle názoru dovolatelky se navíc "v pracovněprávním zákonodárství" chápe pracovní den jako období pracovní směny; svůj závěr dovozuje z ustanovení § 11 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a z toho, že tímto způsobem je pracovní den chápán také v ustanovení § 40 odst. 3 tohoto nařízení vlády a v jeho příloze o důležitých osobních překážkách v práci. Ke splnění podmínky uvedené v ustanovení § 17 odst. 5 zákona proto postačovalo, aby jmenný seznam stávkujících byl žalobci předložen "v průběhu pracovní směny, tj. stanovené pracovní doby vedení podniku dne 5. 3. 1997". Požadavek ustanovení § 17 odst. 5 zákona byl splněn i v případě, že by byl zaujat právní názor, podle kterého "jmenný seznam bylo nutno předložit zaměstnavateli jeden pracovní den před zahájením stávky"; pracovní doba "vedení zaměstnavatele totiž začíná v rozmezí 7.30 až 8.00 hod, v "kritický den" se ředitel dostavil na pracoviště kolem 6.45 hod a v tomto okamžiku mu byly jmenné seznamy předány. Dovolatelka rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona. Dovozuje, že žádné z uváděných opatření nelze reálně zajistit den před zahájením stávky. Úmyslem zákonodárce, vyjádřeným v tomto ustanovení, bylo "zajistit vstup do objektu podniku jen těm, kteří nejsou v seznamu stávkujících uvedeni, případně jim vyplácet nemocenské dávky, pokud by onemocněli v průběhu stávky, a odškodnit jim pracovní úraz, ke kterému by došlo v období trvání stávky". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že za "pracovní den předem" nelze považovat "průběh bezprostředně předcházející pracovní směny". Ztotožnil se v tomto směru s právním názorem odvolacího soudu a za správný považuje též jeho názor o účelu ustanovení § 17 odst. 5 zákona.
N e j v y š š í s o u d České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné i podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však řízení předcházející rozsudku odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože touto vadou trpí i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 20 písm. c) zákona nezákonná podle tohoto zákona je stávka, která nebyla vyhlášena nebo zahájena za podmínek stanovených v § 17.
Podle ustanovení § 17 odst. 5 zákona příslušný odborový orgán musí předložit zaměstnavateli alespoň jeden pracovní den před zahájením stávky jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou účastníky stávky.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá), že Závodní výbor Základní organizace Odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy D. p. m. O., a. s., rozhodl, že stávka u žalobce vyhlášená dne 28. 2.1997 bude zahájena dne 6. 3. 1997 ve 4.00 hod. Jmenný seznam zaměstnanců žalobce, kteří jsou účastníky stávky, byl žalobci předán dne 5. 3. 1997 v 6.50 hod.
V ustanovení § 17 odst. 5 zákona je stanovena lhůta (tj. časové období určené k uplatnění práva na stávku), během které je příslušný odborový orgán, jenž rozhodl o zahájení stávky, povinen předložit (doručit) zaměstnavateli jmenný seznam stávkujících zaměstnanců. Zmeškání (marné uplynutí) této lhůty má za následek, že stávka je nezákonná.
Lhůta k předložení (doručení) jmenného seznamu stávkujících zaměstnanců zaměstnavateli činí - jak výše uvedeno - "alespoň jeden pracovní den před zahájením stávky".
Pracovněprávní předpisy (a ani jiné právní předpisy) pojem "pracovní den" výslovně nedefinují. Z kontextu, v jakém tento pojem používají, vyplývá, že za "pracovní den" v první řadě považují takový den, který nebyl stanoven dnem pracovního klidu; dny pracovního klidu jsou (srov. § 91 odst. 1 zák. práce, § 2 zákona č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů) dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, svátky a další zákonem stanovené dny pracovního klidu (1. leden, velikonoční pondělí, 1. květen, 24., 25. a 26. prosinec). Dny, na kter