32 Cdo 1183/2009 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1183/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 4. 2010 Spisová značka:32 Cdo 1183/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1183.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 205a o. s. ř. § 46 o. s. ř. § 388 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1183/2009ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně DEBTINVEST LIMITED, se sídlem Porter Road 33, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 609191, zastoupené Mgr. Janem Buřilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, proti žalovaným 1) Ing. K. T., zastoupenému Mgr. Ladislavem Hrubým, advokátem se sídlem v Aši, Hlavní 57 a 2) J. S., zastoupené JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o zaplacení 121 730,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 113/2008, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 29 Co 471/2008-82, takto: Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 29 Co 471/2008-82, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou zaplacení žalované částky po žalovaném 1) jako dlužníkovi a po žalované 2) jako ručitelce z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalovanému 1) její právní předchůdkyně. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. 5 C 113/2008-60, uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni částku 121 730,90 Kč se 17,5% úrokem z prodlení od 25. května 2003 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.), zamítl žalobu proti žalovanému 1) (výrok III.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. listopadu 1999 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně Česká spořitelna, a.s. žalovanému 1) úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný 1) zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroků, což však neučinil. Plnění této povinnosti zajistila žalovaná 2) prohlášením ručitelky z téhož data, přičemž dopisem ze dne 24. dubna 2003 právní předchůdkyně žalobkyně dluh ve výši 121 730,90 Kč pro neplacení splátek ke dni 7. února 2001 zesplatnila. Za situace, kdy žaloba byla podána dne 16. února 2007, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby, která začala běžet dnem 7. února 2001, a žalovaný 1) se promlčení dovolal, soud prvního stupně žalobu vůči němu zamítl a vyhověl žalobě z titulu ručitelského závazku vůči žalované 2), která nárok věřitele ani přes upomínky neuspokojila, k jednání soudu se nedostavila a možnosti procesní obrany se tak vzdala. K odvolání žalované 2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 29 Co 471/2008-82, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v prvním výroku (první odstavec výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou 2) a žalobkyní (druhý odstavec výroku). Odvolací soud neshledal důvodnou námitku odvolatelky, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť řízení se konalo u soudu místně příslušného podle ustanovení § 11 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), kdy místní příslušnost se řídila bydlištěm žalovaného 1). Jako neoprávněnou posoudil i výhradu odvolatelky, že jí nebylo řádně doručeno předvolání k nařízenému jednání. Podle zjištění soudu doručoval soud prvního stupně žalované 2) předvolání k prvnímu jednání nařízenému na 6. května 2008 na adresu J. S., na níž byla žalovaná 2) podle údajů z centrální evidence obyvatel hlášena od 6. září 2004 k trvalému pobytu, přičemž žalovaná 2) si doručovanou písemnost na poště v úložní době nevyzvedla. Neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení odvolatelky, že jí bylo předvolání doručováno na její dívčí příjmení T. Obstát nemůže podle odvolacího soudu ani odkaz odvolatelky na plnou moc, kterou udělila k přebírání zásilek své matce. Jde totiž o plnou moc, kterou udělila pod svým dívčím příjmením Tomášková a je na ní výslovně uvedeno, že opravňuje k přebírání zásilek s výjimkou zásilek určených do vlastních rukou výhradně adresáta. Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 46 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalované 2) bylo předvolání k jednání řádně doručeno, a to na základě tzv. fikce doručení dne 23. března 2008, když žalovaná 2) netvrdila a neprokazovala, že se v době doručování písemnosti v místě doručení nezdržovala. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalované 2), která se k jednání nedostavila, neomluvila se a o odročení jednání nepožádala. Podle odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí úplně a přesně, proto při přezkoumání odvolání žalované 2) vyšel z jím zjištěného skutkového stavu, důkazy neopakoval a ani nedoplňoval, a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Námitkou promlčení, kterou žalovaná 2) vznesla za odvolacího řízení, se nezabýval se zdůvodněním, že jde o nové tvrzení. Tím, že se žalovaná 2) k jednání soudu prvního stupně nedostavila, nemohlo se jí podle odvolacího soudu dostat poučení podle § 119a o. s. ř., které lze směřovat pouze vůči účastníkům přítomným u jednání. Odvolací soud, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, akcentoval, že nemá důvodu odchýlit se od této konstantní judikatury, podle níž odvolatel, který nebyl poučen podle § 119a o. s. ř. z důvodu své neomluvené nepřítomnosti na jednání, nemůže v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Proto za situace, kdy vlastní nárok ani jeho výše nebyly mezi účastníky sporné, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadla žalovaná 2) dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítla, že řízení bylo postiženo závažnými vadami při aplikaci hmotného i procesního práva, které vedly k nesprávnému právnímu posouzení věci. Podle názoru dovolatelky k pochybení při doručování předvolání k jednání soudu prvního stupně došlo. Poukazuje na to, že se v České republice dlouhodobě nezdržuje a že poštovní zásilky adresované na její původní příjmení T. i příjmení S. na místo jejího tehdejšího trvalého bydliště měly být doručovány na základě využití služeb České pošty její matce, kterou k tomuto úkonu zmocnila. Dovodil-li odvolací soud, že její matka předmětnou zásilku obsahující předvolání k jednání převzít nemohla, ponechal zcela stranou, že soud prvního stupně zaslal svůj rozsudek na adresu Moravská Třebová, Krátká 4, kde byla tato zásilka do vlastních rukou vydána její matce. Odvolací soud rovněž pominul její odvolací tvrzení, a to bez ohledu na doručovací adresy, že v současné době i v době doručování žila s manželem ve Spolkové republice Německo, takže nemohla být splněna podmínka, že se zdržuje na doručné adrese. Bez zajímavosti není podle dovolatelky ani to, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen jejímu obecnému zmocněnci M. K. obyčejnou listovní zásilkou vypravenou 30. ledna 2008, ačkoli soud vyznačil právní moc na toto rozhodnutí již před tímto datem. I kdyby však byly posouzeny nedostatky soudů obou stupňů při doručování žalované 2) jako nepodstatné, nelze podle přesvědčení dovolatelky pominout zásadní vadu, jíž se odvolací soud dopustil, nezabýval-li se oprávněností jí vznesené námitky promlčení v odvolacím řízení se zdůvodněním, že jde o nové tvrzení. Tvrdí, že tento závěr odvolacího soudu je v rozporu se zákonem a obsáhlou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou v dovolání poukazuje a cituje z ní. S argumentací odvolacího soudu nesouhlasí, neboť její námitka promlčení nebyla spojena s uplatňováním nových skutečností a důkazů. S ohledem na akcesorickou povahu jejího ručitelského závazku lze totiž vše, co bylo soudem prvního stupně prokázáno vzhledem k žalovanému 1), který se před soudem prvního stupně promlčení nároku žalobkyně úspěšně dovolal, vztáhnout také na její závazek, a to včetně otázky promlčení či nepromlčení práv. Dovolatelka se tak domnívá, že jí vzn