32 Cdo 1519/2012 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1519/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2014 Spisová značka:32 Cdo 1519/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1519.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Odpovědnost za vady Ochrana spotřebitelů Zastoupení Dotčené předpisy:§ 31 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 774 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 262 odst. 4 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 směrnice 13/93/EHS směrnice 577/85/EHS § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 118a o. s. ř. § 213b odst. 2 o. s. ř. § 428 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:23. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1519/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Z. T., zastoupeného JUDr. Miroslava Kočárovou, advokátkou, se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, PSČ 767 01, proti žalovanému M. Z., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, o zaplacení částky 278.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 41/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2011, č. j. 15 Co 481/2010-204, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2011, č. j. 15 Co 481/2010-204 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V souzené věci se žalobce domáhal zaplacení částky 278.000,- Kč oproti vydání v žalobě specifikovaného osobního automobilu (dále též jen „vozidlo“). Žalovaná částka představuje kupní cenu, kterou za vozidlo uhradil na základě kupní smlouvy, od níž odstoupil pro vady vozidla. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 12. srpna 2010, č. j. 13 C 41/2009-176, žalobě vyhověl. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl. Dále pak rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co zčásti zopakoval dokazování, vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž žalobce a žalovaný, ten zastoupen na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 2. dubna 2008 J. T., podnikatelem provozujícím autobazar (dále též jen „zprostředkovatel“), uzavřeli dne 27. května 2008 kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný převedl na žalobce vlastnictví vozidla za kupní cenu ve výši 278.000,- Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že práva a povinnosti z této smlouvy se řídí obchodním zákoníkem. Žalobce reklamačním listem ze dne 24. června 2008 uplatnil u zprostředkovatele (označeného v listině jako „dodavatel – pověřený zástupce“) vady vozidla – vadnou tzv. komfortní jednotku a chybějící klíč, načež zprostředkovatel reklamační list zaslal na adresu žalovaného (zásilka se vrátila nevyzvednutá) a posléze komfortní jednotku nechal opravit na své náklady. Dopisem ze dne 25. července 2008 adresovaným zprostředkovateli (opět označenému jako „dodavatel – pověřený zástupce“) žalobce projevil vůli od kupní smlouvy odstoupit z důvodu, že vada vozidla nebyla odstraněna, a dopisem ze dne 17. září 2008 adresovaným žalovanému vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny. Dopisem ze dne 20. května 2010 adresovaným žalovanému pak žalobce projevil vůli odstoupit od kupní smlouvy pro vadu tzv. komfortní jednotky s tím, že tato vada musela existovat již v době převzetí vozidla. Odvolací soud se především neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, jenž dohodu o podřízení závazkového vztahu úpravě obchodního zákoníku shledal neplatnou podle ustanovení § 262 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., zrušeného ke dni 1. ledna 2014, dále též jen „obch. zák.“) na základě úvahy, že oba účastníci smlouvy jsou fyzické osoby – nepodnikatelé a režim obchodního zákoníku směřuje ke zhoršení právního postavení jich obou, resp. že režim občanského zákoníku je pro žalobce příznivější. Odvolací soud dovodil, že v situaci, kdy oba účastníci smlouvy jsou nepodnikatelé, nelze podřízení jejich závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku vyloučit podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák.; argumentoval, že toto ustanovení lze aplikovat pouze tehdy, je-li jeden z účastníků smlouvy podnikatelem, neboť jeho účelem je ochrana nepodnikatele jako slabší smluvní strany. Správným odvolací soud neshledal ani závěr soudu prvního stupně, že zprostředkovatel byl žalobcem zmocněn k uplatnění nároku z odpovědnosti za vady. Zdůraznil, že pouhé odeslání reklamačního listu (v němž je zprostředkovatel označen jako zástupce dodavatele) žalovanému jako jednání v zastoupení žalobce vyhodnotit nelze. Neobstojí pak ani závěr, že zprostředkovatel byl zmocněn žalovaným k přijetí a vyřízení reklamace, neboť ze smlouvy o zprostředkování takové zmocnění nevyplývá. Nebylo-li dohodnuto, že zprávu o vadách je kupující oprávněn podat jiné osobě než prodávajícímu, pak oznámením vady pouze zprostředkovateli vada vytčena nebyla. Na základě toho odvolací soud s poukazem na ustanovení § 428 odst. 1, 2 obch. zák. usoudil, že žalovanému byla vada komfortní jednotky oznámena až doručením žaloby dne 29. ledna 2009, tedy později než 6 měsíců poté, co žalobce vadu zjistil. Při úvaze o možné aplikaci ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. odvolací soud dospěl k závěru, že zjištění o existenci vady v době prodeje učiněná soudem prvního stupně ze znaleckého posudku nemohou obstát, mělo-li vozidlo v době znaleckého zkoumání komfortní jednotku vyměněnou, a navázal úvahou, že nebylo-li prokázáno, že v době převzetí mělo vozidlo vadu, pak nemohlo být ani prokázáno, že o takové vadě prodávající mohl vědět. Odvolací soud uzavřel, že žalobce podal žalovanému zprávu o vadě nikoliv bez zbytečného odkladu poté, co ji zjistil, a žalovaný tuto skutečnost namítl, vzhledem k ustanovení § 428 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. tedy žalobci právo z vad přiznáno být nemůže. Žádné právní účinky pak nemůže mít ani odstoupení od smlouvy ze dne 20. května 2010. Rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích, podle dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadl žalobce dovoláním, jež co do přípustnosti opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a jímž ohlašuje dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel především brojí proti právním závěrům odvolacího soudu v otázce aplikace ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. Zdůrazňuje, že zástupcem prodávajícího byl podnikatel, jehož předmětem podnikání je prodej vozidel. Ten v rámci své podnikatelské činnosti de facto kupní smlouvu za prodávajícího uzavíral a předkládal dovolateli návrh kupní smlouvy, jejíž obsah stanovil, včetně dohody o podřízení závazkového vztahu obchodnímu zákoníku, aniž měl dovolatel možnost na něm vyjednáváním cokoliv změnit. Dovolatel zpochybňuje posouzení, podle něhož se za těchto okolností jednalo na obou stranách o nepodnikatele, zdůrazňuje, že jako smluvní strana nezastoupená podnikatelem byl ve slabším postavení než prodávající, a prosazuje názor, že citované ustanovení lze použít též v případě, kdy dohodu podle ustanovení § 262 odst. 1 věty první obch. zák. uzavřou „nepodnikatelé z nichž jeden je zastoupen podnikatelem a předmětem jejich závazkového vztahu je prodej vozidla prostřednictvím tohoto podnikatelského subjektu“. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu též nesprávné posouzení rozsahu zmocnění zprostředkovatele. Má za to, že byl z jednání zprostředkovatele a z jeho postavení v dobré víře, že je oprávněn za žalovaného jednat ve všech věcech souvisejících s prodejem vozidla, tedy včetně uplatnění reklamace a odstoupení od smlouvy. Poukazuje na to, že jako zákazník autobazaru nemohl tušit, jaký rozsah zmocnění byl sjednán, přičemž mu podle jeho přesvědčení nelze připisovat k tíži, že nevyžadoval předložení plné moci. Zároveň argumentuje ve prospěch názoru, že pokud byl „autobazar“ zmocněn k uzavření kupní smlouvy, jakož i k tomu, aby se zúčastnil všech jednání v této věci, pak nelze rozsah plné moci vztáhnout pouze na samotné uzavření kupní smlouvy, ale též na práva a povinnosti, které „vyplynou pro účastníky jejím uzavřením“. V otázce předpokladů pro aplikaci ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. dovolatel namítá, že odvolací soud pominul svědeckou výpověď zprostředkovatele, podle níž byly na vozidle v době prodeje zaneseny odtokové kanálky, v důsledku čehož došlo k zatékání vody do interiéru vozidla, a žalovaný o této vadě věděl.