32 Cdo 1906/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1906/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 7. 2019 Spisová značka:32 Cdo 1906/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.1906.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zasilatelská Dotčené předpisy:§ 2471 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1906/2019-343 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TRANSITUM S a.s., se sídlem v Brescii, Via Pusterla 5, PSČ 251 28, Italská republika, daňové registrační číslo 03580390171, zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 2020/4, proti žalované N.J.P.Log s.r.o., se sídlem v Ivančicích, Jana Schwarze 912/1a, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby 29293782, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Kaprova 15/11, o zaplacení 12 610 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 388/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2018, č. j. 47 Co 38/2017-302, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2018, č. j. 47 Co 38/2017-302, ve druhém, třetím, čtvrtém, pátém a šestém výroku, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou (po připuštění změny žaloby) po žalované zaplacení 12 610 EUR z titulu náhrady škody, která jí vznikla jednak úhradou ztracené zásilky ve výši 14 630 Kč jejímu odesílateli, společnosti RAVAGO ITALIA S. p. A., a dále jako ušlý zisk ve výši 120 EUR s tím, že vůči těmto svým pohledávkám započetla pohledávku žalované ve výši 2 140 EUR z titulu nezaplacených odměn za zprostředkování přeprav. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 24. 10. 2016, č. j. 33 C 388/2015-210, zamítl žalobu (bod I. výroku), vyhověl vzájemnému návrhu žalované a uložil žalobkyni zaplatit žalované 2 140 EUR (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastnicemi (bod III. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě objednávky žalobkyně byla uzavřena mezi účastnicemi dne 26. 6. 2014 smlouva, kterou právně kvalifikoval jako zasílatelskou smlouvu podle § 2471 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“, případně „občanský zákoník“). V ní se žalovaná jako zasílatel zavázala žalobkyni jako příkazci obstarat vlastním jménem na účet žalobkyně přepravu zásilky z Mornico al Serio v Itálii do Pelhřimova v České republice k příjemci ZI PLAST a.s. Zásilka však do místa určení nedorazila. Podle nesporných tvrzení účastnic nedošlo ke škodě ztrátou zásilky při obstarávání přepravy, nýbrž v jejím průběhu. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobkyně, že žalovaná nevynaložila potřebnou péči při sjednávání přepravy nákladu; žalovaná škodu nemohla odvrátit, a proto za ni podle § 2478 o. z. neodpovídá. K odpovědnosti žalované za způsobenou škodu soud prvního stupně nedospěl ani podle obecného § 2913 o. z. o náhradě škody při porušení smluvní povinnosti, ani na základě posouzení podle § 2482 o. z. ve spojení s § 2461 o. z. Soud prvního stupně proto žalobkyni nárok na požadovanou náhradu škody nepřiznal a v důsledku toho nepovažoval za relevantní ani žalobkyní učiněný zápočet částky 2 140 EUR, na jejíž zaplacení má žalovaná nárok. Ohledně uvedené částky tedy vyhověl vzájemnému návrhu žalované a žalobkyni uložil ji žalované zaplatit. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 120 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 14. 2. 2015 do zaplacení a dále ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 12 490 EUR od 14. 2. 2015 do 25. 2. 2015 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 14 750 EUR od 3. 12. 2014 do 13. 2. 2015 (první výrok) a změnil ho ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 12 490 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 26. 2. 2015 do zaplacení (druhý výrok). Dále ho změnil tak, že zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení 2 140 EUR (třetí výrok) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý, pátý a šestý výrok). Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy, které účastnice navrhly, a rovněž tak výslechem svědkyně M. N., zaměstnankyně žalované. Podle zjištění odvolacího soudu odesílatel – společnost RAVAGO ITALIA S.p.A., se sídlem v Mornico al Serio v Italské republice požádala dopravce – společnost KUEHNE+NAGEL S.r.l., se sídlem v Calvignasco v Italské republice o přepravení zboží (22 balíků přírodních granulí o hrubé hmotnosti 21 340 kg) do firmy ZI PLAST a.s. v Pelhřimově v České republice, a to s tím, že zboží doručuje za společnost IKEA COMPONENTS AB, která bude fakturovat jeho cenu. Společnost KUEHNE+NAGEL S.r.l. objednala přepravu uvedeného zboží u žalobkyně a žalobkyně objednala jeho přepravu u žalované. Žalovaná označená jako zasílatel objednala přepravu u společnosti EURITALIA TRADING S.r.l. V důsledku nedodání zásilky na místo určení uplatnila společnost RAVAGO ITALIA S.p.A. u společnosti KUEHNE+NAGEL S.r.l. nárok na zaplacení hodnoty ztracené zásilky ve výši 14 640 EUR a tato posléze uvedená společnost předala požadavek na náhradu hodnoty ztraceného zboží žalobkyni. Žalobkyně částku 14 640 EUR společnosti RAVAGO ITALIA S.p.A. zaplatila a po žalované uplatnila nejen nárok na náhradu škody v této výši, nýbrž také nárok na ušlý zisk ve výši 120 EUR (rozdíl mezi cenou přepravy ve výši 1 070 EUR zaplacenou ze strany RAVAGO ITALIA S.p.A. a přepravným ve výši 950 EUR, které měla obdržet žalobkyně; 70 EUR činila provize společnosti KUEHNE+NAGEL S.r.l. a 50 EUR provize pro žalobkyni). Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci ze strany soudu prvního stupně, kvalifikoval-li smlouvu mezi účastnicemi jako zasílatelskou smlouvu včetně přiměřeného použití ustanovení občanského zákoníku o komisi. Podle názoru odvolacího soudu šlo o přepravu podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné ve vyhlášce č. 11/1975 Sb., resp. podle § 2555 a násl. o. z., když podle odkazované judikatury Nejvyššího soudu Úmluva CMR neřeší všechny otázky spojené s mezinárodní silniční přepravou včetně procesu vzniku smlouvy o přepravě věci a její podstatné části. V řízení bylo totiž prokázáno, že žalobkyně na základě objednávky společnosti KUEHNE+NAGEL S.r.l. uzavřela s touto společností smlouvu jako dopravce, který měl za dohodnuté přepravné ve výši 1 000 EUR přepravit zásilku na místo určení v České republice. Podle odvolacího soudu proto nelze pohlížet na žalobkyni jako na mezizasílatele, nýbrž na tzv. poddopravce společnosti KUEHNE+NAGEL S.r.l. Podle stejného hlediska za dalšího poddopravce označuje žalovanou, které žalobkyně rovněž udělila pokyny k přepravě nákladu od odesílatele – společnosti RAVAGO ITALIA S.p.A., se sídlem v Mornico al Serio v Italské republice, k příjemci ZI PLAST Pelhřimov. Z návrhu smlouvy žalobkyně adresovaného žalované nelze podle odvolacího soudu dospět k závěru, že by mezi ní a žalovanou měla být uzavřena zasílatelská smlouva (o obstarání přepravy). Žalobkyně uvedla v objednávce nejen svou provizi, nýbrž označila odesílatele, příjemce, požadavek na kamion, datum nakládky a vykládky a zejména cenu přepravy, nikoliv tedy pouze provizi žalobkyně. Tyto údaje nasvědčují podle odvolacího soudu úmyslu účastnic řízení uzavřít smlouvu o přepravě nákladu. Takový úmysl odvolací soud vyložil s odkazem na výkladová pravidla obsažená v § 555 odst. 1 a § 556 o. z., když takovému výkladu nasvědčuje i dosavadní praxe mezi účastnicemi, neboť sama žalobkyně navrhla započítat oproti jejímu uplatněnému nároku nezaplacené částky přepravného (nikoliv jen provize). Odvolací soud, vycházeje z čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR a § 2566 odst. 2 o. z., uvedl, že za okolnost zprošťující v posuzovaném případě dopravce odpovědnosti za ztrátu zásilky nelze považovat skutečnost, že žalovanou vybraný další dopravce zboží sice ve skladu odesílatele naložil, do místa určení je však nepřepravil. Žalovaná je totiž plně odpovědná za výběr smluvního partnera, jemuž přepravu z Itálie do České republiky svěřila. Jde o její objektivní odpovědnost, a to s tím, že má možnost domáhat se náhrady žalobkyni takto způsobené škody po společnosti EURITALIA TRADING S.r.l. Odvolací soud s odkazem na § 2567 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu ve vý