32 Cdo 2058/2008 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2058/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2009 Spisová značka:32 Cdo 2058/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2058.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2058/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalované B., a.s., zastoupené Mgr. L. S., advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 291/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dne 5. prosince 2007, č.j. 24 Co 265/2007-125 , takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 6.307,- Kč, k rukám JUDr. J. K., advokátky. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 21. února 2007, č.j. 4 C 291/2005-95, určil, že vlastníkem budovy v části obce R. n. K. na parcele vedené jako objekt k bydlení a parcele o výměře 304 m2 vedené jako zastavěná plocha a nádvoří na listu vlastnictví pro katastrální území a obec R. n. K. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště R.  n. K., je Česká republika (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předmětné pozemky byly ve vlastnictví Fondu dětí a mládeže, přičemž usnesením ze dne 28. 1. 2004 vláda České republiky (dále jen „vláda“) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do správy Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále jen „Fond“) na nové nabyvatele. Z předložených písemných důkazů vyplynulo, že budova č. p. v R. n. K., Z. (jež náleží mezi předmětně nemovitosti), byla mezi objekty, o něž ve III. kole výběrového řízení pro bezúplatné převody nemovitostí (tj. ke dni 15.3.2004) nikdo nepožádal. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 16.11.2004, převedl předmětnou nemovitost spolu s parcelou, na níž stála, na základě veřejné soutěže (kterou vypsal na prodej tzv. zbývajícího majetku Fondu, který nebyl převeden před 1.10.2003 na právního předchůdce žalované, tj. společnost C. D. a.s. Z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by Česká republika (tj. jejím jménem Ministerstvo financí) vyslovila s tímto převodem souhlas. Soud prvního stupně dovodil, že likvidátor Fondu nebyl oprávněn sjednat smlouvu o úplatném převodu sporných nemovitostí na žalovanou. Uvedený právní úkon vybočoval z rozsahu jednatelských oprávnění likvidátora uvedených v ustanovení čl. I. bodu 5 písm. b/, c/, d/, f/ zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 364/2000 Sb.“, příp. jen „zákon“), dle nichž postupuje likvidátor, jako správce majetku Fondu, při vypořádání majetku České republiky, práv a závazků Fondu, existujících ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, vždy v součinnosti s vládou a Ministerstvem financí, a to toliko zákonem stanoveným postupem. Likvidátor byl tedy oprávněn k dispozicím s tzv.  zbývajícím majetkem Fondu vždy až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny, neboť ta byla „jednoznačně oprávněna“ rozhodovat o bezúplatných převodech nemovitostí, mimo jiné i těch, jež nebyly k tomuto převodu navrženy vládou. Předmětná kupní smlouva byla tedy uzavřena v rozporu se zákonem č. 364/2000 Sb., v důsledku čehož se dle § 39 obč. zák. jedná o neplatný právní úkon. Odvolací soud k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.)., ve věci samé jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s právním posouzením soudu prvního stupně v otázkách věcné legitimace účastníků a naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), a přisvědčil i jeho právnímu závěru o tom, že nebyly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalované, a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Odvolací soud se přiklonil k výkladu článku I bodu 5 písm. f/ zákona č. 364/2000 Sb., podle kterého nebylo možné úplatně převádět majetek ve správě Fondu (jenž nebyl zařazen do bezúplatného převodu na zákonem vymezené subjekty), dokud o tomto majetku nerozhodla Poslanecká sněmovna (v daném případě po 2. 11. 2004). Zákon č. 364/2000 Sb. je nutno chápat jako „zákonem vyjádřenou vůli vlastníka majetku při postupu jeho zcizení“, přičemž tento zákon neobsahuje žádnou úpravu, která by se týkala úplatného převodu majetku státu, proto platí pro takové případy zejména ustanovení § 22 odst.  1 věta první zák. č. 219/2000 Sb., dle nějž se při úplatných převodech sjednává cena nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (k čemuž v posuzovaném případě nedošlo). Z uvedeného vyplývá, že sporné nemovitosti mohly být žalované prodány toliko za obvyklou (tržní) cenu, a to až poté, co bude kupní smlouva schválena Ministerstvem financí ČR. Žalovaná proto nemohla na základě uzavřené kupní smlouvy nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem a jejich vlastníkem zůstala žalobkyně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání „v celém rozsahu“, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a důvod spatřuje v tom, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jakož i v nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.  Dovolatelka akcentuje, že v posuzovaném případě likvidátor Fondu dětí a mládeže řádně vypsal v souladu s čl. I. bod 5 písm. f/ zákona III. kolo výběrového řízení na bezúplatný převod majetku, a to v souladu s podmínkami stanovenými usnesením vlády č. 98 ze dne 28. 1. 2004, podle nichž výběrová komise projedná všechny v termínu přihlášené projekty a vyřadí ty, které neobsahují všechny předepsané podmínky. Za situace, kdy byly předmětné nemovitosti nabídnuty k bezúplatnému převodu ve III. kole výběrového řízení, ale o jejich převod nebylo požádáno, dostaly se tyto nemovitosti do režimu úplatných převodů ve smyslu čl. I. bod 5 písm. c/ zákona jako zbývající majetek k úplatnému převedení na jiné osoby na základě veřejné soutěže. V daném případě žalovaná jako zájemce získala majetek ve veřejné soutěži a uzavřela poté kupní smlouvu. Dovolatelka nesouhlasí s doslovným výkladem čl. I. bod 5 písm. f/ zákona, že úplatný převod předmětných nemovitostí byl možný až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech, jak jej zastávají soudy obou stupňů.   Dovolatelka zdůrazňuje, že sama vláda ČR stanovila v čl. 3 písm. j/ přílohy č. 1 usnesení č. 98 ze dne 28. 1. 2004, že majetek, o který nikdo v rámci bezúplatných převodů neprojevil zájem, automaticky přechází do skupiny majetku určeného k jinému způsobu vypořádání podle čl. I. bod 5 písm.c/ zákona. Dovolatelka má za to, že nebyl-li a ani nemohl-li být zbývající majetek (o nějž nikdo neprojevil zájem) schválen vládou k bezúplatným převodům, nebyl vládou zařazen do návrhu na bezúplatné převody nemovitostí ze správy Fondu, předkládaného Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu, a „rozhodně“ tedy o něm nemohla sněmovna rozhodovat. Možnost rozhodování Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech konkrétních nemovitostí na jiném podkladě než na základě vládního návrhu v souladu s čl. I bod 5 písm. f/ zák. č. 364/2000 Sb., např. na základě poslanecké iniciativy, zákon nepřipouští. Nemovitosti k bezúplatným převodům byly vládou Poslanecké sněmovně navrženy už dne 16. 6. 2004, tedy před tím, než likvidátor Fondu dětí a mládeže vyhlásil veřejnou soutěž ohledně zbývající části majetku, přičemž ve vládním návrhu, vzhledem k tomu, že o ně nikdo neprojevil zájem, nebyly předmětné nemovitosti uvedeny. Dovolatelka rovněž namítla, že zákon č. 219/2000 Sb. je obecným právním předpisem (viz § 2 odst. 1), jenž upravuje nakládání s majetkem státu, a dle nějž se postupuje vždy, pokud jiný zvláštní zákon nestanoví jinak. Takovým zvláštním zákonem je právě zák. č. 364/2000 Sb., který upravuje postup likvidátora při likvidaci majetku ve správě Fondu. Dle čl. I bodu 5 písm. c/ zákona, má likvidátor povinnost tzv