32 Cdo 2197/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2197/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:32 Cdo 2197/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.2197.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 127 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 127a o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 373 obch. zák. § 420a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2197/2016-364 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně VINCENCI s. r. o., se sídlem ve Skutči, Vilibalda Svobody 948, PSČ 539 73, identifikační číslo osoby 27550605, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 533 33, proti žalované KOROSTENSKI ASSISTANCE s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích 3, Nerudova 2167/22, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby 28071921, zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSČ 301 00, o zaplacení částky 228 876 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1127/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 1 Cmo 163/2015-325, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 1 Cmo 163/2015-325, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: V souzené věci se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité částky jako náhrady škody s odůvodněním, že jí vlastněný „valníkový nákladní návěs“ (podle obsahu spisu souprava tahače s návěsem) při převážení nákladu sjel mimo vozovku, pročež u žalované, která poskytuje asistenční služby, objednala vyproštění. Žalovaná zvolila nevhodný způsob vyprošťování, v důsledku něhož došlo k poškození návěsu. Náklady na opravu poškozeného návěsu, které činily 263 856 Kč, žalobkyně započetla proti nároku žalované na úhradu provedeného vyproštění ve výši 34 980 Kč a domáhá se tedy zaplacení částky 228 876 Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 13 Cm 1127/2012-286, žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 104 574 Kč a České republice částku 10 530 Kč. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že tahač s návěsem se pohyboval po komunikaci v kopcovitém lesním terénu s výskytem značného množství sněhu, jejíž sjízdnost nebyla v zimním období zajišťována. Žalobkyně objednala u žalované vyproštění vozidla, což žalovaná provedla. Ze znaleckého posudku zpracovaného dne 11. 11. 2013 Evženem Spergerem, znalcem v oboru strojírenství, odvětví autoopravárenství a konstrukce motorových vozidel, ustanoveným soudem, a „de facto“ i z fotografií předložených žalobkyní soud zjistil, že kola návěsu se do silničního příkopu dostala bočním sesunutím následkem nájezdu kol za hranici zlomu vozovky s příkopem. Následkem sesunutí pravých kol do příkopu došlo ke zkrutné torzní deformaci rámu návěsu a k poškození pravého podélníkového rámu. Žalovaná se pokusila o stranové posunutí zadní části návěsu zpět na vozovku vyvoláním tahových sil do boku, přičemž došlo k poškození levého podélníkového rámu. Zvolený způsob vyproštění, zkouška možnosti stranového posunutí návěsu úkonem zaklesnutí háku lana na dolní profil podélníkového rámu, byl s ohledem na omezený manipulační prostor vhodný. Bylo na místě, aby posádka vyprošťovacího speciálu zajistila stranovou stabilitu, dále pak bylo instalováno tahové lano, co nejblíže těžišti, takovým místem byla přístupná dolní část profilu vodorovného podélníku rámu. Po neúspěšném pokusu o stranové posunutí byl návěs vyproštěn tahem zepředu. Soud prvního stupně nepřihlédl k důkaznímu návrhu žalobkyně, která předkládala znalecký posudek ze dne 9. 2. 2015 zpracovaný Bc. Danielem Pýchou, znalcem v oboru strojírenství, odvětví posuzování technického stavu motorových vozidel, strojů a zařízení, a to s poukazem na koncentraci řízení podle § 118b občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.) a pro nadbytečnost. Na základě takto zjištěného stavu věci dovodil, že k poškození vozidla při vyprošťování došlo, žalovaná však při něm žádnou svou povinnost neporušila a mezi jejím jednáním a vznikem škody tak není příčinná souvislost. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 25 279 Kč. Odvolací soud se poté, co zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně, mimo jiné též znaleckým posudkem Evžena Spergera, a co provedl důkaz znaleckým posudkem zpracovaným Bc. Danielem Pýchou, ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Dovodil, že postup při vyprošťování uvízlého vozidla nebyl v rozhodné době upraven obecně závaznými předpisy ani právně nezávaznými technickými nebo určenými normami, za porušení závazku žalované z uzavřené smlouvy, kterou posoudil jako smlouvu o dílo podle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), lze proto vzhledem k § 3030 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, považovat zejména, jestliže by žalovaná při vyproštění vozidla postupovala s nedostatkem odborné péče, a při posouzení, zda se tak stalo, je třeba vycházet z konkrétních okolností případu. Odvolací soud shledal základní rozpor mezi znaleckými posudky v tom, že dle znaleckého posudku Evžena Spergera bylo pro vyproštění návěsu nezbytné zajištění jeho stranové stability působením tahové síly ve směru kolmém k návěsu, zatímco ze znaleckého posudku zpracovaného Bc. Danielem Pýchou naopak vyplývá, že uvízlou soupravu bylo možné jednoduše vyprostit bez přeložení nákladu i bez bočního radiálního tahu, a sice tahem po směru běžné jízdy s bočním kotvením. Odvolací soud se nejprve vyjádřil v tom smyslu, že důkaz provedený soudem prvního stupně podle § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř. k otázce porušení smluvní povinnosti žalovanou při vyprošťování vozidla je odpovídající, neboť k zodpovězení této otázky je třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje. Poté zdůraznil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (na rozsudek ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), že hodnocení důkazu znaleckým posudkem je v zásadě omezeno pouze na to, zda má posudek požadované formální náležitosti, tedy zda jeho závěry jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, a soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost jeho odborných závěrů. Na to navázal úvahou, že následné předložení důkazu žalovanou dle § 127a o. s. ř. má z hlediska věcného povahu námitek proti správnosti znaleckého posudku vyhotoveného podle § 127 o. s. ř., které lze (vzhledem k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014) uplatnit i po koncentraci řízení. Záleží však vždy na úvaze soudu, nakolik shledá obsah námitek proti výsledku dokazování dle § 127 o. s. ř. důvodným natolik, že může zpochybnit jeho správnost či vyvolat i nutnost doplnění revizním znaleckým posudkem. Argumentoval s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, a již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 583/2001, že povinnost soudu doplňovat dokazování není „v případě rozporných skutkových zjištění“ automatická. Zdůraznil, že při hodnocení důkazů musel vycházet nejen z obsahově rozporných důkazů dle § 127 a § 127a o. s. ř., ale i z důkazů ostatních, prokazujících průběh sporného skutkového děje, zejména z fotodokumentace pořízené na místě samém oběma účastníky. Z fotografií podle jeho mínění plyne zejména značně vychýlené těžiště uvízlého návěsu i hluboký boční sesuv pravé nápravy vozidla do svahu příkopu vozovky, způsobující sesutí pravého rámu až k povrchu vozovky. Vyjádřil názor, že při hmotnosti nákladu zhruba 20 tun a hmotnosti vlastního návěsu zhruba 7 tun a při takto hlubokém uvíznutí si lze jako velmi obtížné, ne-li nemožné, představit účinné vyproštění vozidla pouze tahem po směru běžné jízdy bez nutnosti předchozího použití bočního radiálního tahu. Odvolací soud uzavřel, že i pokud v příčinné souvislosti s provedením bočního radiálního tahu vznikla na návěsu škoda, je tato škoda nesrovnatelně nižší než obvyklá hodnota vyprošťovaného vozidla a k vyprošťování došlo za situace, kdy v důsledku silného naklonění těžiště návěsu hrozilo bezprostře