32 Cdo 2694/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2694/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2013 Spisová značka:32 Cdo 2694/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2694.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Volba práva (prorogace) Dotčené předpisy:§ 642 obch. zák. § 262 odst. 1 obch. zák. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 6. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.8.2013I.ÚS 2452/13JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto30.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2694/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ARALAN s.r.o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1686/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 38 30 98, zastoupené JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalovanému V. S., zastoupenému JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 1030/53, za účasti J. S., zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 1030/53, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o zaplacení částky 4,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 399/2009, o dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2011, č. j. 25 Co 70/2011-223, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Dovolání vedlejší účastnice se odmítá. III. Žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobkyně a vedlejší účastnice nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 5. září 2008 se původní žalobce J. F. domáhal po žalovaném zaplacení částky 4,500.000,- Kč s příslušenstvím jako provize podle smlouvy o zprostředkování ze dne 7. března 2005 (dále též jen „smlouva o zprostředkování“ nebo „smlouva“), v níž se zavázal obstarat pro žalovaného příležitost k uzavření kupní smlouvy na prodej ideální poloviny stavby bez čísla popisného stojící na stavební parcele a stavby bez čísla popisného stojící na stavební parcele - objektu benzínové čerpací stanice - zapsaných na listu vlastnictví pro k. ú. H., obec H., okres Ch. (dále jen „stavby“). Žalobce tvrdil, že Okresní soud v Chebu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 44/2007 rozsudkem ze dne 12. února 2008, č. j. 17 C 44/2007-97, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2008, č. j. 14 Co 202/2008-129, zamítl žalobu J. S. (manželky žalovaného a vedlejší účastnice v projednávané věci) o určení, že smlouva o zprostředkování je neplatná. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 6. prosince 2010, č. j. 14 C 399/2009-174, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že smlouva o zprostředkování je neplatná podle ustanovení § 37 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro neurčitost předmětu, neboť ze smlouvy není zřejmé, co mělo být předmětem kupní smlouvy, k jejímuž uzavření měl předchůdce žalobkyně zprostředkovat příležitost pro žalovaného, tj. zda to byla ideální polovina dvou označených staveb tvořících objekt benzínové čerpací stanice v H. Vzhledem k tomu, že ideální polovina staveb náležela do společného jmění žalovaného a vedlejší účastnice a vlastnicí druhé ideální poloviny byla jejich dcera, která byla rovněž vlastnicí pozemků pod stavbou, nebylo ze smlouvy zřejmé, co má být předmětem kupní smlouvy. Nedostatek ujednání přitom nebylo možné odstranit ani výkladem právního úkonu za použití výkladových pravidel určených v ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a v ustanovení § 266 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). I v případě, že by smlouva o zprostředkování byla platným právním úkonem s ohledem na pravomocný rozsudek v řízení sp. zn. 17 C 44/2007, nebylo by možné žalobě vyhovět, když žalobkyně neprokázala tvrzení, že J. H., který byl zprostředkovatelem označen jako zájemce o uzavření kupní smlouvy, byl schopen zaplatit kupní cenu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4,500.000,- Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud rekapituloval soudem prvního stupně správně zjištěný skutkový stav, podle kterého se ve smlouvě o zprostředkování J. F. zavázal obstarat pro žalovaného příležitost k uzavření kupní smlouvy na prodej staveb. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že smlouva byla uzavřena podle ustanovení § 642 obch. zák., neboť smluvní strany podřídily smlouvu režimu obchodního zákoníku. Navíc obě mluvní strany byly podle předmětu podnikání zapsaného v živnostenském rejstříku v pozici podnikatelů. Nejsou proto na místě úvahy o právní ochraně žalovaného jako spotřebitele. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně nesprávně posoudil platnost smlouvy. Smlouva obsahuje přesné označení staveb představujících benzínovou čerpací stanici s bližší identifikací o tom, na jaké stavební parcele se stavby nacházejí, označení listu vlastnictví i katastrálního území s vymezením toho, že předmětem prodeje je ideální polovina označených nemovitostí. Zda měl k těmto stavbám žalovaný vlastnické právo, je otázkou zcela odlišnou od posouzení určitosti předmětu kupní smlouvy. Ostatně k prohlášení o tom, že se označená ideální část staveb stává součástí společného jmění manželů, došlo týden před uzavřením zprostředkovatelské smlouvy. Poněvadž záznam v katastru nemovitostí se provádí na základě rozhodnutí katastrálního úřadu, avšak zpětně ke dni označeného právního úkonu, měl odvolací soud shodně s tvrzením žalobkyně za logické, že v době podpisu smlouvy o zprostředkování byl v listu vlastnictví označen jako vlastník pouze žalovaný, který změnu dispozičního práva při podpisu smlouvy zatajil. Žalovaný je však stále bezpodílovým spoluvlastníkem staveb a se svým vlastnickým právem mohl disponovat. Otázkou relativní neplatnosti smlouvy se k návrhu vedlejší účastnice zabýval soud v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 44/2004, v němž uzavřel, že platnost smlouvy není námitkou manželky žalovaného dotčena. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmět kupní smlouvy byl ve smlouvě o zprostředkování zcela jasně a určitě vymezen, stejně jako kupní cena, která měla dosahovat minimálně částky 15,000.000,- Kč. Výhrady žalovaného k vážnosti úmyslu zájemce o koupi a jeho solventnosti nepovažoval odvolací soud za důvodné, neboť ani po poučení o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ke svým tvrzením neprokázal, že J. H. byl zájemcem, který neměl vážný úmysl čerpací stanici koupit. K tvrzení žalovaného, že J. H. nevlastnil peněžní prostředky na zaplacení kupní ceny a ani je nemohl získat, protože dlužil peníze a nedostal by úvěr, odvolací soud uvedl, že každý podnikatel při své činnosti nemůže mít stále úspěch v podnikání a vykazovat zisky. Skutečnosti, které měly za následek úpadek společnosti, na jejímž podnikání se J. H. účastnil, se týkaly odlišného období, než byla doba uzavření smlouvy. I za předpokladu, že v době uzavření smlouvy by měl J. H. dluhy, neznamenalo by to, že nemohl mít vážný podnikatelský záměr koupit část prosperující čerpací stanice, vykázat zisky a dluh splatit. J. H. v prostředí provozu čerpacích stanic podnikal, měl znalosti a zkušenosti z této činnosti a nebylo prokázáno, že zprostředkování tohoto zájemce o koupi bylo pouze formální za účelem dosažení provize. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného dovolání, odkazujíce co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil vztah mezi účastníky jako obchodněprávní, když čl. VIII. odst. 3 smlouvy znějící „tato smlouva a práva a povinnosti smluvních stran z ní vyplývající budou vykládány a budou se řídit podle právního řádu České republiky, zejména podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku v platném znění“ vyložil tak, že si smluvní strany zvolily režim obchodního zákoníku ve smyslu ustanovení § 262 obch. z