32 Cdo 2796/2009 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2796/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2011 Spisová značka:32 Cdo 2796/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2796.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podjatost Veřejná soutěž Dotčené předpisy:§ 281 obch. zák. § 14 o. s. ř. § 15a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2011II.ÚS 3734/11JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto02.14.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2796/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně X a R, spol. s r. o., se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 46 88 74 40, zastoupené JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalované THERMAL-F, a. s., se sídlem v Karlových Varech, I. P. Pavlova 2001/11, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25 40 17 26, zastoupené JUDr. Ondřejem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K Safině 669, za účasti České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, za které jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalované, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 11/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2009, č. j. 15 Co 536/2008-291, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně a vedlejší účastnice nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 25. září 2008, č. j. 15 C 11/2007 150, určil, že žalobkyně je vlastníkem ve výroku uvedených nemovitostí (dále jen „nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně se zúčastnila veřejné (obchodní) soutěže o koupi státního podniku Lázeňské sanatorium Thermal v Karlových Varech (dále jen „LS Thermal“) vyhlášené Fondem národního majetku České republiky (dále jen „FNM“) dne 12. ledna 1993 za účelem privatizace LS Thermal. Výsledek veřejné soutěže FNM oznámil žalobkyni přípisem z 5. května 1993 s tím, že vítězem se stala společnost JASMÍN spol. s r. o. a že žalobkyně se umístila na druhém místě. Protože společnost JASMÍN spol. s r. o. nezaplatila kupní cenu, FNM dne 14. října 1993 od smlouvy o prodeji podniku odstoupil, žalobkyni sdělil přípisem ze dne 26. října 1993, že se tak stala vítězkou soutěže, a vyzval ji k projednání smluvních podmínek. Jednání o uzavření smlouvy FNM ukončil poté, co zjistil, že do katastru nemovitostí byla jako vlastník nemovitostí zapsána společnost JASMÍN spol. s r. o., která následně nemovitosti prodala. Ve věci vedené u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 57/95 byl FNM úspěšný se žalobou o určení vlastnického práva k nemovitostem proti společnosti JASMÍN spol. s r. o. (a společnosti Helvetia House, a. s. jako kupující). Z prohlášení FNM ze dne 29. dubna 2002 vyplývá, že předává a vkládá nemovitosti z majetku LS Thermal jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu žalované. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a zabývaje se právní povahou formy privatizace LS Thermal, dospěl k závěru, že v daném případě šlo o obchodní veřejnou soutěž podle ustanovení § 281 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kdy samotná smlouva vzniká podle ustanovení § 286 obch. zák. již okamžikem sdělení účastníkovi soutěže, že jeho návrh byl přijat, což se stalo dopisem FNM žalobkyni z 26. října 1993. Doručením dopisu byla se žalobkyní uzavřena smlouva, a to za podmínek uvedených v návrhu žalobkyně. Následné vyjednávání o uzavření kupní smlouvy již bylo nadbytečné a pro spor není rozhodné. K odvolání žalované a vedlejší účastnice Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyla mezi účastníky sporná, a s odkazem na závěry vyslovené Vrchním soudem v Praze v rozsudku č. j. 5 Cmo 310/2006-230 (jde o rozsudek ze dne 13. února 2007, jímž bylo rozhodnuto ve věci téže žalobkyně proti České republice - Ministerstvu financí o určení povinnosti uzavřít smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí), dovodil, že v dané věci o veřejnou obchodní soutěž podle ustanovení § 281 obch. zák. nešlo. V případě veřejné obchodní soutěže vyhlašovatel soutěže dává neurčeným osobám možnost, aby mu předložily návrh smlouvy s tím, že vyhlašovatel si jeden z návrhů zvolí. Oznámení vítězi soutěže podle ustanovení § 286 odst. 1 obch. zák. pak je nejen sdělením výsledku soutěže, ale zejména přijetím zvoleného návrhu smlouvy a smlouva vzniká bez dalšího s takto vybraným účastníkem. Tím také soutěž končí. Cílem veřejné obchodní soutěže není vyhledat vhodné uchazeče, se kterými pak bude vedeno kontraktační jednání a dohadovány modality smlouvy. Vyhlašovatel přijímá návrh vybraného přihlašovatele tak, jak jest, a není vlastně o čem již dále, co se obsahu smlouvy týká, jednat. Zde ovšem šlo o to, vybrat vhodné v úvahu přicházející uchazeče, s nimiž by bylo dále jednáno o uzavření smlouvy o prodeji podniku. Toto kontraktační jednání bylo vedeno jak se společností JASMÍN spol. s r. o. (od vyhlášení výsledků do uzavření smlouvy z 12. srpna 1993), tak posléze se žalobkyní (od sdělení z 26. října 1993 do ukončení vyjednávání 22. února 1994). Odvolací soud zdůraznil, že samotná okolnost, že katalog realitní kanceláře CIMEX Karlovy Vary, spol. s r. o. (dále jen „společnost CIMEX“), pověřené FNM organizačním zabezpečením veřejné soutěže na privatizaci LS Thermal, na několika místech používá pojem „obchodní veřejná soutěž“ či „veřejná soutěž“, není rozhodující, a z pouhého takového označení tohoto výběrového řízení nelze „nic jednoznačně dovodit“. Naopak za podstatný považoval údaj o zveřejněném způsobu ukončení soutěže, neboť rozdíl mezi výběrovým řízením a obchodní veřejnou soutěží spočívá v tom, jakým způsobem vznikne smlouva s vítězem soutěže. Podle katalogu bude soutěž ukončena tak, že příslušná komise vybere vítěze, vyzve jej k „realizaci prodeje a uzavře kupní smlouvu“. Byli-li zájemci předem prostřednictvím katalogu seznámeni s tím, že oznámením vybraného návrhu smlouva ještě nevznikne, ale vítěz soutěže bude teprve vyzván k dalšímu jednání o uzavření smlouvy, nemohlo se jednat o veřejnou obchodní soutěž, ale o formu právem neupraveného výběrového řízení. Odvolací soud dále uvedl, že i kdyby šlo o veřejnou obchodní soutěž, tato by skončila vyhlášením vítěze, kterým se stala společnost JASMÍN spol. s r. o., a následným sdělením žalobkyni přípisem ze dne 5. května 1993, že její návrh byl odmítnut jako druhý v pořadí (§ 288 obch. zák.). Tím by byla soutěž nepochybně završena, protože by tím byl naplněn účel soutěže, tedy vznik smlouvy mezi vyhlašovatelem a vítězem. Vyhlašovatel pak mohl nanejvýš vyhlásit novou veřejnou soutěž, mohl také neformálně vyzvat další účastníky k jednání, což také učinil, nešlo však již o pokračování v původní soutěži. Nelze připustit závěr, že žalobkyně vlastně učinila 30. března 1993 nabídku, aniž by to měla v úmyslu a aniž by si toho byla sama vědoma, a stejně tak, že vyhlašovatel 26. října 1993 učinil bez svého vědomí akceptaci nabídky. Úmysl obou stran k ničemu takovému nesměřoval, neboť následně obě strany začaly vyjednávat o uzavření smlouvy. Žalobkyně po dni 26. října 1993 nenamítala vůči vyhlašovateli, že smlouva je již uzavřena, a nevyzývala vyhlašovatele soutěže k předání podniku. Následné chování stran je přitom pro výklad projevů vůle relevantní podle ustanovení § 266 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud uzavřel, že žádná ze skutečností tvrzených žalobkyní nemohla vést k jejímu nabytí vlastnického práva, a proto určovací žaloba nemohla být úspěšná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňujíc dovolací důvody podle ustano