32 Cdo 288/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 288/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2018 Spisová značka:32 Cdo 288/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.288.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daň z přidané hodnoty Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 235/2004Sb. ve znění do 31.12.2013 § 2 odst. 2 předpisu č. 235/2004Sb. ve znění do 31.12.2013 § 13 odst. 1 předpisu č. 235/2004Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 288/2018-224 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Kaso Invest s. r. o., se sídlem v Praze 8, Březenská 2466/8, identifikační číslo osoby 27641112, zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, proti žalované S. & W. Automobily s. r. o., se sídlem v Jenišově, Daimlerova 202, identifikační číslo osoby 64833780, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3, o zaplacení částky 238 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 164/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2017, č. j. 25 Co 127/2017-194, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2017, č. j. 25 Co 127/2017-194, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 2. 2017, č. j. 41 C 164/2015-163. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 568 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: Okresní soud v Karlových Varech uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 238 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2013 do zaplacení (výrok I.) a dále žalované stanovil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 148 206,41 Kč (výrok II.). Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož účastnice uzavřely dne 25. 3. 2013 smlouvu o zprostředkování, v níž se žalovaná zavázala pro žalobkyni zprostředkovat prodej jejího vozidla M. za celkovou částku 1 663 750 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) a z této částky měla být žalované vyplacena provize ve výši 43 750 Kč včetně DPH. Nebylo prokázáno zmocnění žalované k uzavření kupní smlouvy jménem žalobkyně. Žalovaná zajistila dva nedůvěryhodné kupce, které žalobkyně odmítla, a poté zajistila jako kupce společnost FTL Metro Slovakia s. r. o. s tím, že vozidlo bude vyvezeno z České republiky, a proto žalobkyně nebude povinna odvádět z prodejní ceny DPH. Žalobkyně souhlasila s prodejem tomuto zájemci a stanovila pro žalovanou podmínky pro přípravu kupní smlouvy, podle kterých měla být smlouva osobně podepsaná jednateli (alespoň jedním z nich) kupujícího s úředně ověřenými podpisy a kupní cena bez DPH měla být vložena na účet žalobkyně. Žalovaná v rozporu s těmito pokyny uzavřela jménem žalobkyně kupní smlouvu na prodej vozidla s D. D., který vystupoval jako osoba zmocněná jednat za společnost FTL Metro Slovakia s. r. o. na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem. Žalovaná, která měla předmětné vozidlo ve svém držení za účelem prohlídky ze strany zájemců, následně přijala dne 5. 4. 2013 na svůj účet částku 1 375 000 Kč jako kupní cenu vozidla bez DPH, téhož dne vozidlo i s doklady předala D. D. a poté informovala žalobkyni a vyzvala ji k vystavení faktury za prodej vozidla. Žalobkyně dne 9. 4. 2013 vystavila fakturu pro FTL Metro Slovakia s. r. o. na částku 1 375 000 Kč bez DPH a vyzvala žalovanou k předložení dokladů o tom, že vozidlo bylo přihlášeno do provozu na Slovensku. Žalovaná přislíbené doklady nedoložila, naopak bylo zjištěno, že vozidlo bylo znovu přihlášeno v České republice a již dále prodáno jiné společnosti. Žalobkyně proto v přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé čtvrtletí roku 2013 zaevidovala prodej tohoto vozidla a z obdržené kupní ceny odvedla DPH ve výši 238 700 Kč. Později bylo zjištěno, že plná moc, kterou se D. D. prokazoval, byla padělaná s úmyslem vylákat předmětné vozidlo za kupní cenu poníženou o DPH s příslibem vývozu vozidla na Slovensko. Za tento skutek byl D. D. pravomocně odsouzen pro přečin podvodu. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy o zprostředkování, nejednala v souladu s pokyny žalobkyně a prodejem vozidla a jeho předáním další osobě zasáhla do záležitostí žalobkyně, aniž by šlo o odvracení hrozící škody, a dovodil její objektivní odpovědnost za škodu (bez ohledu na zavinění) podle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“) a také podle § 744 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“). Podle odvolacího soudu škoda, která vznikla žalobkyni tím, že musela z přijaté kupní ceny odvést DPH podle § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o DPH“), byla v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalované. Současně uzavřel, že kupní smlouva na předmětné vozidlo nebyla platně sjednána, neboť „zástupcem“ společnosti FTL Metro Slovakia s. r. o. byla předložena padělaná plná moc. Žalobkyně neměla možnost domoci se vrácení vozidla, jehož vlastníkem se v souladu s § 446 obch. zák. stala jiná společnost. Za neurčitou a nedůvodnou považoval námitku žalované, že žalobkyně mohla požadovat vrácení zaplacené DPH, neboť vyslovil právní názor, že konstrukce odpovědnosti za škodu v obchodněprávních vztazích neupravuje spoluzavinění, nesplnění povinností žalované nebylo ve smyslu § 376 obch. zák. způsobeno jednáním žalobkyně jako poškozené strany a ani nešlo o nedostatek součinnosti, ke které byla jako poškozená povinna. K námitce žalované, že žalobkyně měla uplatnit náhradu škody nejprve po D. D., konstatoval, že § 383 obch. zák. stanoví solidární odpovědnost za škodu a tedy i v případě existence nároku na náhradu škody vůči D. D. bylo právem žalobkyně požadovat škodu po kterémkoliv ze škůdců. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 občanského soudního řádu s tím, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena“ a dále na vyřešení otázky která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Navrhuje napadený rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá. Dovolatelka považuje za dosud v dovolací praxi neřešenou otázku „zda žalobce musel vůbec odvádět z podvodem získaného vozidla daň“, resp. „zda žalobci vznikla povinnost odvést DPH z vozidla, kterého se pachatel trestného činu zmocní podvodem“ a „zda si žalobce mohl vrácení daně reklamovat postupem podle ust. § 42 zák. č. 235/2004 Sb.“. Domnívá se, že žalobkyni škoda vůbec nevznikla, neboť podvod a krádež nelze podřadit pod ustanovení § 2 zákona o DPH a žalobkyně daň s ohledem na okolnosti odvádět nemusela, případně mohla požádat o její vrácení. Dále má za to, že odvolací soud neprávně právně posoudil otázku padělané plné moci a povahy jednání D. D. Zastává názor, že pokud byl D. D. za své jednání odsouzen pro trestný čin podvodu, nemohla být v žádném případě uzavřena kupní smlouva se společností FTL Metro Slovakia s. r. o. D. D. zavázal sám sebe k zaplacení celé kupní ceny ve výši 1 663 750 Kč, případně způsobil škodu ve výši nezaplacené části očekávané ceny, proto považuje za předčasné jednání žalobkyně, která, aniž by učinila nějaké kroky k vymožení této částky po D. D., vymáhá náhradu škody po dovolatelce. Podle dovolatelky odvolací soud také nesprávně dospěl k závěru, že v případě, že by dovolatelka dodržela náležitou opatrnost, ke škodě by nedošlo. Je přesvědčena, že nemohla z obvyklé obchodní činnosti zjistit, že plná moc předložená D. D. je padělaná, neboť byla opatřena úředně ověřeným podpisem a nebylo v jejích možnostech zjistit, že úřední doložka nebyla pravá, přičemž ověřovací doložka je veřejnou listinou, jejíž pravost se předpokládá. Namítá, že tato otázka „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ a poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012