32 Cdo 3646/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3646/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 8. 2017 Spisová značka:32 Cdo 3646/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3646.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 374 obch. zák. § 2 odst. 2 písm. a) předpisu č. 458/2000Sb. ve znění od 04.07.2009 § 25 odst. 11 písm. a) předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 17.08.2011 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3646/2015ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, se sídlem v Praze 1- Novém Městě, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 70994234, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, o zaplacení částky 805 473 523 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 81/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-306, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-324, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-306, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-324, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 Cm 81/2010-410, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (jež v průběhu dovolacího řízení změnila právní formu) se v souzené věci domáhala zaplacení částky 805 473 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost odebrat sjednaný objem trakční elektrické energie. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 Cm 81/2010-410, v zamítavém výroku o věci samé a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Zároveň tento rozsudek změnil též ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci, jak jej zjistil soud prvního stupně: Dne 29. 8. 2008 žalobkyně uzavřela se společností ČEZ a. s. (dále jen „společnost ČEZ“ či „ČEZ“) smlouvu o zajištění kompletní dodávky elektřiny v letech 2009 – 2012 a dne 14. 11. 2008 s ní uzavřela konfirmaci dílčí smlouvy, ve které potvrdila závaznou objednávku elektrické energie v množství 1 535 106 MWh za cenu 2 766 650 880 Kč. Dne 19. 12. 2008 byla na základě veřejné zakázky uzavřena smlouva nazvaná „SŽDC Trakce 2010“ (dále též jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala na rok 2010 dodat žalované do jejího odběrného místa silovou elektřinu pro elektrickou trakci na hladině VVN a VN v objemu 1 308 770 MWh a žalovaná se tuto energii zavázala odebrat; cena byla sjednána ve výši 2 014 Kč za 1 MWh. V čl. IV odst. 2 Smlouvy bylo ujednáno, že „zákazník upřesní roční množství odběru elektřiny do 15. 10. předchozího roku“. Termín upřesnění byl na žádost žalované prodloužen do 5. 11. 2009. Dne 27. 10. 2009 žalovaná předložila Energetickému regulačnímu úřadu (dále též jen „ERÚ“) návrh na zřízení odběrných míst elektrické trakce na hladině VN (27kV a 22 kV). Bylo projednáno, že žalovaná, která je na základě licence distributorem elektřiny v lokální distribuční soustavě železnic, zaregistruje odběrná místa u operátora trhu s elektřinou pro konečného zákazníka společnost České dráhy, a. s. (dále jen „společnost České dráhy“ či „České dráhy“) a nákup elektřiny na těchto odběrných místech bude realizován tímto zákazníkem. ERÚ se způsobem vytvoření odběrných míst a registrací u OTE, a. s., vyslovil souhlas. Dopisem ze dne 5. 11. 2009 České dráhy uplatnily vůči žalované požadavek na uzavření smlouvy o distribuci a na připojení do lokální distribuční soustavy, s odkazem na to, že ERÚ schválil vytvoření odběrných míst a předávacích míst pro jejich společnost v lokální distribuční soustavě železnic. Zároveň oznámily, že nebudou od žalované na rok 2010 potřebovat původně očekávanou dodávku elektřiny, neboť si elektřinu zajistí samy cestou svého vlastního připojení k distribuční soustavě. Dopisem ze dne 5. 11. 2009 žalovaná s odkazem na tuto změnu žalobkyni oznámila, že „upřesňuje“ roční množství elektřiny pro rok 2010 na 22 000 MWh. Dopisem ze dne 21. 12. 2009 žalobkyně oznámila svému dodavateli, společnosti ČEZ, že neodebere elektřinu pro období roku 2010 v celkovém ročním objemu 1 253 401 MWh v hodnotě 2 226 288 612 Kč, která jí měla být dodána na základě konfirmace dílčí smlouvy ze dne 14. 11. 2008, a to z důvodu oznámení zákazníka – žalované, že neodebere objednaný objem elektřiny. Dne 30. 12. 2009 byla mezi žalobkyní a společností ČEZ uzavřena dohoda označená jako dohoda o narovnání, kterou byl s odkazem na oznámení žalované, že v roce 2010 neodebere elektřinu v objemu 1 253 401 MWh, v důsledku čehož neodebere elektřinu v tomto objemu ani žalobkyně od společnosti ČEZ, závazek k dodání a odběru elektřiny v objemu 1 253 401 MWh nahrazen závazkem žalobkyně nahradit společnosti ČEZ škodu ve výši 805 473 523 Kč, představující rozdíl pořizovací hodnoty daného objemu elektřiny ve výši 2 262 288 612 Kč a tržní hodnoty tohoto objemu elektřiny ke dni uzavření dohody ve výši 1 456 815 089 Kč. Částku 805 473 523 Kč žalobkyně společnosti ČEZ uhradila. Z posudku znaleckého ústavu Pricewaterhousecoopers Česká republika s. r. o. a výslechem zpracovatele posudku bylo zjištěno, že cena při objednání od ČEZ ve výši 2 262 288 612 Kč odpovídala tržním cenám a shoduje se s cenami uvedenými v konfirmaci, stejně jako cena při zrušení objednávky ve výši 1 456 815 089 Kč odpovídala součtu cen vypořádání dílčích produktů, shoduje se s cenami podle tehdy platného ceníku společnosti ČEZ a odpovídala cenám tržním. Z dopisu Power Exchange Central Europe ze dne 14. 1. 2013 bylo zjištěno, že obě výše uvedené ceny odpovídají velkoobchodním cenám za standardizované produkty na burzovním trhu. Z oponentního posudku zpracovaného znaleckým ústavem České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická, bylo zjištěno, že ceny uvedené v konfirmaci ze dne 14. 11. 2008 odpovídají tržním a obvyklým cenám. Hodnota zrušené části objednávky k datu odřeknutí odběru však činila 1 562 042 641,10 Kč a k datu 19. 11. 2009 pak 1 497 496 445,39 Kč. Podle posudku nelze s jistotou určit, jaké objemy elektřiny společnost ČEZ k 13. 12. 2008 pro tyto účely objednala. Odvolací soud se ztotožnil též s právním posouzením soudu prvního stupně v otázce naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, spočívajících v porušení smluvní povinnosti odebrat smluvený odběr elektřiny, ve vzniku škody v konkrétní, žalobou uplatněné výši a v příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a touto škodou. Odlišný právní závěr však zaujal v otázce existence okolností vylučujících odpovědnost ve smyslu § 374 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že taková okolnost v daném případě nastala, odvolací soud dovodil opak. Podle závěrů soudu prvního stupně vyplývala okolnost vylučující odpovědnost ze změny právní úpravy. Soud zdůraznil, že žalovaná jakožto provozovatel dráhy podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“ či „ZOD“), měla povinnost poskytovat dopravcům přístup ke službám, mezi něž patří též dodávka trakčního proudu, a právě tato její povinnost byla důvodem, proč s žalobkyní uzavřela Smlouvu. Právní úprava účinná v době uzavření Smlouvy neumožňovala jinému subjektu tuto činnost pro dopravce vykonávat; dopravci neměli jinou možnost zajištění trakční elektrické energie, než prostřednictvím žalované. Novelou zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“ či „EZ“), provedenou s účinností k 4. 7. 2009 zákonem č. 158/2009 Sb., byla v definici distribuční soustavy obsažené v § 2 odst. 2 písm. a) bod 2 doplněna napěťová hladina 25 kV. Právě na této hladině je provozována trakční soustava, na rozdíl od předchozího stavu byla proto možná distribuce elektřiny přímo dopravcům bez přímé účasti žalované a bylo tak umožněno, aby se zákazníci ža