32 Cdo 3874/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3874/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:32 Cdo 3874/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3874.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3874/2019-536 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Nocarová Partners Advokáti, s. r. o., se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, identifikační číslo osoby 04797469, proti žalované G. S., se sídlem XY identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o zaplacení částky 186 651,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 69/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, č. j. 3 Cmo 198/2017-491, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 198/2017-524, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, č. j. 3 Cmo 198/2017-491, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 198/2017-524, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, č. j. 26 Cm 69/2011-462, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2019, č. j. 26 Cm 69/2011-526, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení se žalobkyně (původně její předchůdkyně NOCAROVÁ JAŠEK & PARTNERS, v. o. s. v likvidaci – dále jen „původní žalobkyně“) domáhala vůči žalované zaplacení částky 186 651,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako odměny za právní služby uskutečněné v roce 2008 podle konkrétních požadavků žalované s tvrzením, že tyto služby poskytla žalované prostřednictvím advokáta JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. – dále jen „JUDr. Těmín“ – (zčásti též svými zaměstnanci) na základě smlouvy o poskytování právních služeb, kterou uzavřela se žalovanou v ústní formě počátkem září 2007. Dále tvrdila, že JUDr. Těmín měl tyto služby poskytovat jménem původní žalobkyně a na její účet na základě smlouvy o přidružení uzavřené mezi ním a původní žalobkyní. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2017, č. j. 26 Cm 69/2011-462 (již druhým v pořadí), ve znění opravného usnesení ze dne 6. 6. 2019, č. j. 26 Cm 69/2011-526, žalobu o zaplacení částky 186 651,78 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původní žalobkyně a JUDr. Těmín uzavřeli dne 6. 6. 2006 smlouvu o přidružení, jejímž předmětem byl výkon soustavné substituční činnosti asociovaným advokátem „ve věcech klientů advokátní kanceláře“ jménem kanceláře a na její účet. Ze smlouvy dále zjistil, že právní zastoupení dalších osob uvedených v příloze smlouvy (kde žalovaná není jmenována) v rozsahu plných mocí, udělených před uzavřením smlouvy o přidružení, měl advokát vykonávat na svůj účet a svým vlastním jménem. Podle dodatku ke smlouvě ze dne 1. 10. 2007 byla v databázi advokátní kanceláře vytvořena evidence došlé pošty s označením „Těmín/office“ pro případy, kdy JUDr. Těmín zastupuje klienty svým jménem, dále byla sjednána povinnost vést v databázi kanceláře denní přehledy o vykonané činnosti (včetně činností JUDr. Těmína vykonávaných na svůj účet a svým jménem). Soud vycházel dále ze zjištění, že původní žalobkyně vykonávala advokacii ve formě veřejné obchodní společnosti, přičemž JUDr. Těmín nebyl jejím společníkem. Na základě shora uvedené smlouvy o přidružení však byl JUDr. Těmín oprávněn využívat prostory, zařízení, administrativní i odborné zaměstnance advokátní kanceláře původní žalobkyně a zároveň byl povinen jako „asociovaný advokát“ vykonávat pro advokátní kancelář soustavnou substituční činnost ve věcech klientů advokátní kanceláře. Smlouva však současně předpokládala, že si JUDr. Těmín zachová i vlastní klientelu. Podle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že původní žalobkyně vystavila a doručila žalované faktury specifikované v žalobě, současně ale měl z účastnických výslechů předsedy a místopředsedy představenstva za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb pouze s JUDr. Těmínem, nikoli s advokátní kanceláří původní žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by žalovaná v období, jehož se týká odměna za právní služby uplatněná žalobkyní v řízení, udělila některému ze společníků původní žalobkyně plnou moc k zastupování v nějaké konkrétní věci. Žalobkyně podle soudu prvního stupně neprokázala ani to, že by činnosti či úkony právní služby, které uváděla v přílohách předmětných faktur, byly žalované (byť i třeba bezesmluvně) poskytnuty fakticky samotnou původní žalobkyní (pracovníky její advokátní kanceláře), když naprostá většina z těchto činností či úkonů se týkala subjektů odlišných, případně je poskytoval sám JUDr. Těmín. Dále soud vyšel z toho, že existenci smluvního vztahu mezi původní žalobkyní a žalovanou nepotvrzuje ani prohlášení společnosti S., neboť evidence faktur v účetnictví původní žalobkyně uzavření smlouvy a její úplný obsah nedokládá. Soud prvního stupně též uvedl, že provedl i některé další listinné důkazy, např. fakturami, které žalovaný v minulosti zaplatil, printscreeny webových prezentací žalobce apod., tyto listiny však pro nadbytečnost blíže nehodnotil. 4. Po právní stránce soud prvního stupně neshledal žalobu důvodnou, neboť základním předpokladem přiznání žalovaného nároku žalobkyni by bylo prokázání existence smlouvy o poskytování právních služeb (včetně dohody o jejich ceně) uzavřené mezi původní žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě by bylo žalované plněno. Rovněž konstatoval, že v úvahu nepřipadá ani přiznání nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by původní žalobkyně (tj. přímo její advokátní kancelář) poskytovala právní služby žalované bezesmluvně. 5. K odvolání žalobkyně (v němž namítala neúplně zjištěný skutkový stav věci – neprovedení navržených důkazů – soudem prvního stupně, nesprávná skutková zjištění a vady řízení před soudem prvního stupně spočívající v absenci jeho úvah o důvodech, pro které nehodnotil některé další provedené důkazy) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované. 6. Odvolací soud vycházel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které odkázal. Sdílel tedy závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala uzavření mandátní smlouvy se žalovanou (ani v ústní formě), tedy že byl dohodnut předmět smlouvy (konkrétní úkony právní služby) a že došlo k dohodě o ceně za tyto služby (smluvní nebo mimosmluvní odměna). Ztotožnil se též se závěrem, že se žalobkyni rovněž nepodařilo prokázat (i přes opakované poučení podle § 118a o. s. ř.), že by i bez uzavřené smlouvy poskytovala advokátní služby žalované a ta tyto služby přijala, což by případně mohlo zakládat nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Ze všech důkazů provedených před soudem prvního stupně podle odvolacího soudu vyplývalo, že služby advokáta poskytoval žalované po celou dobu přímo JUDr. Těmín, který byl v době jejich poskytování samostatným advokátem. Smlouva o přidružení zavazovala ke spolupráci v rozsahu smlouvou vymezeném pouze žalobkyni (odvolací soud v rámci svého odůvodnění ve vztahu k uzavíraným smluvním vtahům opakovaně hovořil o žalobkyni, byť bylo zřejmé, že šlo o původní žalobkyni – poznámka Nejvyššího soudu) a JUDr. Těmína a nemohla založit smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou. JUDr. Těmínovi žalovaná též udělila plnou moc pro konkrétní řízení. Odvolací soud dále poznamenal, že samo uvádění dodatku „advokát AK NOCAROVÁ JAŠEK & PARTNERS, v. o. s.“ JUDr. Těmínem na tomto závěru nemůže ničeho změnit, jelikož podle § 15 zákona o advokacii (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 8. 2009 – poznámka Nejvyššího soudu) advokáti vykonávají advokacii jménem společnosti a na její účet pouze v případě, že jsou společníky společnosti, což JUDr. Těmín nikdy nebyl. Dále konstatoval, že předchozí fakturace žalobkyně žalované nemůže prokázat poskytování služby v dalším období, případně uzavření smluvního vztahu. Konečně odvolací soud uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat ani poskytnutí tvrzených služeb žalované, a tudíž nebylo nutné se zabývat otázkou, zda tyto služby byly poskytnuty