32 Cdo 3931/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3931/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2013 Spisová značka:32 Cdo 3931/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3931.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemožnost plnění Splnění závazku Dotčené předpisy:§ 327 odst. 1 obch. zák. § 575 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 1. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.2.2014I.ÚS 503/14JUDr. Ivana Janůodmítnuto19.2.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3931/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. Josefa Sedláka, MBA, se sídlem v Plzni, Polní 14, PSČ 326 00, insolvenčního správce úpadce SORstav - plus s. r. o., identifikační číslo osoby 26344068, proti žalovanému J. Š., podnikateli, místem podnikání v Praze - Vinohradech, Vinohradská 1431/69, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 70659826, zastoupenému Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, o zaplacení částky 2,668.387,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 20/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2011, č. j. 1 Cmo 363/2010-414, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Předmětem sporu v souzené věci byly nároky ze smlouvy o dílo uzavřené mezi úpadcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem dne 5. června 2006, jednak nárok na zaplacení zůstatku ceny díla ve výši 1,912.163,- Kč s úrokem z prodlení od 9. listopadu 2007 do zaplacení, jednak nárok na smluvní pokutu za prodlení se zaplacením ceny díla za dobu od 9. listopadu 2007 do 20. ledna 2009 ve výši 419.684,- Kč s úrokem z prodlení od 10. března 2009 do zaplacení a za dobu od 21. ledna 2009 do 7. ledna 2010 ve výši 336.540,- Kč s úrokem z prodlení od 1. ledna 2010 do zaplacení. Žalovaný založil svou procesní obranu na námitce, že poté, co úpadce znemožnil splnění závazku dohodnutým způsobem, totiž plněním na clearingový účet žalovaného u společnosti ICE Clearing, a. s. (dále jen „ICE Clearing“), splnil závazek náhradním plněním, složením clearingových poukázek této společnosti do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. června 2010, č. j. 31 Cm 20/2009-272, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně částky 1,912.163,- Kč s úrokem z prodlení od 30. dubna 2010 potvrdil, ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že mezi úpadcem a žalovaným byla dne 5. června 2006 uzavřena smlouva o dílo na zhotovení projektové dokumentace pro stavební povolení a provedení prací na rekreačním domě. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05% za každý den prodlení žalovaného s placením faktury na cenu díla a bylo dohodnuto, že změny smlouvy je možné provádět pouze formou písemných dodatků. V dodatku č. 2 ze dne 6. června 2007 bylo ujednáno, že základní smluvní cena bude uhrazena celá převodem ve prospěch clearingového bilančního účtu vedeného společností ICE Clearing a DPH bude uhrazena ve prospěch běžného účtu zhotovitele; úhrada ve formě clearingových poukázek sjednána nebyla. Dílo bylo zhotoveno a úpadce fakturou ze dne 25. října 2007 splatnou 8. listopadu 2007 vyúčtoval žalovanému dohodnutou cenu díla ve výši 3,765.349,- Kč včetně DPH. Po započtení vzájemných pohledávek provedeném dopisem ze dne 8. listopadu 2007 činil zůstatek dluhu žalovaného 1,912.163,- Kč. Žalovaný měl u společnosti ICE Clearing zřízen clearingový účet jak ke dni podpisu smlouvy o dílo, tak ke dni vyúčtování ceny díla úpadcem. Též úpadce dne 10. března 2006 uzavřel se společností ICE Clearing smlouvu o vstupu do systému tzv. Clearing ICE, na jejímž základě měl počínaje dnem 10. března 2006 zřízen a aktivován clearingový účet na dobu jednoho roku. Žalovaný byl v období od 10. října 2002 do 4. prosince 2007 členem představenstva uvedené společnosti a byl to on, kdo s úpadcem uzavíral smlouvu o vstupu do systému Clearing ICE. Poukázky Clearing ICE jsou ve Všeobecných smluvních podmínkách uvedené společnosti upraveny v rámci clearingového zúčtování jako speciální institut, přičemž podle článku VI. odst. 4 těchto podmínek byl úpadce oprávněn přijmout tyto poukázky pouze za podmínky, že má uzavřenu smlouvu o využití poukázek Clearing ICE; uzavření takové smlouvy prokázáno nebylo. Protože úpadce svou účast v systému Clearing ICE neobnovil, k datu 10. března 2007 zanikla a k témuž datu přestal existovat i jeho clearingový účet, na který měla být podle smlouvy o dílo hrazena cena díla. Dopisem z 21. listopadu 2007 úpadce tuto skutečnost oznámil žalovanému a vyzval jej, aby zůstatek ceny díla uhradil na jeho bankovní účet. Žalovaný trval na dohodnutém způsobu úhrady, dopisem ze 17. prosince 2007 namítl, že úpadce mu neobnovením účasti v Clearing ICE neposkytuje součinnost k plnění jeho závazku, a navrhl úhradu závazku poukázkami Clearing ICE. Dopisem ze dne 19. února 2007 pak úpadci oznámil, že složil clearingové poukázky v celkové výši 1,912.200,- Kč do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3. Nebylo prokázáno, že bylo úmyslem žalovaného uzavřít smlouvu o dílo pouze za podmínky, že cena díla bude zúčtována a uhrazena v rámci systému Clearing ICE. Činnost společnosti Clearing ICE byla v době mezi vstupem úpadce do systému a vyúčtováním ceny díla šetřena orgány činnými v trestním řízení, což bylo úpadci známo, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. MSPH 93 INS 8756/2009-B-8, byl na majetek této společnosti prohlášen konkurs. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně v tom ohledu, že smlouva o dílo byla uzavřena platně, že kompenzační úkon žalovaného zahrnuje uznání zbytku závazku a že složením clearingových poukázek do soudní úschovy nedošlo k zániku závazku žalovaného. Argumentoval, že platba takovým způsobem nebyla dohodnuta a odkaz žalovaného na Obecné smluvní podmínky Clearing ICE je bezvýznamný za situace, kdy smlouva o dílo neodkazuje na jejich obsah. Oproti soudu prvního stupně však zdůraznil, že úpadce byl povinen poskytnout žalovanému součinnost ke splnění závazku dohodnutým způsobem tím, že bude mít clearingový bilanční účet u společnosti ICE Clearing, a to až do splnění závazků žalovaného. Na základě toho usoudil, že absence tohoto účtu vylučovala vzhledem k ustanovení § 365 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) možnost prodlení žalovaného se zaplacením ceny díla, a z ustanovení § 575 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) pak dovodil, že o objektivní nemožnosti poskytnutí této součinnosti a z toho plynoucí nemožnosti plnit dohodnutým způsobem lze uvažovat až prohlášením konkursu na majetek společnosti ICE Clearing ke dni 15. dubna 2010. Vzhledem k ujednání v článku 5.6. smlouvy o dílo uzavřel, že právo požadovat úhradu doplatku ceny díla ve výši 1,912.163,- Kč připsáním této částky na účet věřitele u jeho banky ve smyslu ustanovení § 339 obch. zák. vzniklo úpadci až dne 15. dubna 2010 a vzhledem k ustanovení článku 5.6. smlouvy o dílo se jeho pohledávka stala splatnou dne 29. dubna 2010, žalovaný se proto dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku dne 30. dubna 2010. Odvolací soud proto neshledal důvodnou žalobu na zaplacení smluvní pokuty, požadované za období do 7. ledna 2010, a na zaplacení úroků z prodlení z částky 1,912.163,- Kč za dobu od 9. listopadu do 29. dubna 2010. Rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku napadl žalovaný dovoláním, dovozuje jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává v tom, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena, a že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jedná se o otázky, 1) zda v případě, že úpadce „nikdy neposkytnul žalovanému součinnost ke splnění jeho závazku sjednaným způsobem a následně nastala objektivní nemožnost splnění závazku žalovaného sjednaným způsobem vyvolaná vnějšími okolnostmi, vznikla žalovanému povinnost splnit závazek jiným způsobem, určeným úpadcem“, 2) zda plnění posk