32 Cdo 4166/2014 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4166/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2016 Spisová značka:32 Cdo 4166/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4166.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění majetku Dotčené předpisy:§ 37 předpisu č. 56/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4166/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce O. S., zastoupeného Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, PSČ 158 00, proti žalované Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 184 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 166/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. 17 Co 306/2012-106, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. 17 Co 306/2012-106, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. prosince 2011, č. j. 30 C 166/2009-73, uložil žalované zaplatit žalobci 131 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. července 2009 do zaplacení, ohledně zbývajících 52 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. července 2009 do zaplacení žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Ve výroku označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce a žalované rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 131 670 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Žalobce jako kupující uzavřel s M. Ž. jako prodávajícím smlouvu (bez uvedení data), kterou prodávající kupujícímu prodal vozidlo FIAT Scudo, RZ 7A0 7110, VIN ZFA22000086097560 (dále též jen „předmětné vozidlo“), za kupní cenu 380 000 Kč. Dne 17. ledna 2007 bylo vydáno osvědčení o registraci předmětného vozidla č. UB 709904 s tím, že na základě technické prohlídky předmětného vozidla provedené téhož dne bylo osvědčeno, že předmětné vozidlo plní požadavky zákona č. 56/2001 Sb. Platnost osvědčení byla stanovena do 17. ledna 2009. 2) Dne 16. července 2007 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pojistná smlouva o sdruženém pojištění vozidla č. 79795743-11, ve které bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla Exclusive a havarijní pojištění předmětného vozidla „Odcizení a živel“ s územní platností Evropa (mimo vybrané země dle VPP) s počátkem pojištění od 00:00 hod. dne 17. července 2007 na dobu neurčitou. V pojistné smlouvě bylo dále uvedeno, že předmětné vozidlo bylo uvedeno do provozu dne 27. května 2004, ohledně původu vozidla, že šlo o autorizovaný dovoz, a že nebylo poškozeno. Při prohlídce uskutečněné dne 16. července 2007 bylo předmětné vozidlo shledáno nepoškozené. 3) V době od 09:00 hod. dne 27. října 2007 do 14:00 hod. dne 29. října 2007 neznámý pachatel odcizil předmětné vozidlo, které bylo zaparkováno a uzamčeno. Věc byla usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Místního oddělení Dejvice, ze dne 1. prosince 2007, č. j. ORI-3853-1/MO6-TČ-2007, 2 ZN 3611/2007, podle § 159a odst. 4 trestního řádu odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě. 4) Žádost žalobce o výplatu pojistného plnění ze shora popsané pojistné události žalovaná dopisem ze dne 4. července 2008 odmítla, neboť po provedeném šetření zjistila, že předmětné vozidlo bylo v době od 27. května 2004 do 24. listopadu 2004 provozováno na území Spolkové republiky Německo, dne 13. listopadu 2004 bylo při dopravní nehodě závažně poškozeno, zejména došlo k totálnímu zničení karoserie. Předmětné vozidlo bylo znaleckým ústavem posouzeno jako neopravitelné. Pojistná smlouva proto podle žalované „nevznikla, a proto ji žalovaná ruší, pojistnou událost zamítá a odkládá bez výplaty“. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, podle kterého předmětné vozidlo nebylo způsobilým předmětem pojištění, neboť žalobce netvrdil ani neprokázal, že poté, co bylo havarováno „v rozsahu totální škody“, došlo k jeho opravě „v rozsahu umožňujícím jeho provoz na pozemních komunikacích“. Sama skutečnost, že dne 17. ledna 2007 byl vystaven technický průkaz č. UB 709904, podle názoru odvolacího soudu nepostačuje. Zákon totiž neumožňuje příslušnému správnímu orgánu požadovat po žadateli jiné doklady než v zákoně uvedené nebo provádět další šetření k registraci vozidla, ale naopak mu ukládá povinnost „postupovat podle § 7 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.“ Odvolací soud nepominul ani to, že v kupní smlouvě údajně uzavřené v polovině prosince 2006 je již uvedeno číslo technického průkazu UB 709904, ačkoliv tento průkaz byl vystaven (a první registrace předmětného vozidla v České republice byla provedena) až dne 17. ledna 2007. Podle odvolacího soudu bylo-li „předmětem pojištění vozidlo téže tovární značky, ale s jiným VIN kódem, pak by rovněž nebylo způsobilým předmětem pojistné smlouvy (§ 37 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb.), která je tudíž absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Protože absolutně neplatný právní úkon není s to vyvolat účinky jím zamýšlené, nevzniklo žalobci právo na plnění z pojistné smlouvy“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy spočívá podle dovolatele na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel tudíž uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žádný právní předpis podle dovolatele nezakazuje sestavit z částí různých vozidel určených k likvidaci vozidlo nové, stejně jako žádný právní předpis také nezakazuje zhotovit (vyrobit) vozidlo úplně nové. Dovolatel má za to, že vydáním osvědčení o registraci vozidla bylo předmětné vozidlo shledáno způsobilým k provozu na pozemních komunikacích. Stát registraci předmětného vozidla provedl, neboť nezjistil, že by na něm byly provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, např. VIN. Takové změny či zásahy ostatně nebyly zjištěny ani v řízení před soudy. V době sjednání pojistné smlouvy předmětné vozidlo reálně existovalo. Žalované nic nebránilo v tom, aby skutečnosti zjištěné až po pojistné události prověřila již před sjednáním pojistné smlouvy a případně aby pro tyto skutečnosti pojistnou smlouvu s dovolatelem neuzavřela. Naopak, dovolatel, který předmětné vozidlo koupil jako nepoškozené, tyto skutečnosti zjistit nemohl. Z chování žalované po uzavření pojistné smlouvy i po vzniku pojistné události (zaregistrování smlouvy v interním informačním systému, přijímání plateb pojistného, uplatňování nároků na pojistné před soudem) je podle dovolatele zřejmé, že žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platně uzavřenou. Směřovala-li vůle smluvních stran ke sjednání havarijního pojištění a jednaly-li smluvní strany podle této vůle též po vzniku pojistné události, nemůže podle názoru dovolatele obstát závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti předmětného vozidla být předmětem havarijního pojištění. Dovolatel požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že s dovoláním žalobce nesouhlasí, rozsudek odvolacího soudu považuje za správný. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je však přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé. Dovolání je důvodné. Podle § 36 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozide