32 Cdo 4637/2009 – Nejvyšší soud

32 Cdo 4637/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Alešem Gotmanovem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 774/87, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení částky 2,995.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 150/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2009, č. j. 17 Co 505/2008-103, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2009, č. j. 17 Co 505/2008-103, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 28. května 2008, č. j. 21 C 150/2007-83, že základ žaloby je co do důvodu opodstatněn (výrok pod bodem I) a že o výši škody a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel dne 1. dubna 2003 se žalovanou jako pojistitelem pojistnou smlouvu pro pojištění podnikatelských rizik „TREND“, jíž bylo k datu 1. dubna 2003 sjednáno živelní pojištění budovy č. p. 100 – stavby občanského vybavení na pozemku parc. č. 128, zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec Zahrádky na listu vlastnictví č. 223, v rozsahu „sdružený živel“ se spoluúčastí ve výši 5.000,- Kč; sjednané pojistné žalobce řádně platil. Dne 7. května 2004 založili P. M. a D. Z. v této budově záměrně požár tak, že zapálili na devíti místech ve všech podlažích hořlavou látku, v důsledku čehož došlo k výbuchu části sklepa, za což byli rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. května 2005, č. j. 1 T 425/2004-439, odsouzeni pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 trestního zákona s tím, že na objektu vznikla škoda nejméně ve výši 2,200.000,- Kč. Žalobce oznámil žalované pojistnou událost dne 27. května 2004, žalovaná však pojistné plnění neposkytla. Na základě toho soud prvního stupně dovodil, že pojištění nezaniklo v důsledku nezaplacení pojistného podle ustanovení § 801 občanského zákoníku. Vyjádřil názor, že není právně významné, zda k požáru došlo nahodile či zda byl úmyslně založen třetí osobou, a uzavřel, že vznik škody způsobené požárem je pojistnou událostí, s níž ustanovení § 787 občanského zákoníku spojuje povinnost pojistitele plnit, žalobci tudíž náleží pojistné plnění. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2009, č. j. 17 Co 505/2008-103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 2,995.000,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že pojistná smlouva byla uzavřena (mimo jiné) pro druh „živelní pojištění“ v rozsahu „sdružený živel“, přičemž podle čl. 1 zvláštní části Všeobecných pojistných podmínek 150 pro živelní pojištění se základní živelní pojištění vztahuje mimo jiné na poškození nebo zničení věci požárem či výbuchem a požár je v čl. VI těchto pojistných podmínek definován jako oheň, který vznikne mimo určené ohniště nebo který určené ohniště opustil, který se vlastní silou rozšíří nebo byl pachatelem úmyslně rozšířen a který musí mít vlastní dostatečnou energii a teplotu, aby se přenášel z předmětu na předmět a zachvacoval je s prudkostí vzmáhajícího se živlu hrozícího nabýt zhoubného rozsahu. Z toho i ze samotného vymezení pojištění jako živelního odvolací soud dovodil, že smyslem tohoto pojištění je podchytit riziko vzniku škody v důsledku objektivního působení přírodních fyzikálních úkazů vznikem nezávislých na lidském úmyslu; pokud je v definici uvedeno působení pachatele, vztahuje se pouze na rozšíření požáru již vzniklého v důsledku živelní události. Odvolací soud uzavřel, že ze zvláštních podmínek pro druh živelního pojištění nelze dovodit, že se sjednané pojištění vztahovalo i na vznik škody nikoliv živelním působením, ale úmyslným založením požáru, a že z výčtu jednotlivých typů pojištění v Pojistných podmínkách pro pojištění podnikatelských rizik SMT 10/01, které jsou též součástí pojistné smlouvy a které upravují jednotlivé typy pojištění, je naopak zřejmé, že úmyslné poškození nebo zničení věci, tzv. vandalismus, je samostatnou kategorií smluvních pojištění. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřoval v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „neboť napadené rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci“, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. a) a písm. b), odst. 3 o. s. ř.]. Vadou měl odvolací soud řízení zatížit tím, že po zopakování důkazu pojistnou smlouvou nepoučil dovolatele ve smyslu ustanovení § 213b odst. 1 ve spojení s § 118a o. s. ř. o tom, že učiní jiné skutkové závěry než soud prvního stupně a na jejich základě pak věc též odlišně právně posoudí, a jeho rozhodnutí bylo proto nepředvídatelné. Dovolatel též vytkl odvolacímu soudu, že změnil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod, pro který soud prvního stupně vydal mezitímní rozsudek, a porušil tak zásadu dvojinstančnosti soudního řízení. Dovolatel zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že pojistná smlouva se nevztahuje na požár založený třetí osobou. Argumentoval, že pokud odvolací soud (správně) dovodil, že pojistná smlouva se vztahuje i na požár pachatelem úmyslně rozšířený, pak je rozporný závěr, na němž je založeno napadené rozhodnutí, neboť ani úmyslně rozšířený požár nelze podřadit pod pojem objektivního působení přírodních fyzikálních úkazů nezávislých na lidském úmyslu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsa při tom v zásadě vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, byť ne všem dovolacím námitkám lze přisvědčit. Vytýkaných procesních pochybení, jimiž mělo být porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces, se odvolací soud nedopustil. V řízení před soudy nižších stupňů nenastala žádná z procesních situací, na něž míří ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.; rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno [tj. nesplnil povinnost tvrzení či důkazní povinnost – srov. § 101 odst. 1 písm. a) a b), § 120 odst. 1, odst. 3, větu druhou, o. s. ř. ]. Otázka, zda sjednanou pojistnou událostí je též poškození nebo zničení budovy požárem, jenž byl úmyslně založen třetí osobou (která je oproti očekávání dovolatele otázkou právní, nikoliv skutkovou), byla žalovanou nastolena v rámci její procesní obrany již v počátcích řízení před soudem prvního stupně (srov. vyjádření k žalobě ze dne 30. května 2007 na č. l. 36 spisu), soud prvního stupně se s ní ve svém rozhodnutí vypořádal a žalovaná ve svém odvolání jeho závěry v této otázce podrobila kritice. Jestliže pak odvolací soud dospěl vlastním výkladem pojistné smlouvy k opačnému závěru než soud prvního stupně, nešlo z jeho strany ke změně právního náhledu na věc, natož pak takové, jež by si vyžadovala doplnění skutkových tvrzení (srov. § 118a odst. 2 o. s. ř.). V rámci svého právního posouzení zvažoval tutéž právní kvalifikaci skutku, kterou po celou dobu řízení prosazoval dovolatel a na níž založil své rozhodnutí též soud prvního stupně; skutečnost, že na rozdíl od dovolatele (a též od soudu prvního stupně) předpoklady pro posouzení předmětné události jako události pojistné neshledal, není jiným posouzením věci po právní stránce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. června 20