32 Cdo 4775/2009 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4775/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2010 Spisová značka:32 Cdo 4775/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4775.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Kompetenční spor Podmínky řízení Příslušnost soudu věcná Vázanost rozhodnutím jiného orgánu Dotčené předpisy:§ 104b odst. 1 o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 104a odst. 1 o. s. ř. § 135 odst. 2 o. s. ř. předpisu č. 131/2002Sb. § 244 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4775/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, PSČ 149 00, IČ 64949681, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Vinohradská 30, za účasti společnosti Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, IČ 25788001, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 72/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2009, č. j. 14 Co 467/2008-158, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2009, č. j. 14 Co 467/2008-158, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 8. 10. 2008, č. j. 11 C 72/2007-118, zamítl rozklad společnosti Vodafone Czech Republic a. s. (dále též jen „další účastnice“) proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „Rada“ či „Úřad“) ze dne 14. 12. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VII., s tím, že tento rozsudek v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Rady ze dne 4. 6. 2007, č. j. 5 137/2005/603-XIII. vyř. (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení přeplatku soudního poplatku (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Rady ze dne 15. 9. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VI., bylo podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „spr. ř.“), změněno rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „předseda“) ze dne 24. 2. 2005, č. j. 5 137/2005/603-II, tak, že se podle § 62 odst. 1 písm. b) spr. ř. povoluje obnova řízení jednak ve věci ukončené pravomocným rozhodnutím předsedy ze dne 28. 6. 2002, č. j. 13109/2002-603, ve správním řízení ohledně sporu mezi další účastnicí a žalobkyní vzniklém po uzavření smlouvy o propojení mezi nimi ze dne 20. 12. 2000, jednak ve věci pravomocného rozhodnutí předsedy ze dne 22. 1. 2002, č. j. 34729/2001-603, o uložení předběžného opatření v témže správním řízení. Rozhodnutím předsedy ze dne 28. 6. 2002, č. j. 13109/2002-603, bylo zamítnuto odvolání další účastnice a potvrzeno rozhodnutí ze dne 28. 2. 2002, č. j. 32452/2001-620/VII.vyř., jímž Rada na základě ustanovení § 40 odst. 4, § 95 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 30. 4. 2005 (dále jen „zákon o telekomunikacích“), další účastnici uložila podle bodů 3.1 a 6.6 uvedené smlouvy o propojení a podle bodu 7 přílohy A, bodu 3.1 Přílohy D a Dodatku č. 1 ze dne 25. 5. 2001 k této smlouvě povinnost směřovat veškerý provoz, s výjimkou provozu přelivového, ze své sítě do sítě žalobkyně výhradě přímým propojením a dále směřovat přelivový provoz tranzitem přes síť společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Rozhodnutím Rady ze dne 14. 12. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VII., vydaným v přezkumném řízení bylo podle § 97 odst. 3 ve spojení s § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí Rady ze dne 15. 9. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VI., změněno tak, že rozhodnutí předsedy ze dne 6. 5. 2005, č. j. 5 137/2005/ 603-III. (správně se mělo jednat o prvoinstanční rozhodnutí předsedy ze dne 24. 2. 2005, č. j. 5137/2005/603-II.) se potvrzuje s tím, že obnova řízení se nepovoluje. Na základě rozkladu podaného další účastnicí bylo rozhodnutí Rady ze dne 14. 12. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VII., změněno rozhodnutím Rady ze dne 4. 6. 2007, č. j. 5 137/2005/603-XIII., tak, že obnova řízení se povoluje. Posledně uvedené rozhodnutí nabylo dne 5. 6. 2007 právní moci. Dále soud prvního stupně zjistil, že Městský soud v Praze (specializovaný senát pro věci správního soudnictví) usnesením ze dne 24. 1. 2007, č. j. 10 Ca 362/2006 - 15, odmítl žalobu proti rozhodnutí Rady ze dne 15. 9. 2006, č. j. 5 137/2005/603-VI., s odůvodněním, že v řízení, které má být napadeným rozhodnutí obnoveno, správní orgán rozhodoval v mezích své pravomoci v soukromoprávní věci, a že právní režim soudní ochrany proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení podle § 62 a násl. spr. ř. nemůže být odlišný od právního režimu soudní ochrany ve věci samé, proto je o věci, v níž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí o obnově řízení, příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Městský soud poučil žalobkyni o možnosti podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu, což žalobkyně – podáním žaloby v projednávané věci – učinila. Soud prvního stupně se ztotožnil s právními závěry Městského soudu v Praze, že řízení vedené před Českým telekomunikačním úřadem bylo řízením v soukromoprávní věci, a dovodil s odkazem na právní názor vyjádřený v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu a na závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 481/2005, že tento závěr se vztahuje též na řízení o povolení obnovy takového řízení. Rozhodnutí správního orgánu o povolení obnovy řízení posoudil jako nesprávné, neboť dospěl k závěru, že nebyla dodržena lhůta pro povolení obnovy řízení stanovená v § 63 odst. 3, 4 spr. ř. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 1. 2009, č. j. 14 Co 467/2008-158, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II zrušil a řízení „v této části“ zastavil (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 362/2006 - 15 bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2008, č. j. 3 As 52/2007-107, zrušeno na základě závěru, že rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 28. 6. 2002, č. j. 13109/2002-603, jímž bylo zamítnuto odvolání další účastnice a potvrzeno rozhodnutí Rady ze dne 28. 2. 2002, č. j. 32452/2001-620/VII.vyř., obsahově mění právní vztah žalobkyně a další účastnice založený smlouvou o propojení a správní orgán jím tedy z pozice vrchnostenského orgánu autoritativně stanovil povinnosti smluvních stran, toto rozhodnutí je tudíž přezkoumatelné ve správním soudnictví. Odvolací soud ocitoval ustanovení § 244 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a usoudil, že pokud Nejvyšší správní soud uzavřel, že správní orgán svým rozhodnutím zasáhl vrchnostenským způsobem do smluvních vztahů účastnic, nutno dospět k závěru, že soud prvního stupně nebyl soudem věcně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci. Dovodil, že bylo-li odmítavé rozhodnutí Městského soudu v Praze kasačním soudem zrušeno, nejde o kompetenční spor ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 131/2002 Sb., zdůraznil, že respektuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a rozhodl podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 104b odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jehož důvodnost spatřovala v tom, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávnému právnímu posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.]. Žalobkyně vytkla odvolacímu soudu, že své rozhodnutí založil toliko na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, který rozhodoval v jiné věci a za účasti jiných účastníků, a naprosto nekriticky převzal jeho závěry, aniž se sám zabýval otázkou své pravomoci. Namítla, že odvolací soud nebyl rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vázán a byl proto povinen otázku své pravomoci vyhodnotit a řádně odůvodnit. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že věc patří do civilní větve soudnictví, neboť správní orgán rozhodl o sporu dvou provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí ze soukromoprávního ( obchodního) vztahu založeného smlouvou o propojení sítí, uzavřené na základě svobodných projevů vůle subjektů s