32 Cdo 4879/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4879/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2018 Spisová značka:32 Cdo 4879/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.4879.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 20 odst. 6 předpisu č. 274/2001Sb. ve znění od 01.01.2006 do 31.12.2007 § 2 odst. 1 předpisu č. 266/1994Sb. ve znění od 15.03.2006 do 31.12.2007 § 9 předpisu č. 177/1995Sb. ve znění od 15.03.2006 do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4879/2016-372 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, identifikační číslo osoby 49455842, zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 1247/41, proti žalované České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, o zaplacení částky 412 020 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 20/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 3 Cmo 148/2015-341, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 3 Cmo 148/2015-341, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 33 Cm 20/2011-301, ve výrocích pod body II. a III., se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení zahájeném dne 30. 9. 2010 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 412 020 Kč s úrokem z prodlení za odvod srážkových vod veřejnou kanalizací v letech 2006 a 2007 podle smlouvy č. 08/19671 uzavřené dne 6. 11. 2001 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované (dále též jen „smlouva“), vyúčtované fakturami ze dne 30. 8. 2010 č. 810102893 a č. 810102894 se splatností 13. 9. 2010, znějícími na částky 202 144 Kč a 209 876 Kč. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 33 Cm 20/2011-301 (v pořadí druhým ve věci), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3 771,28 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 408 248,72 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem II.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 6. 11. 2001 byla uzavřena mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované Českými dráhami, státní organizací, smlouva č. 08/19671 podle ustanovení § 261 a § 262 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, o odvádění srážkových vod veřejnou kanalizací ve vlastnictví Svazku Znojemsko, provozovanou žalobkyní, pro odběrné místo č. 200-190-0 na adrese V., Znojmo. Ve smlouvě byla uvedena celková výměra zastavěných ploch 7 488 m2, zpevněných ploch 7 170 m2, propustných ploch 14 100 m2, ostatních (travnatých) ploch 1 390 m2, bez uvedení parcelních čísel, v celkovém rozsahu 33 979 m2 a celková redukovaná plocha 8 603 m2. Cena za stočné byla ve smlouvě stanovena podle písemné dohody mezi majitelem infrastruktury a dodavatelem, splatnost faktur byla dohodnuta do 14 dnů od jejich odeslání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností změn písemnou formou v případě změny poměrů. Fakturami č. 810102893 a č. 810102894 ze dne 30. 8. 2010, splatnými dne 13. 9. 2010, žalobkyně vyúčtovala žalované za dobu od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 částku 202 144 Kč a za dobu od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 částku 209 876 Kč za odvádění srážkových vod v odběrném místě na adrese D. ve Znojmě, s uvedením ročního paušálu 10 549 m3 a spotřeby 10 520,1 m3. Přípisem ze dne 13. 9. 2010 označeným jako kompenzace faktur žalobkyně sdělila žalované, že dne 30. 8. 2010 vystavila pro žalovanou přeplatkovou fakturu č. 810102892 na 53 959 Kč za vodné a stočné a srážkovou vodu na odběrném místě D., Znojmo a téhož dne vystavila nedoplatkovou fakturu č. 810102893 na 202 144 Kč za dešťové vody na odběrném místě D., Znojmo a obě tyto faktury byly vzájemně započteny s tím, že výsledný nedoplatek ve výši 148 185 Kč má žalovaná uhradit ke dni splatnosti. Ze smlouvy o nájmu a provozu vodovodů a kanalizací ze dne 3. 3. 1997 soud prvního stupně zjistil, že Dobrovolný svazek zájmové sdružení obcí vodovody a kanalizace Znojemsko, Znojmo pronajal žalobkyni veškerá zařízení vodovodů a kanalizací v jeho vlastnictví, pronájmu či výpůjčce, s oprávněním uzavírat smlouvy o dodávce vody a vypouštění odpadních vod, inkasa vodného a stočného i za odvádění srážkových vod veřejnou kanalizací, jehož výše se stanoví dohodou smluvních stran podle ve smlouvě uvedených postupů. V dodatcích č. 15 a č. 17 ze dne 30. 11. 2005 a 20. 11. 2006 k této smlouvě byla dohodnuta cena stočného od 1. 1. 2006 na 18,30 Kč plus daň z přidané hodnoty za m3 a od 1. 1. 2007 19 Kč plus daň z přidané hodnoty za m3. Podle výpisů z katastru nemovitostí pro katastrální území Z., listu vlastnictví ke dni 27. 4. 2005 a 26. 5. 2008 byla v této době vlastníkem nemovitostí a dalších, vesměs označených jako zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití dráha - doprava, s výjimkou o výměře 1 816 m2, u níž je zapsán způsob využití jiná stavba, žalovaná. Součet výměr celkem představuje 11 319 m2, jsou zapsány jako ostatní plocha a způsob využití dráha, součet výměr činí 106 307 m2. Soud prvního stupně uvedl, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem pro zjištění rozsahu nemovitostí požívajících osvobození podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), neboť charakter a způsob využití těchto pozemků byl zjištěn z výpisů z katastru nemovitostí. Z výkladu č. 34 Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 15. 8. 2011 k osvobození od placení za odvádění srážkových vod v případě vlastníků celostátních a regionálních drah podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. soud prvního stupně zjistil, že podle tohoto výkladu se osvobození týká drah, tedy cest určených k pohybu drážních vozidel a pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy. K právnímu posouzení věci soud prvního stupně uvedl, že v době uzavření smlouvy mezi žalobkyní a předchůdkyní žalované tehdy účinný zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), a prováděcí vyhláška č. 144/1978 Sb., nepředpokládaly zvláštní smluvní vztah pro odvádění srážkových vod veřejnou kanalizací, vyhláška pouze v ustanovení § 37 odst. 5 stanovila výši stočného za odvádění jen srážkových vod, znala tedy pojem srážkových vod. Oba tyto předpisy byly zrušeny ke dni 1. 1. 2002 zákonem č. 274/2001 Sb. Soud prvního stupně dále citoval ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. a § 31 prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb. k tomuto zákonu, účinných od 1. 1. 2002 a stanovících způsob výpočtu množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace, není-li množství měřeno, a ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., ve znění od vyhlášení zákona č. 20/2004 Sb. dne 23. 1. 2004, podle něhož placení poplatku za odvádění srážkových vod se nevztahuje na vlastníky celostátních nebo regionálních drah a podle téhož ustanovení ve znění zákona č. 76/2006 Sb., účinného od 15. 3. 2006 povinnost platit za odvádění srážkových vod se nevztahuje na plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy. Žalobkyně neuvedla, z jakých parcel se domáhá zaplacení úhrady za odvod srážkových vod, specifikaci parcel provedla žalovaná spolu s uplatněním nároku na zákonné osvobození. Žalovaná byla vlastníkem drah, proto podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., byla v době do 14. 3. 2006 od placení za odvádění srážkových vod osvobozena. Za dobu od 1. 1. 2006 do 14. 3. 2006 proto není nárok žalobkyně důvodný. Ohledně ostatních ploch žalovaná doložila, že jde o plochy drah, včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, na které se nevztahuje povinnost platit za odvádění srážkových vod podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., ve znění zákona č. 76/2006 Sb., s výjimkou zastavěné plochy - pozemku o výměře 1 816 m2. Žalobkyně údaje zjištěné z listu vlastnictví nevyvrátila, není důvod pochybovat o správnosti údajů tam uvedených, případně o jejich vyvrácení znaleckým zkoumáním. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podle zákona byla žalovaná povinna platit za odvádění srážkových vod za dobu od 15. 3. 2006 do 31. 12. 2006 a za rok 2007 z pozemku o výměře 1 8