32 Cdo 534/2012 — Nejvyšší soud

32 Cdo 534/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2013 Spisová značka:32 Cdo 534/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.534.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 652 obch. zák. § 659 obch. zák. § 669 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 534/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Brodě, Brodská 223, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60 19 28 52, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Krakovská 1392/7, o zaplacení částky 1,175.713,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 53/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Cmo 71/2011-223, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Cmo 71/2011-223, v potvrzujícím výroku ve věci samé, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2010, č. j. 28 Cm 53/2008-181, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 28 Cm 53/2008-198, ve výroku I., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u soudu dne 21. února 2008 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu práva na odškodnění po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. října 2010, č. j. 28 Cm 53/2008-181, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 28 Cm 53/2008-198, uložil žalované zaplatit žalobci částku 1,173.135,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.), co do částky 2.578,60 Kč řízení zastavil (výrok III.). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem opravil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do počátku prodlení na správné datum od 1. listopadu 2007, potvrdil jej ve výroku I., ve výroku II. jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla 1. října 2004 mezi účastníky uzavřena (v pořadí poslední) smlouva označená jako smlouva mandátní (dále jen „smlouva“) odkazující na ustanovení § 566 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v níž se účastníci dohodli na dlouhodobé spolupráci v oblasti prodeje produktů nabízených žalovanou jako stavební spořitelnou, spočívající v zařízení obchodních záležitostí, zejména v aktivním vyhledávání zájemců o produkty, poradenství, informování zájemců o produktech a vyvíjení činnosti vedoucí k uzavření smluvního vztahu se zájemcem a v dalších souvisejících činnostech s tím, že žalobce má jako mandatář právo na provizi (čl. II. smlouvy). Žalobce dopisem z 28. března 2007 od smlouvy odstoupil. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně posoudil smlouvu podle jejího obsahu jako smlouvu o obchodním zastoupení podle ustanovení § 652 a násl. obch. zák. S odkazem na ustanovení § 669 obch. zák. a provedené dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobce z titulu odškodnění je opodstatněný co do důvodu i výše, když s přihlédnutím k celkové délce činnosti žalobce pro žalovanou od května 1997 i ke sjednané konkurenční doložce (dohodnuté v čl. III. bodu 3 a 4 smlouvy), je ztráta provize podle smlouvy pro žalobce významná, a je tudíž spravedlivé, aby byl žalobce ze strany žalované odškodněn v plné výši vyplacené provize. Souhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci jsou součástí částky pro výpočet odškodnění i tzv. superprovize jako její nároková složka, neboť byly vyplaceny v souvislosti s činností podle smlouvy. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, dovozujíc jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu odkazujíc na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil způsob kalkulace výše odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák., pokud nezohlednil „relevantní faktory a skutečnosti“ mající vliv na přiznání spravedlivého odškodnění, a bez bližšího zdůvodnění započetl veškeré částky, které byly žalobci vyplaceny za posledních pět let působení žalobce jako obchodního zástupce u dovolatelky. Zejména nezohlednil znění konkurenční doložky a skutečnost, zda má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodu se zákazníky, které získal žalobce, ve vztahu k provizím, které žalobci byly vyplaceny. Soudům obou stupňů vytýká, že se nevypořádal s její argumentací, kterou rozvádí též v dovolání, že některé částky vyplacené žalobci nejsou provizemi vyplacenými v důsledku uskutečněných obchodů se zákazníky. Za zásadně významnou považuje otázku, zda do výpočtu výše odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák. je nezbytné zahrnout všechny vyplacené částky, tedy zda všechny částky vyplacené dovolatelkou žalobci jsou provizemi ve smyslu ustanovení § 659 a § 659a obch. zák. Tvrdí, že některé vyplacené částky nejsou provizemi, zejména jde o náklady související s činností obchodního zástupce, na jejichž náhradě se dohodli ve smlouvě, a to náklady na telefon, provoz kanceláře a náklady na propagaci dovolatelky, jež za rozhodné období představují částku 561.471,36 Kč. Nejde o částky vyplacené za uskutečněné obchody, tedy o provize ani odměny, ale o náhrady poskytnuté podle smlouvy vedle provize. Do výpočtu tak byly nesprávně zahrnuty i částky, které byly žalobci vyplaceny jako náklady související s činností obchodního zástupce a tzv. superprovize vyplacené v souvislosti s výkonem funkce oblastního vedoucího, resp. regionálního ředitele, jako odměny za manažerskou činnost, nikoli za činnost obchodního zástupce. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly otázkou spravedlivosti odškodnění, když nevzaly v úvahu nečinnost žalobce jako obchodního zástupce v letech 2004 až 2006 při uzavírání smluv s novými zákazníky, a to, že konkurenční doložka byla sjednána pro dobu po ukončení smlouvy pouze na jeden rok. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Nejvyšší soud však shledává napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadně právně významným [a potud má dovolání za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] v otázce posouzení skutečností rozhodných pro výši odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák., kterou odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ustanovení § 652 obch. zák. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet (odstavec 1). Z ustanovení § 659 obch. zák. vyplývá, že obchodní zástupce má nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení (odstavec 1 věta první). Nárok na úhradu nákladů spojených se svou činností má obchodní zástupce vedle provize, jen když to bylo sjednáno a nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, jen když mu vznikl nárok na provizi z obchodu, kterého se náklady týkají (odstavec 2). Podle ustanovení § 669 obch. zák. má obchodní zástupce v případě ukončení smlouvy právo na odškodnění, jestliže a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podst