32 Cdo 5406/2014 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5406/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:32 Cdo 5406/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5406.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přistoupení do řízení Dotčené předpisy:§ 92 odst. 1 o. s. ř. § 257 odst. 1 předpisu č. 125/2008Sb. § 548 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5406/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobců a) Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky, se sídlem v Praze 3 -Žižkově, Koněvova 1107/54, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00225509, a b) České republiky – Ministerstva zdravotnictví, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Palackého náměstí 375, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00024341, obou zastoupených JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, proti žalované Mladé frontě a. s., se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 49240315, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Elišky Peškové 735/15, PSČ 150 00, o zaplacení částky 4 948 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 59/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2014, č. j. 3 Cmo 227/2014-197, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2014, č. j. 3 Cmo 227/2014-197, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í : V souzené věci se žalobci žalobou podanou dne 9. 8. 2012 po žalované domáhají zaplacení částky 4 948 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení vyšlo najevo, že došlo k rozdělení žalované společnosti odštěpením se vznikem nové společnosti MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Mezi vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 01847082 (dále též jen „nová společnost“), s rozhodným dnem 1. 10. 2012; nástupnická společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 1. 7. 2013. V reakci na to žalobci navrhli, aby nová společnost do řízení přistoupila jako další žalovaná. Argumentovali, že podle jejich názoru je Mladá fronta a. s. i nadále ve věci pasivně legitimovaná a její rozdělení s odštěpením je zcela zřejmým zneužitím práva, v důsledku čehož nepožívá právní ochrany. Uvedli, že každý z nich požaduje po stávající žalované a po nové společnosti zaplacení částky 2 474 000 Kč s tím, že plnění jedné z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2014, č. j. 19 Cm 59/2012-182, rozhodl, že se nepřipouští, aby nová společnost vstoupila do řízení na stranu žalovanou jako další žalovaná. Vrchní soud v Praze pak k odvolání žalobců v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud zdůraznil, že smyslem institutu přistoupení účastníka do řízení zakotveného v § 92 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) je možnost žalobce odstranit nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Konstatoval, že k realizaci projektu rozdělení žalované odštěpením se vznikem nové společnosti došlo až po zahájení řízení, a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že bez ohledu na to, zda tato změna měla nebo neměla vliv na věcnou legitimaci, je na daný případ nepoužitelné ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., nýbrž by se za splnění zákonných podmínek uplatnilo procesní nástupnictví ve smyslu § 107a o. s. ř. Uzavřel, že návrh žalobců na přistoupení dalšího účastníka do řízení proto nemůže být úspěšný. Podpůrně upozornil, že žalobci v odvolání argumentují, že institut přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je jediným možným řešením vzniklé procesní situace, zároveň však tvrdí, že k přechodu věcné legitimace ze žalované na novou společnost nemohlo dojít. Pak ovšem není podle jeho názoru zřejmé, proč by nová společnost měla v řízení figurovat jako další žalovaný. Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Těmi mají být „otázka vlivu přeměny společnosti na přechod nebo převod závazku vzniklého z kvazideliktu a dále vliv přeměny společnosti na procesní účastenství při zohlednění toho, že dochází ke zneužití práva“. Dovolatelé především prosazují názor, že žalovaná v důsledku přeměny neztratila pasivní věcnou legitimaci, neboť podle projektu přeměny předmětný závazek na novou společnost nepřešel, vzhledem k jeho kvazideliktní povaze, pro niž se váže k osobě, na ni ani přejít nemohl, a kdyby měl být „na základě přeměny převeden na nástupnickou společnost“, šlo by o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Argumentují zároveň, že nová společnost je přesto pasivně legitimována v tomto řízení, a to jako ručitel podle § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 125/2008 Sb.“), přičemž „primárním dlužníkem tohoto závazku“ zůstává žalovaná. Nadto pokud by předmětný závazek žalované přešel v důsledku přeměny na novou společnost, je tato společnost povinna uhradit tento závazek jako „primární dlužník“ a žalovaná je povinna uhradit jej jako ručitel podle § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. V obou těchto případech je proto možná pluralita účastníků na straně žalované a nároky vznesené proti oběma žalovaným jsou tak schopny obstát vedle sebe. Z toho dovolatelé dovozují, že žalovaná neztratila pasivní věcnou legitimaci a nová společnost je v důsledku přeměny také pasivně věcně legitimována. Pak se podle jejich mínění § 107a o. s. ř. nepoužije, neboť dosavadní žalovaný je i nadále účastníkem řízení. Pokud není možné užít § 107 a o. s. ř., neuplatní se ani § 92 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na zachování procesní ekonomie a zejména právních účinků podané žaloby proti žalované mají dovolatelé použití institutu přistoupení do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. za jediné možné řešení dané procesní situace. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, které považuje za souladné s judikaturou Nejvyššího soudu (včetně soudem prvního stupně citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněného pod číslem 12/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud shledal dovolání v souzené věci přípustným, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda v situaci, kdy po zahájení řízení, v němž se věřitel domáhá splnění dluhu vůči dlužníku, nastane právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují vznik zajištění předmětného dluhu ručením, může žalobce navrhnout přistoupení ručitele do řízení jako dalšího žalovaného podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Podle § 92 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přisto