32 Cdo 908/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 908/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 6. 2017 Spisová značka:32 Cdo 908/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.908.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 8. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.7.2017I.ÚS 2243/17JUDr. David Uhlířzastaveno22.11.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 908/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Eurobowl s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Krásné Březno, Neštěmická 796/4a, PSČ 400 07, identifikační číslo osoby 25457551, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, proti žalované Wind Tech, a.s., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 127/3, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60706376, zastoupené JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 ECm 13/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 135/2016-171, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou vydání bezdůvodného obohacení ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, které podle žalobních tvrzení na její úkor získala žalovaná nevrácením zaplacené části kupní ceny po odstoupení žalobkyně od smlouvy o prodeji díla uzavřené mezi ní jako kupující a žalovanou jako prodávající. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 36 ECm 13/2011-144, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 479 459 Kč s příslušenstvím oproti vydání dokumentace k dílu podle specifikace ve výroku rozhodnutí (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu 20 541 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Na základě výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o prodeji díla ze dne 8. 9. 2008 (dále jen „smlouva o prodeji díla“) nebyla platně uzavřena ve smyslu § 409 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obch. zák.“), a to zejména proto, že předmět koupě v ní byl vymezen neurčitým způsobem. Bylo-li proto na základě této smlouvy plněno, jde o plnění z neplatného právního úkonu, tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“), které jsou si povinny účastnice vrátit podle § 457 obč. zák. Z nároků uplatněných žalovanou v řízení k započtení soud prvního stupně shledal oprávněnými nároky na zaplacení částek 9 600 Kč a 10 941 Kč, přiznaných pravomocnými soudními rozhodnutími, a proto v rozsahu 20 541 Kč žalobu zamítl. Tvrzený nárok na zaplacení částky 2 380 000 Kč s příslušenstvím přiznaný žalované pravomocným rozhodčím nálezem posoudil jako nezpůsobilý k započtení se zdůvodněním, že byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky; podle názoru soudu prvního stupně neměl rozhodce pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, který tak nemůže představovat překážku věci rozhodnuté a není způsobilým exekučním titulem. K částce 2 380 000 Kč započítávané žalovanou na předmět sporu soud prvního stupně dodal, že jde o kupní cenu z neplatné smlouvy, a proto žalovaná nemůže po žalobkyni tuto částku požadovat a tedy ani ji úspěšně započítat. Námitkou započtení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, požadované žalovanou v důsledku nevrácení nehmotné části předmětu převodu smlouvy, se soud prvního stupně nezabýval z důvodu, že ji žalovaná vznesla až poté, co bylo řízení zkoncentrováno. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech I. a III. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o prodeji díla z důvodu neurčitosti vymezení předmětu koupě a o nemožnosti započtení částky 2 380 000 Kč přiznané žalované rozhodčím nálezem pro absolutní neplatnost rozhodčí doložky a v tomto směru pro stručnost odkázal na správná skutková zjištění a odůvodnění napadeného rozsudku. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud do prvního bodu výroku rozsudku převzal žalobní návrh, kterým se žalobkyně po připuštěné změně žaloby nově domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 9. 2009 do zaplacení oproti vydání dokumentace k dílu podle specifikace ve výroku rozhodnutí. Takto koncipovaný výrok je podle odvolacího soudu nevykonatelný, neboť z něj nelze vůbec zjistit, jaké konkrétní protiplnění by měla žalobkyně žalované vydat, a to jak co do označení dokumentů, tak co do jejich počtu. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokynem na upřesnění žalobního petitu tak, aby požadované protiplnění bylo nezaměnitelně identifikováno. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o prodeji díla z důvodu nedostatečné identifikace předmětu plnění a má za to, že by tato právní otázka měla být posouzena jinak. Dále tvrdí, že se odvolací soud při posuzování námitky zápočtu pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a má za to, že by měla být tato otázka posouzena dovolacím soudem jinak, než ji posoudil odvolací soud. Dovolatelka zastává a obhajuje názor o platnosti smlouvy o prodeji díla; opačný závěr soudů obou stupňů by podle jejího mínění vedl ve svém důsledku k naprostému popření nepochybně projevené vůle účastnic právního vztahu. Poukazuje na to, že ani jedna z účastnic nikdy dříve neplatnost nenamítala a obě účastnice se podle uzavřené smlouvy chovaly, jestliže žalovaná předala žalobkyni dokumenty týkající se prodávaného díla a žalobkyně zaplatila sjednanou zálohu na kupní cenu a předávané dokumenty převzala. Pokud by žalobkyně považovala smlouvu za neplatnou, jistě by od ní neodstupovala a nedomáhala se vydání bezdůvodného obohacení. Zdůrazňuje, že obě účastnice si byly dobře vědomy, co bylo předmětem prodeje. Dovolatelka na podporu své argumentace odkazuje na judikaturu Ústavního soudu s akcentem na nutnost upřednostnění výkladu respektujícího vyjádřenou vůli účastníků právního vztahu před formalistickým výkladem v případech, kdy existuje více přijatelných interpretací. Upřednostňování formalistického výkladu vedoucího k neplatnosti posuzované smlouvy před výkladem nezakládajícím neplatnost smlouvy není podle jejího názoru ústavně konformní, resp. je v rozporu s principy právního státu. Dovolatelka dále tvrdí, že se odvolací soud při posuzování její námitky zápočtu pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně například od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 ICdo 11/2014, jichž se dovolává. Namítá, že pokud odvolací soud (a stejně i soud prvního stupně) nepřihlédl k předmětnému rozhodčímu nálezu, který nabyl právní moci a je soudně vykonatelný, jednal v rozporu s § 159a odst. 1, 4 a 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že uvedené rozhodnutí v souzené věci nelze aplikovat z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, má dovolatelka za to, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, přičemž současně se domnívá, že by tato právní otázka měla být posouzena jinak, než ji posoudil odvolací soud. Podle mínění dovolatelky měly soudy při řešení otázky neplatnosti rozhodčí smlouvy a následně pak účinků vydaného rozhodčího nálezu přihlédnout k tomu, že žaloba žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy byla soudem pravomocně zamítnuta z důvodu překážky stanovené v § 33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění po