32 Odo 1035/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 1035/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2008 Spisová značka:32 Odo 1035/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1035.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. č. P. 5, , zast. JUDr. V. K., advokátem, , proti žalovanému A., spol. s r. o., zast. Mgr. V. P., advokátem, , o zaplacení 2,800.286,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 139/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, č. j. 21 Co 423/2005.167, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, č j. 11 C 139/2001-144 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,714.478,30 Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným ve výroku, dále zamítl žalobu o zaplacení 85.807,70 Kč s příslušenstvím, vzájemný nárok žalovaného vyloučil k samostatnému projednání a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolacím rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. 21 Co 423/2005-167 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zaplacení 2,714.487,30 Kč, vyhovující výrok o úroku z prodlení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 1993 uzavřena smlouva o rekonstrukci nemovitosti a jejím dalším využití, kterou kvalifikoval jako smlouvu nájemní uzavřenou dle § 663 a násl. obč. zák. a předmětem nájmu byl dům. Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že předmětem sporu byl doplatek části nájemného za období od 1. 7. 1996 do 23. 11. 2000 (tzv. 1 provozní období) a oprávněnost nároku žalobce vyplývá z předmětné smlouvy, neboť v uvedeném období bylo sjednáno nájemné za 1m2  rekonstruované  původní plochy ve výši 1500,- Kč ročně a za 1m2  nové (rekonstruované plochy) ve výši 50,- Kč ročně. Výše nájemného byla v tomto období vázána na rozsah rekonstruovaných, event. nově vytvořených ploch a rozhodující senát tak nesouhlasil s názorem vyjádřeným v usnesení Městského soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. 12 Co 528/2003-98, že placení nájemného je vázáno na řádnou kolaudaci. Odvolací soud, s ohledem na skutkové zjištění soudu prvního stupně, dospěl ke zjištění, že žalovaný v období od 1. 7. 1996 užíval 388,21 m2  zrekonstruovaných prostor, od 1. 4. 1997 dále užíval po rekonstrukci přízemí dvorního traktu o ploše 84,24m2 (nájemné 1500,- Kč za 1m2  ročně) a nástavbu dvorního objektu o ploše 84,68m2 (nájemné 50,- za 1 m2 ročně) a od 1. 10. 1997 užíval zrekonstruovaný sklep o výměře 114,72 m2  a sklad ve dvoře o výměře 22,91 m2. Dle smluvního ujednání měl tak žalovaný za období od 1. 7. 1996 do 23. 11. 2000 zaplatit žalobci nájem v celkové výši 3,704.478,30,- Kč a protože žalovaný zaplatil žalobci částku 990.000,- Kč, dlužil na nájemném 2,714.478,30 Kč. Odvolací soud přesto rozsudek soudu v této části jako věcně správný potvrdil. Ohledně příslušenství pohledávky dospěl odvolací soud k závěru, že si účastníci v čl. VIII. smlouvy podle § 262 odst. 1 obch. zák. sjednali, že jejich vztah se bude řídit obchodním zákoníkem, vzhledem k tomu, že obchodní zákoník neupravuje smlouvu o nájmu nemovitosti, posuzoval odvolací soud platnost smlouvy i úroky z prodlení podle občanského zákoníku. Protože byl úrok z prodlení sjednán ve výši 1% denně z dlužné částky, dospěl odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, k závěru, že takovéto ujednání je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) a tudíž neplatné podle § 39 obč. zák. a proto rozsudek soudu prvního stupně v této části změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud dále k námitkám žalovaného, že mu žalobce nemovitost nepředal ve stavu způsobilém k užívání, neboť nebytové prostory, které vznikly rekonstrukcí, nebyly kolaudovány, uvedl, že předmětem nájmu byla nemovitost jako celek, smlouva byla koncipována tak, že jejím předmětem byl dlouhodobý nájem a že po rekonstrukci měl být užíván jako komerční a obytná budova. Z důvodu rekonstrukce domu, bylo sjednáno nájemné v období rekonstrukce v takové výši, která zohledňovala žalovaným vložené investice. Žalobce se dále smluvně nezavázal ke kolaudaci rekonstruovaných ploch a bylo věcí žalovaného, aby ve vztahu k žalobci si zajistil podmínky pro kolaudaci. Již při uzavírání smlouvy si žalovaný byl vědom, že nemovitost bude moci užívat až po provedení rekonstrukce, a proto byla smlouva právě sjednaným způsobem, zejména ohledně výše nájemného, doby nájmu a předkupního práva, a proto se žalovaný nemůže podle odvolacího soudu dovolávat ust. § 664 obč. zák., a to že mu předmět nájmu nebyl předán ve stavu způsobilém užívání. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného, jenž byl soudem prvního stupně vyloučen k samostatnému projednání a kterým se žalovaný domáhal uložení povinnosti, aby dům byl vyjmut z bytového fondu, odvolací soud se tímto návrhem nezabýval s odůvodněním, že v odvolacím řízení je vzájemná žaloba nepřípustná. Dovoláním bez data, doručeným soudu dne 29. 3. 2006, doplněným podáním bez data, doručeným sodu 12. 5. 2006 (viz procesní spis) dovolatel napadl potvrzující výrok odvolacího soudu o zaplacení částky 2,714.487,30 Kč a dále odvolacímu soudu vytkl, že ignoroval jeho vzájemný návrh s odvoláním na ust. § 216 odst. 1 o.s.ř., ačkoliv vzájemný návrh byl podán již v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv až před soudem odvolacím. V podrobném odůvodnění dovolání odvolatel zejména uvedl, že závěr odvolacího soudu v tom, že žalobci dluží nájem v požadované výši není podložen zjištěnými skutečnostmi a odporuje zákonu, neboť právní normy aplikoval v rozporu s vlastním názorem zaujatým senátem při jiném jeho obsazení. Odvolací soud podle dovolatele dospěl k nelogickému závěru, že si pronajal od žalobce předmětný dům bez návaznosti na možnost jeho užívání, totiž kolaudaci a že i bez této podmínky je povinen platit nájem. Dovolatel dále uvedl, že vyhrál výběrové řízení na dlouhodobý pronájem předmětného domu, který měl na vlastní náklad zrekonstruovat na komerční a bytovou budovu, v níž v přízemí měla být restaurace nebo pojišťovna či spořitelna, v I. patře měl být odborný kosmetický útvar, ve dvoře obchůdky, občerstvení a pasáž, ve II. patře vlastní agenturu, ve III. patře bezpečnostní služba a v případě nástavby IV. patra byty pro zaměstnance zahraniční pojišťovny. Objekt (bez nástavby, která nebyla povolena) měl sloužit jen komerčním účelům a proto i v souladu s koncepcí jeho renovace měl být vyčleněn z bytového fondu. Dovolatel je dále toho názoru, že bez kolaudace, resp. povolení změny užívání (vyjmutí z bytového fondu) nemůže objekt legálně užívat. Žalobce tím v souladu s ust. § 664 obč. zák. neumožňuje dovolateli legálním způsobem objekt užívat, porušuje tím také ujednání obsažené v čl. II. odst. 2 smlouvy. Podle dovolatele je nepodstatné, jak bylo nájemné stanoveno, neboť rekonstrukci provedl pouze za předpokladu, že bude moci objekt užívat, což není legálně možné, neboť mj. nebyla žalobcem vyřešena změna užívání objektu pro jeho konečné využití a dovolatel  proto není podle § 673 obč. zák. povinen platit nájem. Dovolatel dále uvedl, že podal vzájemný návrh v pokračujícím řízení před soudem prvního stupně, naposledy přípisem z 30. 4. 2004 s požadavkem, aby žalobci byla uložena povinnost vyjmout inkriminovaný objekt z bytového fondu. Soud prvního stupně vzájemný návrh vyloučil k samostatnému projednání. Proti tomuto rozhodnutí se dovolatel  odvolal a odvolací soud tento návrh ignoroval s odkazem na ust. § 97 a § 216 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno v dovoláním napadeném rozsahu a zároveň navrhl, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalobkyně, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno. O návrhu na odklad vykonatelnosti d