32 Odo 144/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 144/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2005 Spisová značka:32 Odo 144/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.144.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 144/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně S. P. Ú., s. s r. o., proti žalovanému Školskému úřadu Ú., o procesním nástupnictví žalovaného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 63/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne ze dne 3. listopadu 2004, č.j. 12 Co 224/2001-42, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. listopadu 2004, č.j. 12 Co 224/2001-42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. listopadu 2004, č.j. 12 Co 224/2001-42, rozhodl o procesním nástupnictví žalovaného tak, že v řízení bude pokračováno namísto žalovaného Školského úřadu Ú. ČR – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v P., poté, co Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. prosince 2000, č.j. 14 C 63/96-26, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 762 525 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených stavebních prácí na stavbě S. p. š. ch. v Ú. a usnesením ze dne 29. prosince 2000, č.j. 14 C 63/96-33, zamítl návrh žalovaného, aby uvedený rozsudek pro zmeškání byl zrušen a nařízeno jednání ve věci samé. Krajský soud rozhodl podle § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o procesním nástupnictví na straně žalovaného z důvodu zániku Školského úřadu Ú. ke dni 31. 12. 2000, který tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení v dosud neskončeném řízení. K uvedenému závěru dospěl, když dovodil, že závazek školského úřadu je závazkem státu a s majetkem, majetkovými právy a závazky zaniklých školských úřadů je nutno nakládat v režimu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, neboť dosud neuspokojená pohledávka žalobkyně zůstává závazkem státu, jehož jménem po zániku školského úřadu jedná podle § 11 zákona č. 219/2000 Sb. příslušná organizační složka - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadla Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť chybný závěr soudu o tom, která organizační složka státu za stát vystupuje před soudem (§21a o. s. ř.) považuje za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolává se i nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že krajský soud aplikoval § 11 zákona č. 219/2000 Sb. namísto § 38 cit. zákona, který stanoví, že závazky vzniklé z činnosti organizačních složek státu jsou závazky státu a že závazek v účetnictví vede a jménem státu jako nositele závazku závazek plní ta organizační složka, z jejíž činnosti závazek vznikl nebo s ní souvisí, anebo které přísluší hospodařit (§ 9 a 11) s majetkem, s nímž závazek souvisí, a nelze-li v případě peněžitého závazku organizační složku takto určit a nemá-li plnit tyto úkoly po zániku organizační složky ani její zřizovatel (§ 5 odst. 2), zabezpečuje tyto úkoly Ministerstvo financí. Poukazuje přitom, že školské úřady nebyly dosud výslovně právním předpisem zrušeny, pouze fakticky nefungují, jestliže nemají žádným zákonem dánu jakoukoli působnost. Pokud krajský soud dovodil, že pohledávka žalobkyně zůstává závazkem státu, jehož jménem po zániku školského úřadu jedná příslušná organizační složka - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podle zákona č. 201/2002 Sb., pak odůvodnění usnesení krajského soudu postrádá specifikaci ustanovení cit. zákona č. 201/2002 Sb., podle něhož by měl být právě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v uvedeném řízení oprávněn za stát jednat. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné. Podle ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V projednávané věci rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem o žalobě rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. 12. 2000, č.j. 14 C 63/96-26 a poté usnesením ze dne 29. 12. 2000, č.j. 14 C 63/96-33, zamítl návrh žalovaného Školského úřadu Ú., aby uvedený rozsudek byl zrušen a nařízeno jednání ve věci samé, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, tedy před nabytím účinnosti novely zákonem č. 30/2000 Sb. Po podání odvolání proti uvedenému usnesení Školským úřadem Ú. měl Krajský soud v Ústí nad Labem v odvolacím řízení - jak vyplývá z ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - postupovat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Z obsahu dovoláním napadeného usnesení je však nepochybné, že o procesním nástupnictví rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, neboť podle § 107 občanského soudního řádu před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. soud usnesením o nástupnictví nerozhodoval (totiž tak, že by pouze bez vydání usnesení posoudil podle povahy věci, zda řízení zastaví nebo přeruší, anebo zda v něm může pokračovat). Dovolací soud za této situace dovolání proti usnesení krajského soudu projedná a rozhodne o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, neboť okolnost, že krajský soud v rozporu s ustanovením Části dvanácté, hlavy I. bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nerozhodl o právním nástupnictví podle \"dosavadních právních předpisů\", je zde nerozhodná, když z hlediska ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je významné, jak odvolací soud skutečně postupoval, a nikoliv to, jak v souladu se zákonem správně postupovat měl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, č.j. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v Soudní judikatuře sešit č. 9/2003, pod označením SJ 156/2003). V dané věci je proto dovolání přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá. Nejvyšší soud ČR se tedy dále zabýval námitkou dovolatelky poukazující, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jež dovolatelka spatřovala v chybném závěru soudu o tom, která organizační slo