32 Odo 372/2004 – Nejvyšší soud

32 Odo 372/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobkyně MUDr. H. V., zastoupené, advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 513.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1164/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2003, č.j. 20 Co 527/2003-337, 20 Co 528/2003, 20 Co 529/2003, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2003, č.j. 20 Co 527/2003-337, 20Co 528/2003, 20 Co 529/2003, v rozsahu výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 70.728,- Kč s 21% úrokem ročně od 28.2.1997 do zaplacení, se zamítá, jinak se toto dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-západ svým rozsudkem ze dne 21. června 2001, č.j. 9 C 1164/97-319, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12.9.2001, č.j. 9 C 1164/97-288, opravného usnesení ze dne 10.7.2003, č.j. 9 C 1164/1997-309, a doplňujícího rozsudku ze dne 10.9.2003, č.j. 9 C 1164/1997-319, zastavil řízení o zaplacení 98.570,- Kč s 21% úrokem ročně od 28.2.1997 do zaplacení (výrok označený I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 200.542,- Kč s 21% úrokem ročně od 28.2.1997 do zaplacení a zamítl žalobu o zaplacení 202.523,- Kč s 21% úrokem ročně od 28.2.1997 do zaplacení (výrok označený II.) a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 513.400,- Kč s příslušenstvím k vypořádání vztahů ze smlouvy o dílo, dle níž se žalovaný zavázal k výstavbě rodinného domu, přičemž v průběhu výstavby žalobkyně pro důvody na straně žalovaného od smlouvy odstoupila. Podle žaloby na zálohách žalovaný obdržel 1,283.000,- Kč, hodnota díla dle znaleckých posudků, které si žalobkyně obstarala, byla o žalovanou částku nižší. Žalovaný nesouhlasil s výší poskytnuté zálohy, nesouhlasil ani s tím, že by hodnota díla byla nižší oproti poskytnutým zálohám. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli k výstavbě rodinného domu pro žalobkyni v D. dne 16.5.1996 smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) za částku 2,250.000,- Kč, žalobkyně žalovanému na zálohách poskytla 1,183.000,- Kč a po té, co žalovaný podmiňoval pokračování výstavby složením další zálohy 500.000,- Kč a žalobkyně ze znaleckých posudků zjistila oprávněné použití částky 773.270,- Kč, dopisem ze dne 7.2.1997 a 19.2.1997 od smlouvy pro porušení povinností žalovaným odstoupila. K ocenění rozestavěného díla nechal soud prvního stupně postupně zpracovat tři znalecké posudky, při svém rozhodování pak vycházel z revizního posudku, naposled zpracovaného Ústavem soudního inženýrství v B. Podle tohoto posudku cena rozestavěného díla činila (vč. DPH) 915.430,- Kč, cena nezabudovaného materiálu, jenž na stavbě zůstal, činila 70.728,- Kč. V právním hodnocení soud prvního stupně nárok žalobkyně posuzoval podle § 451 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), z údajů o výši poskytnutých záloh a ceně díla dovodil právo žalobkyně na vrácení 196.842,- Kč. K této částce připočetl 3.700,- Kč, jež žalobkyně uhradila za znalecké posouzení ceny rozestavěného díla jako její nutné náklady, přičemž odkázal podpůrně na ust. § 598 obč. zák. Ohledně zbývající požadované částky (202.523,- Kč) žalobu s přihlédnutím k předtím učiněné její změně zamítl a z části pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil s použitím ust. § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). K odvolání žalobkyně (ve věci samé do části zamítavého výroku obsaženého v bodě II. rozsudku, v rozsahu zaplacení dalších 114.318,- Kč s příslušenstvím) a odvolání žalovaného (ve věci samé do vyhovujícího výroku, obsaženého v bodě II. rozsudku, o povinnost zaplatit 200.542,- Kč s příslušenstvím, a do opravovaného výroku I. o zastavení řízení) rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 17.12.2003, č.j. 20 Co 527/2003-337, 20 Co 528/2003, 20 Co 529/2003, Krajský soud v Praze. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že řízení se zastavuje v částce 110.365,- Kč, ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 70.728,- Kč s 21% úrokem ročně od 28.2.1997 do zaplacení, v dalších napadených výrocích ve věci samé rozsudek potvrdil. Dále nově odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků a jejich povinnosti nahradit náklady vzniklé státu. V odůvodnění vycházel ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, shrnul, že nebylo sporné mezi účastníky, že uzavřeli mezi sebou smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obch. zák., že žalobkyně poskytla žalovanému zálohu 1,183.000,- Kč a že posléze od smlouvy odstoupila pro podstatné porušení smlouvy žalovaným; sporné mezi nimi zůstalo, jaké plnění má být vráceno. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě nebyla sjednána odchylná úprava vztahů k dílu oproti zákonu, platí podle § 542 odst. 1 obch. zák., že vlastníkem rozestavěného domu je žalobkyně, neboť stavba byla realizována na jejím pozemku, naproti tomu vlastníkem materiálu do doby jeho zabudování do stavby zůstal žalovaný, jak plyne i z ust. § 541 obch. zák. Vzhledem k tomu, že k odstoupení od smlouvy vedly žalobkyni důvody na straně žalovaného, pak ve smyslu ust. § 544 obch. zák. je povinna vrátit žalovanému to, o co se zhotovováním díla obohatila, nikoli uhradit cenu díla (dle § 548 obch. zák.). Dle odvolacího soudu správně soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství, a pokud pak dovodil, že výsledná hodnota, představující obohacení žalobkyně, odpovídá částce 915.430 Kč, pak s tímto závěrem se ztotožnil. Odchylně pouze hodnotil otázku hodnoty do stavby nezabudovaného materiálu v částce 70.728,- Kč, kterou soud prvního stupně zahrnul do celkové hodnoty, jež získala žalobkyně. Jak odvolací soud uvedl, šlo o materiál ve vlastnictví žalovaného, který zůstal v jeho dispozici, nebyl do stavby zabudován a žalobkyně nijak nebránila žalovanému jej odvézt. Nemá proto žalobkyně povinnost uhradit žalovanému hodnotu tohoto nezabudovaného materiálu. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 70.728,- Kč, jinak rozsudek podle § 219 o. s. ř. ve věci samé potvrdil s úpravou rozsahu zastavení řízení (o němž soud prvního stupně rozhodl ve výroku I.), neboť žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu zaplacení 110.365,- Kč, soud prvního stupně však řešil omezení žaloby nesprávně usnesením o připuštění změny žaloby. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. a) a písm. c) o. s. ř. Vytkl odvolacímu soudu, že pochybil, pokud mu uložil povinnost zaplatit „dalších 70.728,- Kč“, aniž současně rozhodl i o částce, do níž se žaloba zamítá. Má za to, že pro nepřezkoumatelnost rozsudku je dán dovolací důvod dle § 242 odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasil dále s tím, jak byl soudy určen prospěch účastníků k jejich vypořádání, aplikace ustanovení obchodního zákoníku (§ 351, § 544) nebyla pro řešení věci dle jeho názoru postačující. Pro žalobkyni bylo nemožné vrátit žalovanému rozestavěnou stavbu a pak bylo třeba postupovat i s použitím ust. § 451 a násl. obč. zák. Přitom vzniká otázka, zda cena rozestavěné stavby, zjištěná znaleckým posudkem, je skutečně „obohacením“, jehož se dostalo žalobkyni a současně zda prospěch žalobkyně je jako maximální limitován takto stanovenou cenou, a dále otázka, zda lze bez dalšího uzavřít, že rozdíl mezi vyplacenou zálohou a takto limitovaným prospěchem žalobkyně je naopak prospěchem (obohacením) žalovaného. Podrobně dále rozebírá revizní znalecký posudek s tím, že při jiných postupech a východiscích se může zjištěná cena podstatně lišit. Odkazuje dále na doklady, jež předložil, podle nichž zaplatil za materiál, zabudovaný do stavby, za práce a další subdodávky, částku ještě vyšší, než byla složená záloha. Vytýká soudu, že pochybil, když rozhodl na základě právního závěru, že částka 915.430,- Kč, zjištěná znaleckým ústavem jako cena podle položkového rozpočtu, je s přihlédnutím k ust. § 544 odst. 1 obch. zák. jediným možným způsobem pro zjištění obohacení žalobkyně rozestavěnou stavbou, přičemž rozdíl mezi zaplacenou zálohou 1,183.000,- Kč a tímto obohacení