32 Odo 44/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 44/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2006 Spisová značka:32 Odo 44/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.44.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 44/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně C. R. a. s., proti žalované R. P. a. s., o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 107 / 2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004, č.j. 3 Cmo 111/ 2003-90, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2202, č.j. 1 Cm 107 /2000-61, vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání označení „C. R.“ a toto odstranit ze všech svých provozoven, reklamních a propagačních materiálů a jiných obchodních písemností (výrok I.), přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a současně jí uložil doplatit soudní poplatek (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je majitelkou slovní ochranné známky C. R. č. 204297, zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ ÚPV) 30.10.1997, s právem přednosti od 29.5.1995, pro třídy 35 (propagační a inzertní činnost), 36 (provozování sázkových her v kasinu včetně směnárenských služeb), 41 (provozování kasina pro zábavní účely) a 42 (provozování barů, poskytování bezplatných ubytovacích služeb, bezpečnostní služby). Předmětem jejího podnikání je kromě jiného provozování kasin a sázkových her. Žalovaná podniká mimo jiné rovněž v provozování kasin a výherních hracích přístrojů a svoje podnikání realizuje v provozovně v P., označené ke dni zahájení řízení jako „C. R.“ resp. „C. R. P. C.“, když stejným způsobem byly označeny propagační a reklamní materiály, které byly k dispozici před touto provozovnou. Z propagačního letáku je zřejmé, že žalovaná poskytovala své služby i v dalších provozovnách označených jako „C. R. D. F.“ a „C. R. B. C.“. Kromě toho jí bylo uděleno povolení k provozování casina v Ž. R. pod názvem „C. R. A., Ž. R.“. Soud prvního stupně poukázal na to, že v průběhu řízení bylo žalované uloženo předběžným opatřením zdržet se užívání označení „C. R.“, toto odstranit ze všech svých provozoven a zastavit šíření všech reklamních a jiných písemností, které toto označení obsahují. Dospěl k závěru, že oba účastníci jsou podnikateli, jejichž předmět podnikání je částečně shodný, a že slovní spojení „C. R.“ užívané žalovanou k označování jejích provozoven a propagačních a reklamních materiálů je zaměnitelné se zapsanou ochrannou známkou žalobkyně. Uzavřel, že žalovaná svým jednáním porušila ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, a proto žalobkyni náleží ochrana vyplývající z § 15 odst. 1 cit. zákona, když žalobou uplatněný zdržovací nárok má preventivní charakter, a proto není ve věci podstatné, že žalovaná již předmětného slovního spojení nepoužívá. Za rozhodné pro posouzení věci naopak označil trvání závadného stavu v době zahájení řízení. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2004, č.j. 3 Cmo 111 / 2003-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ve věci samé v rozsahu povinnosti žalované zdržet se užívání označení „C. R.“ pro propagační a inzertní činnost, provozování sázkových her v kasinu včetně směnárenských služeb, pro provozování kasina pro zábavní účely, provozování baru, poskytování bezplatných ubytovacích služeb a pro bezpečnostní služby, jinak rozsudek změnil tak, že žalobu o zdržení se užívání předmětného označení mimo uvedené činnosti a o povinnosti žalované odstranit toto označení ze svých provozoven, reklamních a propagačních materiálů a jiných osobních písemností, zamítl. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil k návrhu žalobce provedením listinných důkazů, které pro své rozhodnutí považoval za potřebné. Zjistil, že ÚPV rozhodnutím z 15.7.2003 vyhověl námitkám žalobce podaným proti zápisu kombinovaného označení „C. R R. P. a. s.“, jehož přihlašovatelem byla žalovaná a částečně zamítl přihlášku této ochranné známky pro v tomto rozhodnutí popsané výrobky a služby ve třídách 9, 28, 35, 36, 41 a 43 s tím, že pro výrobky „hračky“ (třída 28) zůstává stav nezměněn, s odkazem na dominantní prvky „C.“ a „R.“, tudíž zaměnitelnost předmětného označení s prioritně starší ochrannou známkou žalobkyně „C. R.“. Z rozhodnutí předsedy ÚPV z 5.3.2004 ve věci rozkladu podaného žalovanou proti cit. rozhodnutí ÚPV z 15.7.2003 doplnil zjištění o zamítnutí rozkladu a o potvrzení napadeného rozhodnutí o částečném zamítnutí výše uvedené přihlášky ochranné známky. Odvolací soud se plně ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětem řízení jsou zdržovací a odstraňovací nároky z titulu ochrany proti neoprávněnému zásahu do práv majitele ochranné známky, které je třeba posoudit dle § 15 zákona č.137/1995 Sb., a že v době zahájení řízení existoval protiprávní stav, neboť žalovaná užívala bez souhlasu žalobkyně označení, zaměnitelné s ochrannou známkou zapsanou ve prospěch žalobkyně. Zdůraznil preventivní charakter zdržovacího nároku směřujícího do budoucna a poukázal na obsah obrany žalované vyplývající z odůvodnění jí podaného odvolání do nařízeného předběžného opatření, svědčící o její neochotě změnit označení herního střediska s argumentací, že toto nekoliduje se zapsanou ochrannou známkou žalobkyně. Dospěl však k odlišnému právnímu závěru v hodnocení povahy uplatněných nároků, když poukázal v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o.s. ř. nejen na rozhodnost skutkového stavu v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i právního stavu v době vydání tohoto rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně formulovaným zákazem poskytl žalobkyni širší ochranu, než která jí jako majitelce zapsané ochranné známky podle § 13 odst.1 zákona č. 137/1995 Sb. přísluší, a proto zákaz užívání omezil pouze pro činnosti zapsaných tříd 35, 36, 41 a 42 a v tomto rozsahu shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným. Ohledně zákazu užívání předmětného označení mimo uvedené činnosti žalobu zamítl, stejně jako pokud jde o odstraňovací nárok, neboť naznal, že v době rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo spolehlivě prokázáno trvání závadného stavu, který měl být dle rozsudku odstraněn, tj. označení provozoven nebo reklamních, propagačních či jiných materiálů a obchodních písemností žalované slovním spojením „C. R.“. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním a to výslovně v části výroku ve věci samé, v něž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zdržet se pro vyjmenované činnosti užívání označení „C. R.“, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm b) o. s. ř. Namítla, že odvolací soud založil odůvodnění svého rozsudku na konstatování preventivního charakteru zdržovacího nároku, směřujícího do budoucna, aniž se zabýval argumentací její obrany o nutnosti zkoumat, zda a v jakých konkrétních případech došlo ke skutečnému zásahu do práv majitele ochranné známky. Zastávala názor, že vysloveným preventivním zákazem bylo automaticky vyloučeno do budoucna i takové užití, které by jinak do práv majitele ochranné známky nezasahovalo. Poukázala na přechodná ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, účinného od 1.4.2004, tedy před vydáním rozsudku odvolacího soudu, který však řešenou otázku posoudil výhradně podle zákona č. 137/1995 Sb. Vyzdvihla rozdílnost úprav ochrany práv majitele ochranné známky proti neoprávněným zásahům, spočívající v tom, že pokud bylo možno připustit podle dosavadní právní úpravy preventivní charakter soudního rozhodnutí, pak podle úpravy vyplývající ze zákona č. 441/2003 Sb. je preventivní účinek rozsudku zásadně vyloučen. Odkázala na nedostatečné vypořádání se s důkazem provedeným tzv. reklamními letáky, z nichž může vyplynout pouze jejich existence a obsah, nikoli však, soudy obou stupňů učiněný právní závěr, že letáky zhotovila či nechala zhotovit žalovaná. Byla přesvědčena, že z toho důvodu má rozsudek ve věci