32 Odo 901/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 901/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2007 Spisová značka:32 Odo 901/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.901.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 901/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně E. CZ s.r.o., proti žalované DM Petrol spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení 365 905,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. – p. v P. pod sp. zn. 36 Cm 260/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 18. ledna 2006, č.j. 6 Cmo 177/2005-145, takto: Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 18. ledna 2006, č.j. 6 Cmo 177/2005-145, a rozsudek Krajského soudu v H. K. – pobočky v P. ze dne 25. února 2005, č.j. 36 Cm 260/2004-115, ve výrocích, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 365 905,- Kč s 3% p. a. úrokem z prodlení od 12. března 2003 do zaplacení a náklady řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil v napadené části rozsudek ze dne 25. února 2005, č.j. 36 Cm 260/2004-115, jímž Krajský soud v H. K. – p. v P. žalované uložil zaplatit žalobkyni 365 905,- Kč s 3 % p. a. úrokem z prodlení od 12. března 2003 do zaplacení a náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Při posuzování žalobního nároku na zaplacení dodatečně doúčtované daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) vyšel (stejně jako soud prvního stupně) ze zjištění, že v kupní smlouvě ze dne 3. března 2000 uzavřené mezi žalobkyní (jako prodávajícím) a žalovanou (jako kupujícím) se strany dohodly, že kupující zaplatí za dodávky jednoho kilogramu methylesteru kupní cenu 21,40 Kč bez DPH. Rovněž bylo zjištěno, že tuto cenu a 5% DPH žalovaná žalobkyni na základě jejího vyúčtování uhradila. Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že žalovaná založila obranu před soudem prvního stupně výlučně na tvrzení, že jí nebyl dlouho znám výsledek řízení před celními a finančními úřady ohledně řešení požadavku žalobkyně o přiznání nižšího zdanění nakoupeného methylesteru sazbou DPH 5 % a nikoliv 22 %, jak rozhodly celní orgány a z tohoto důvodu měla žalované marně uplynout tříletá lhůta k uplatnění odpočtu DPH na vstupu. Založila-li proto odvolatelka (žalovaná) argumentaci na tvrzení o vadách plnění žalobkyně, která jí měla dodat podle zjištění laboratoře celního úřadu methylester mastných kyselin ze směsi rostlinných olejů, šlo podle odvolacího soudu o nové tvrzení, jímž se nemohl v odvolacím řízení s ohledem na systém neúplné apelace zabývat. Odvolací soud založil proto přezkoumání odvolacích námitek na předpokladu, že žalobkyně dodala předmět koupě řádně. Za situace, kdy odvolací soud vyšel z předpokladu řádného dodání předmětu koupě žalobkyní, nemůže podle odvolacího soudu obstát ani odvolací tvrzení, že z důvodu dodání vadného zboží došlo jednostranně a nepřípustně ke zvýšení dohodnuté ceny zboží, stejně jako tvrzení, že nárok žalobkyně je s ohledem na vadnost dodávky v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. S ohledem na skutečnost, že vedle povinnosti odvést příslušnou DPH byla žalobkyně podle § 10 tehdy platného zákona č. 558/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, povinna uplatnit i daň na výstupu, postupovala podle posouzení odvolacího soudu žalobkyně správně, pokud žalované vyúčtovala ke kupní ceně i příslušnou 22% DPH stanovenou celními a finančními orgány. Na tomto závěru podle posouzení odvolacího soudu nic nemění, že k platbě DPH došlo na dvakrát, nejprve v řádných fakturách, kdy žalobkyně vyúčtovala žalované 5 % DPH a následně v opravných daňových dokladech jí doúčtovala zbylou část DPH do celkové výše 22 %. Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci a pro postižení řízení u soudů obou stupňů vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí má podle dovolatelky zásadní právní význam, neboť jsou v něm řešeny ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. právní otázky, které nebyly v praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny (poučovací povinnost soudu, zákaz uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení, podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, opakování důkazů odvolacím soudem a možnost jednostranného zvýšení ceny na základě vystavení opravného daňového dokladu) a kromě toho se domnívá, že soudy řešily otázku jednostranného zvýšení ceny na základě opravných daňových dokladů v rozporu s hmotným právem. Vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se podle dovolatelky dopustil odvolací soud tím, že v odvolacím řízení uplatnil zákaz tvrzení nových skutečností a důkazů, který vyplývá z § 205a odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu o. s. ř., na základě názoru, že při splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání nesvědčila soudu prvního stupně poučovací povinnost vůči účastníkům v tom rozsahu, v jakém by je byl jinak povinen při jednání poučit. Ze skutečnosti, že se účastníci k předmětné výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, nelze podle dovolatelky dovozovat, že tím byla vyčerpána poučovací povinnost soudu o zákazu uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení, popřípadě že by se účastníci svým pasivním chováním vzdali svého práva na poučení o svých procesních právech a povinnostech v občanském soudním řízení. Za situace, kdy soud prvního stupně své poučovací povinnosti podle § 119a odst. 1 o. s. ř. nedostál, tvrdí, že na ni nelze zákaz uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení vztáhnout, když navíc je přesvědčena o tom, že skutečnosti uvedené v odvolání nebyly novým tvrzením, jelikož vyplývaly již ze žalobních tvrzení žalobkyně a předložených důkazů. V důsledku uvedeného pochybení pak odvolací soud podle dovolatelky vycházel nesprávně z předpokladu řádného dodání předmětu koupě žalobkyní a s poukazem na systém neúplné apelace v odvolacím řízení se nezabýval tvrzením odvolatelky o vadnosti plnění spočívající v tom, že jí žalobkyně podle zjištění laboratoře celního úřadu dodala methylester mastných kyselin ze směsi mastných olejů namísto dohodnutého methylesteru řepkového oleje. Pakliže již soud prvního stupně konstatoval shodné tvrzení účastníků, že žalobkyně dodala žalované methylester řepkového oleje, jehož cenu žalobkyně žalované vyfakturovala včetně DPH ve výši 5 % a že žalovaná vyúčtovanou cenu řádně zaplatila, označuje skutečnost, že předmětem dodávky měl být methylester řepkového oleje, za nespornou již v řízení před soudem prvního stupně a z tohoto důvodu nemohlo jít o nové odvolací tvrzení. O novou skutečnost nemohlo jít podle dovolatelky ani z tohoto důvodu, že z předložených listinných důkazů, které měl soud prvního stupně k dispozici, zcela jednoznačně vyplývá, že předmětem dodávky nebyl dohodnutý methylester řepkového oleje, nýbrž zboží jiné. Vyšel-li odvolací soud z předpokladu, že žalobkyně dodala předmět koupě řádně a odmítl odvolací tvrzení žalované, že jí žalobkyně nedodala zboží odpovídající vzájemné dohodě účastníků, dospěl podle dovolatelky bez jakéhokoliv opakování dokazování oproti soudu prvního stupně ke zcela odlišným skutkovým závěrům, čímž zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá ne nesprávném právním posouzení věci. Zásadní věcí, kterou podle dovolatelky pominuly soudy obou stupňů, bylo ujednání účastníků v předmětné kupní smlouvě o předmětu koupě a o ceně za dodané zboží, která byla sjednána ve výši 21,40 Kč bez DPH za 1 kg methylesteru, když z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že celková cena, tedy cena včetně DPH ve výši 5 %, byla sjednána ve výši 22,47 Kč za 1 kg dodaného zboží. V souladu s touto dohodou pak i žalobkyně vystavila žalované faktury, v nichž jí vyúčtovala cenu za 1 kg methylesteru ve výši 22,47 Kč včetně DPH, tedy s DPH ve výši 5 %. Podle názoru dovolatelky si již soud prvního stupně musel být s ohledem na předložené stanovisko příslušného celního úřadu vědom, že předmětem dodávky me