33 Cdo 1136/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1136/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1136/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1136.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o smlouvě budoucí Dotčené předpisy:§ 1793 odst. 1 o. z. § 1786 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1136/2024-413 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně I. B., zastoupené JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, proti žalovanému F. M., zastoupenému Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 764/50, o nahrazení prohlášení vůle žalovaného a o vzájemném návrhu žalovaného na zrušení smlouvy, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 304/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 5 C 304/2019-324, nahradil projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu specifikovaného znění, kterou prodá a žalobkyně koupí za kupní cenu 2 120 000 Kč nemovitosti v obci a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro kraj Vysočinu, Katastrálním pracovištěm XY, na LV č. XY, a to pozemek – st. parcela č. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, objekt k bydlení a pozemek – parcela č. XY – zahrada (výrok I), zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal vydání rozhodnutí, jímž bude smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli 25. 3. 2019 ohledně nemovitostí zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, zrušena (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III až V). Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil; ve výroku I. „změnil“ tak, že soud určuje obsah smlouvy uzavírané mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, jíž se žalovaný zavazuje žalobkyni odevzdat a umožnit jí nabýt vlastnické právo ke specifikovaným nemovitým věcem, žalobkyně se zavazuje nemovitosti převzít a zaplatit žalovanému kupní cenu ve výši 2 120 000 Kč určeným způsobem za určených podmínek (výrok II.); současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně jako budoucí kupující a žalovaný jako budoucí prodávající uzavřeli dne 25. 3. 2019 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jíž se žalovaný zavázal ve lhůtě do 30. 9. 2019 uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jíž jí prodá ve smlouvě specifikované nemovitosti za sjednanou kupní cenu 1 615 000 Kč, kterou žalobkyně uhradí tak, že 350 000 Kč poukáže na bankovní účet žalovaného nejpozději do 30. 9. 2019 a od 1. 4. 2019 za něho bude splácet úvěr poskytnutý Hypoteční bankou, a s., ve splátkách po 7 127 Kč měsíčně do úplného zaplacení a ponese veškeré náklady spojené s provozem domu. K uzavření realizační (kupní) smlouvy však do 30. 9. 2019 (ani později) přes opakované výzvy žalobkyně (z 28. 8. 2019, 1. 10. 2019 a 7. 10. 2019) nedošlo. Žalobkyně z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovaného plnila částku 350 000 Kč a další částku 49 889 Kč představující splátky hypotečního úvěru za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 10. 2019 do soudní úschovy; Okresní soud v Třebíči částku 399 899 Kč do úschovy usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. Sd 15/2019-21, přijal. Žalovaný projevil vůli předmětné nemovitosti převést na svou sestru J. B., s níž uzavřel na podzim 2018 ústní formou smlouvu o budoucí smlouvě darovací a následně v listopadu 2019 písemnou darovací smlouvu. Ke vkladu vlastnického práva J. B. k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí podle uvedené darovací smlouvy nedošlo, neboť před provedením vkladu bylo žalovanému předběžným opatřením Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 1. 2020, č. j. 5 C 304/2019-62, zakázáno nakládat s předmětnými nemovitostmi; je tak v katastru nemovitostí nadále evidován jako jejich vlastník. Podle znaleckého posudku soudního znalce Ing. Tomáše Dostála, jehož závěry žádný z účastníků nezpochybnil, obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni 25. 3. 2019 činila 2 120 000 Kč. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že smlouva uzavřená účastníky 25. 3. 2019 je platným právním jednáním a má všechny náležitosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě, neboť obsah zamýšlené kupní smlouvy v ní byl sjednán určitě a srozumitelně. Žalovaný jako strana zavázaná povinností uzavřít realizační smlouvu bez zbytečného odkladu k výzvě oprávněné strany (žalobkyně) podle smlouvy o smlouvě budoucí (§ 1786 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. z.“), nesplnil; žaloba je tudíž důvodná. Odvolací soud nepřisvědčil námitce, že v důsledku zdravotní indispozice nebyl žalovaný schopen smlouvu o budoucí kupní smlouvě platně uzavřít; rozchod účastníků a události s tím spojené se sice negativně projevily na jeho psychickém stavu, nicméně ze znaleckého posudku MUDr. Čermákové se podává, že při uzavření smlouvy nejednal v duševní poruše, která by ho činila neschopným k právnímu jednání. Důvodnou neshledal ani obranu žalovaného, že smlouvu o budoucí kupní smlouvě nemohl s žalobkyní uzavřít, jestliže předtím již uzavřel ústní smlouvu o budoucí darovací smlouvě ohledně týchž nemovitostí se svou sestrou Jiřinou Benešovou, s níž v listopadu 2019 uzavřel písemně darovací smlouvu. Konstatoval, že podle § 2057 odst. 1 o. z. při darování věci zapsané do veřejného seznamu, vyžaduje smlouva písemnou formu a podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá se věc zápisem do takového seznamu. Ústní smlouvou, kterou uzavřel na podzim 2018, nemohl žalovaný předmětné nemovitosti své sestře platně darovat; 25. 3. 2019 tudíž byl jejich vlastníkem a byl oprávněn s nimi disponovat. Podle písemné darovací smlouvy, kterou žalovaný uzavřel v listopadu 2019, nebylo vlastnické právo obdarované J. B. do katastru vloženo a žalovaný je podle výpisu z katastru nemovitostí z 3. 11. 2023 je v katastru uveden jako vlastník předmětných nemovitostí; je tak splněna nejen podmínka aktivní věcné legitimace žalobkyně, ale i podmínka pasivní věcné legitimace žalovaného. Právní jednání žalovaného z listopadu 2018 a z listopadu 2019 nelze považovat za takové změny okolností, za nichž po něm nelze rozumně požadovat, aby realizační smlouvu s žalobkyní uzavřel (§ 1788 odst. 2 o. z.); pokud žalovaný uzavřel se svou sestrou smlouvu o budoucí darovací smlouvě v listopadu 2018, v době uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené s žalobkyní 25. 3. 2019 se již nemohlo jednat o změnu okolností způsobilou vyvolat zánik povinnosti uzavřít realizační (kupní) smlouvu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, z něhož se podává, že nový občanský zákoník reguluje otázku smluvního přímusu v případě smlouvy o smlouvě budoucí odlišně od zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, odvolací soud konstatoval, že ustanovení § 1787 o. z. žalobkyni opravňuje domáhat se, aby soud určil obsah realizační smlouvy (namísto požadavku, aby soud nahradil projev vůle uzavřít realizační smlouvu). Hmotné právo výslovně povolává soud k tomu, aby podle kritérií v zákoně uvedených určil obsah smlouvy při zohlednění účelu i podmínek uzavření smlouvy o budoucí smlouvě uvedených v jejím písemném vyhotovení, a to tak, aby její text obsahoval zákonné náležitosti, byl formulován stručně a přehledně a vycházel z okolností uzavření budoucí smlouvy. Navrhla-li žalobkyně změnu ve znění realizační smlouvy (kupní cenu ve výši 2 120 000 Kč namísto 1 615 000 Kč) a soud ji akceptoval, ztratila opodstatnění námitka žalovaného, že realizační smlouvou by došlo k neúměrnému zkrácení prodávajícího, což by mohlo založit jeho právo domáhat se zrušení budoucí smlouvy. V případě vzájemného plnění se považuje za hrubý nepoměr k tomu, co poskytla druhá smluvní strana, hranice zhruba jedné poloviny hodnoty (45 % až 55 %), což nebylo naplněno; žalobkyně nadto reálně projevila vůli kupní cenu, původně sjednanou ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, doplatit. Důvodnou odvolací soud neshledal námitku žalovaného, že neobdržel část kupní ceny