33 Cdo 1209/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1209/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:33 Cdo 1209/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1209.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1209/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. M., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, proti žalované L. G. (dříve H.), zastoupené Mgr. Petrou Ledvinkovou, advokátkou se sídlem v Hostivicích, Lipová 595, o zaplacení 90.537,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 322/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2011, č. j. 11 Co 422/2011-265, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.098,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Ledvinkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č. j. 8 C 322/2009-107, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 245.997,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení 8,5 % úroku z prodlení z částky 245.997,90 Kč za období od 14. 5. 2009 do 21. 7. 2009, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. září 2010, č. j. 11 Co 204/2010-127, změnil rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 155.460,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), ve zbývající části vyhovujícího výroku o věci samé, tj. ohledně částky 90.537,90 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že v rozsahu částky 90.537,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení nejsou předpoklady pro potvrzení ani pro změnu odvoláním napadeného rozhodnutí. Obvodnímu soudu vytkl, že odůvodnění jeho rozhodnutí postrádá náležitosti vyžadované § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dále že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, a že chybně aplikoval § 102 obč. zák., neboť platil-li žalobce měsíčně dílčí splátky úvěru i za žalovanou ze svých výlučných prostředků, měl (a mohl) své právo na vrácení částek odpovídajících jejímu podílu na společném dluhu uplatnit ohledně každé splátky samostatně prvního dne poté, co takto plnil i za žalovanou. Uložil mu, aby žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení potřebných pro posouzení počátku běhu promlčecí doby pro každou jednotlivou splátku úvěru, a aby se zabýval procesní obranou žalované, založenou na tvrzení, že přispívala na úhradu dílčích splátek úvěru. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) poté rozsudkem ze dne 3. května 2011, č. j. 8 C 322/2009-233, zamítl žalobu o zaplacení částky 90.537,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Na základě rozsáhlé rekapitulace dosavadního průběhu řízení, po zjištění, kdy byly placeny jednotlivé splátky úvěru podle smlouvy ze dne 18. 7. 2003 č. 56717-10783918/8060, s odkazem na § 101, § 511 odst. 1, § 498 a § 559 obč. zák. uzavřel, že v rozsahu částky 39.021,- Kč představující splátky úvěru v období od 21. 8. 2003 do 22. 4. 2006, je právo žalobce promlčeno. Jelikož bylo prokázáno, že babička žalované E. A. dne 31. 5. 2004 poukázala na účet žalobce výnos ze svého stavebního spoření ve výši 119.824,- Kč na úhradu dluhu žalované, ve zbývajícím rozsahu dluh žalované zanikl splněním. Přestože žalobce odvoláním napadl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. května 2011, č. j. 8 C 322/2009-233, jen v rozsahu částky 41.420,- Kč (viz odvolání ze dne 13. 7. 2011), Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2011, č. j. 11 Co 422/2011-265, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (tj. v rozsahu částky 90.537,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu se žalobci nepodařilo prokázat, že splátky úvěru plnil jen ze svých výlučných peněz (a nikoli i z peněz žalované), ani že ve prospěch spořícího účtu E. A. hradil platby ze svých výlučných prostředků; ztotožnil se se závěrem, že na úhradu dluhu byly použity finanční prostředky, které získala svědkyně E. A. výplatou plnění podle smlouvy o stavebním spoření. Případným shledal odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, podle jehož závěrů účastníkem smlouvy o stavebním spoření (mimo stavební spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena a jemuž z ní také vznikají práva a povinnosti, přičemž připsáním finanční částky ve prospěch spořícího účtu se v podobě pohledávky za spořitelnou stává tato částka majetkem účastníka smlouvy. Se zřetelem k tomu, že účastníci v rozhodné době vedli společnou domácnost, své finanční prostředky poukazovali na jediný bankovní účet, nelze rozlišit, čí peníze byly zasílány na splátky předmětného úvěru. Protože výše daru poskytnutá E. A. žalované převyšuje o jednu polovinu celkovou sumu splátek zaplacených na vyrovnání úvěru, je správný závěr, že žalovaná nemá vůči žalobci žádný dluh. V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) spojuje s § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.]. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, a ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 2212/2010, nepovažuje za správný závěr, že peníze na účtu stavebního spoření uzavřeného na jméno svědkyně Andrlíkové, se staly automaticky jejím vlastnictvím okamžikem připsání dílčí platby na tento účet bez ohledu na to, kdo a za jakým účelem je na účet poukázal. Má zato, že závěry rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 nelze na souzenou věc vztáhnout, neboť v něm byla řešena otázka, komu patří finanční prostředky rodičů nezletilého dítěte naspořené podle smlouvy o stavebním spoření uzavřené na jméno nezletilého dítěte, a shora uvedené závěry nelze vztáhnout na situaci, kdy je účastníkem stavebního spoření dospělá osoba. Naopak se prosadí závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 2212/2010, který řešil typově totožnou situaci jako v nyní souzené věci. Dovolatel totiž po dohodě se svědkyní E. A. zasílal své finanční prostředky na účet jejího stavebního spoření, přičemž se dohodli na tom, že po skončení stavebního spoření mu svědkyně peníze vrátí zpět na jeho účet. Tím, že peníze dne 31. 5. 2004 poukázala ve prospěch jeho bankovního účtu, splnila uzavřenou dohodu. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že částka 119.824,- Kč poukázaná E. A. představuje její dar žalované, neboť na základě shora uvedených úvah nešlo o finanční prostředky svědkyně. Na základě rozboru jednotlivých podání a přednesů žalované zpochybňuje závěry odvolacího soudu, že došlo k darování částky 119.824,- Kč. Odvolací soud se nezabýval tím, jak velkou částku na jeho účtu měly představovat finanční prostředky žalované (podle dovolatele byly spotřebovány v souvislosti se společným bydlením a hospodařením) a nepřihlédl k vyúčtování mezi účastníky, které prokazuje listina ze dne 8. 6. 2007 podepsaná žalovanou, ani k přednesu žalované u jednání před opatrovnickým soudem dne 7. 5. 2008, že mu v rámci pokusu o smírné řešení sporu nabídla 180.000,- Kč. Zohledněno nebylo, že žalovaná nikdy žádnou platbu ve prospěch jeho účtu neoznačila za splátku dluhu. Podle dovolatele vada řízení spočívá v pochybení odvolacího soudu, který toleroval soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědkyně D. M. (matky žalobce), která jako zástupkyně stavební spořitelny uzavírala smlouvu o stavebním spoření se svědkyní E. A. a byla podrobně informována o tom, jak mělo být s naspořenou částkou naloženo, resp. může potvrdit, že naspořená částka nepředstavovala finanční prostředky E. A. Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o