33 Cdo 1393/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1393/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1393/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1393.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Vady Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 2095 o. z. § 2099 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1393/2025-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) P. V. a b) K. V., zastoupených JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2b, proti žalovaným 1) V. S. a 2) R. S., zastoupeným JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Horní náměstí 283/58, o 388.927 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 136/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 Co 79/2023-152, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 564 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Marcely Urbanové, advokátky. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 37 C 136/2021-71, zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení 388 927 Kč s 8,25 % úroky z prodlení z částky 357 247 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení, a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení 61 648 Kč. Po právní stránce uzavřel, že závady předmětu koupě žalobci neoznámili žalovaným včas, tj. bez zbytečného odkladu (§ 2112 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaní opožděné oznámení vad namítli, právo z vadného plnění žalobcům nepřiznal (§ 2112 odst. 2 věta první o. z.). Rozsudkem ze dne 18. 7. 2023, č. j. 11 Co 79/2023-101, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobcům uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 19 452 Kč. Bez ohledu na to, zda vytčené nedostatky předmětu prodeje jsou vadným plněním zakládajícím právo na slevu z kupní ceny, odvolací soud zdůraznil, že „nároky žalobci u soudu neuplatnili včas“ a „žalovaní opožděné uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci namítli … v průběhu jednání dne 24. 1. 2023 (a pak znovu v odvolání).“ Žalobci – argumentuje odvolací soud – netvrdili, že vytčené závady (včetně nevhodné spalinové cesty) byly důsledkem skutečnosti, o které žalovaní v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.). K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 33 Cdo 3825/2023-132, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu označil za nepřezkoumatelné. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela opomenul vypořádat s námitkou žalobců vznesenou v odvolání, podle které soud prvního stupně pochybil, pokud vytknuté vady předmětu koupě hodnotil jen v souhrnu a nikoliv jednotlivě. U závady komína v podobě vadné spalinové cesty žalobci namítli, že žalovaní opožděnost úspěšně namítnout nemohli, neboť tato vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět. Jejich povinností jakožto provozovatelů spotřebiče paliv totiž bylo nechat si minimálně jednou ročně zkontrolovat oprávněnou osobou spalinovou cestu (§ 43 a násl. zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona 320/2015 Sb.). Pokud by žalovaní této své zákonné povinnosti dostáli, museli být revizním technikem upozorněni na vytknutou vadu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí však argumentoval pouze ve vztahu k opožděnosti oznámení této vady, aniž by se vyjádřil k tomu, zda o vadě žalovaní věděli či vědět museli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, podle něhož „součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo kupujícího z vad zboží … přiznáno v soudním řízení … musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých prodávající … věděl nebo musel vědět v době dodání zboží …“). Rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 Co 79/2023-152, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítajícím výroku co do částky 373 927 Kč s 8,25 % úroky z prodlení z částky 357 247 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení potvrdil, co do částky 15 000 Kč je zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 116 190 Kč. Zabýval se jednotlivými vytknutými „vadami“ a uzavřel, že: popraskaná dlažba terasy byla viditelná, šlo o vadu zjevnou, za níž žalobci od žalovaných obdrželi slevu ve výši 15 000 Kč; nárok na další slevu za ni žalobcům nevznikl (§ 2103 o. z.). O vlhkostních poruchách I. nadzemního podlaží žalobci věděli, žalovaní je na vlhkost v garáži pod terasou upozornili. Nevěnovali-li již před samotnou koupí nemovitostí uvedenému nedostatku patřičnou pozornost a nezjišťovali-li důsledně jeho rozsah, nebylo jejich oznámení vady žalovaným 5. 11. 2019 včasné a vzhledem k námitce žalovaných jim tak nárok na slevu za tuto vadu nelze přiznat. Vědomost žalovaných o rozsahu této vady nelze dovozovat z toho, že dům sami stavěli. K zbývajícím třem „vadám“ odvolací soud uvedl, že ani v jednom případě nejde o vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty první a § 2095 o. z. Co se týká prasklin podlah ve II. a III. nadzemním podlaží domu, žádná speciální jakost ani provedení podlah či jiných stavebních konstrukcí nebyly v kupní smlouvě ujednány. Předmětem koupě byl pozemek se stavbou zhotovenou před dvaceti lety, s jejímž technickým stavem se žalobci měli možnost během prohlídek před koupí seznámit. Praskliny v betonovém potěru, na němž byla položena vrstva dřevotřískových desek a laminátová podlaha, nijak nesnižovaly funkční či estetické vlastnosti věci, a i přes jejich výskyt bylo možné věc v tomto stavu bez omezení užívat. Tvrzení, že kanalizační potrubí nebylo řádně odvětráváno žalobci neprokázali. Sami uvedli že, až do rekonstrukce koupelny v květnu 2019 zápach kanalizace ani kloktání sifonu nevnímali, komfort užívání domu tak nebyl nijak snížen. Technologie odvětrávání kanalizace není vadou (ve smyslu výše citovaných ustanovení), stejně tak jako nevhodná spalinová cesta. Funkčnost topné soustavy nebyla absencí nerezové vložky nijak snížena, žalobci vyšší kvalitu spalinové cesty při koupi nepožadovali. Kupovaná nemovitost byla dostavěna v roce 1997 a její technický stav, včetně topné soustavy, odpovídal tehdejším technickým požadavkům. Žalovaní v domě v roce 2016 instalovali nový kotel, přičemž podmínkou jeho zprovoznění byla i revize spalinové cesty odborně způsobilou osobou. Doklady o tom žalobci obdrželi. Vadou prodané věci tak není vložka zhotovená nikoli z nerezu. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které není přípustné. Žalovaní se k podanému dovolání vyjádřili a navrhli jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř., lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud vyšel z toho, že dne 6. 12. 2017 uzavřeli žalobci jako kupující s žalovanými (prodávajícími) kupní smlouvu, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k nemovitým věcem (pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY - rodinný dům a pozemku parc. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY) za kupní cenu 4 300 000 Kč. Vlastnické právo žalobci nabyli k 10. 1. 2018 a fyzicky předmět koupě převzali v únoru 2018. K 10. 1. 2018 přešlo na žalobce nebezpečí škody na věci. Při přebírání nemo