33 Cdo 1524/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1524/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1524/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1524.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Přechodná (intertemporální) ustanovení Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Bezdůvodné obohacení Vady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 3028 odst. 3 o. z. § 3036 o. z. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1524/2024-194 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Český spotřebitel s. r. o., se sídlem Praha 1, Staré Město, Haštalská 795/1, identifikační číslo osoby 01398491, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Praha 1, Malá Strana, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o 61 799,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 174/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 268/2023-109, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 268/2023-109, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 268/2023-109, potvrdil rozsudek ze dne 18. 5. 2023, č. j. 63 C 174/2022-74, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 799,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 6. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že v návaznosti na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2260/2018, a nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a v jejich dalších rozhodnutích, byla usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 2. 2020, č. j. 30 EXE 782/2016-245, které nabylo právní moci 9. 2. 2021, zastavena exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, vedená u soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jiřího Kolaříka ze dne 8. 4. 2014, č. j. 102 Rozh 1016/2014-7 (coby exekučního titulu na zaplacení částky 39 040 Kč), a to z důvodu celkové nemravnosti smluvních plnění a sankcí stanovených ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100400089 ze dne 28. 2. 2011, na základě které byl právnímu předchůdci žalobkyně (postupiteli a úvěrovanému J. M.) poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Včetně revolvingu mu bylo vyplaceno 34 440 Kč a splaceno jím bylo před zahájením exekuce 86 435 Kč. Před zastavením exekuce soudní exekutorka z celkového vymoženého plnění vyplatila žalované coby exekučně oprávněné částku 14 996 Kč. Celkem tak bylo zaplaceno 101 431 Kč. Odvolací soud s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že neplatnost se vztahuje na úvěrovou smlouvu a na rozhodčí smlouvu z téhož dne. Rozhodčí nález – byť formálně nezrušený, o němž však bylo pravomocně deklarováno, že byl vydán na základě úvěrové a rozhodčí smlouvy neplatné pro nemravnost, což také vedlo k zastavení exekuce k vymožení jím přiznaného plnění – nelze považovat za řádný důvod k plnění vymoženému v zastavené exekuci. Rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, rozhodčí nález je nutno považovat za nicotný a není významné, že původní spotřebitel nepostupoval podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení k dosažení jeho zrušení. Rozhodčí nález tak nemůže založit ani překážku věci rozsouzené pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněně vymoženém plnění v rámci exekuce. Žalobkyně byla oprávněna k vrácení částky 34 440 Kč a se zákonným úrokem z prodlení celkem 39 631,95 Kč. O částku 61 799,05 Kč se tak žalovaná bezdůvodně obohatila. S odkazem na § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a judikatorní závěry Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023) odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení vymoženého v exekuci na základě nezpůsobilého exekučního titulu počíná běžet právní mocí usnesení o zastavení exekuce (tj. v souzené věci od 9. 2. 2021), neboť až tímto okamžikem bylo postaveno najisto, že vymožené plnění je bezdůvodným obohacením. Podala-li žalobkyně žalobu dne 5. 8. 2022, uplatnila ji včas. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od judikatury dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1784/2022) při řešení otázek 1) „zda je rozhodnutí o zastavení exekuce z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. způsobilé zrušit rozhodčí nález jako exekuční titul obdobně jako rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu dle zákona o rozhodčím řízení”; 2) „zda lze, aby rozhodnutím o zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byla obcházena zákonná lhůta k uplatnění návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, který žalované nárok na zaplacení částky přiznal; 3) „zda je plnění poskytnuté dlužníkem na základě do dnešního dne nezrušeného rozhodčího nálezu plněním bez právního důvodu“. S odkazem na § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a § 159a o. s. ř. prosazuje, že pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález (který nebyl zrušen postupem podle zákona o rozhodčím řízení), na základě něhož přijala od právního předchůdce žalobkyně žalovanou částku, je právním důvodem pro přijetí plnění, a proto nejsou naplněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy, nebyla jím shledána nicotnost rozhodčího nálezu a jeho následkem je pouze to, že nelze pokračovat v exekuci. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Právnímu předchůdci žalobkyně nic nebránilo, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení (ve lhůtě podle § 32 odst. 1), po vydání rozhodčího nálezu však zůstal pasivní a promeškal veškeré lhůty. Rozhodčí nález má totožné účinky s pravomocným soudním rozhodnutím a představuje překážku věci rozhodnuté. Žalobou v této věci je sledováno obcházení zákona o rozhodčím řízení. I s ohledem na zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“ není namístě liknavému postupu předchůdce žalobkyně poskytovat ochranu. Dovolatelka též namítá, že odvolací soud opírající se o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2260/18, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, sp. zn. 20 Cdo 332/2017 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, a sp. zn. III. ÚS 1084/12 pominul, že se dotýkala odlišného řízení (exekučního), odlišných právních otázek a odlišného skutkového základu, a je třeba rozlišovat mezi důvodem vzniku nároku ze smlouvy a základem pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 812/2007 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 373/2000, týkajících se užití dosavadního právního předpisu, který byl zrušen a nahrazen novým, pokud otázku promlčení neposoudil podle obchodního zákoníku, ačkoli podle § 3028 odst. 3 o. z. měl postupovat podle dosavadních předpisů (promlčením podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, se vůbec nezabýval a promlčecí lhůtu posuzoval nesprávně podle § 621 o. z.). Od judikatury dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit též při řešení otázek: 4) „Pokud plnění představuje plnění bez právního důvodu od počátku, lze ho uplatnit až po pravomocném zastavení exekuce bez ohledu na právní úpravu obch. zák.?“, 5) „Je rozhodující pro počátek běhu promlčecí lhůty den, kdy k plnění došlo, bez ohledu na to, zda ten, kdo je poskytne, o neplatnosti smlouvy věděl či nikoli, jde-li o bezdůvodné obohacení posuzované podle obch. zák.?“; 6) „Od kdy započne běžet lhůta k vydání bezdůvodného obohacení, jde-li o plnění na neplatnou smlouvu uzavřenou za účinnosti obch. zák.?“ 7) Lze posuzovat běh promlčecí doby dle o. z., ačkoli na věc dopadá právní úprava obch. zák.?“