33 Cdo 1587/2010 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1587/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2011 Spisová značka:33 Cdo 1587/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1587.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 241a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.25.2011II.ÚS 2164/11JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto01.19.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1587/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce F. Š., zastoupeného Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, proti žalované METRIE spol. s r. o. se sídlem v Lošticích, Moravičanská 20, zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Langrova 7, o zaplacení 2,776.378,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 44/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2009, č. j. 40 Co 537/2006-342, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2009, č. j. 40 Co 537/2006-342, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 C 44/2000-243, tak že se zamítá žaloba v části, v níž bylo žádáno uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2,040.456,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 4. 2000 do zaplacení, se zamítá. II. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2009, č. j. 40 Co 537/2006-342, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 C 44/2000-243, v zamítavém výroku o částce 735.922,- Kč s 21% úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 1997 do zaplacení, s 21% úrokem z prodlení z částky 85.520,- Kč od 1. 1. 1997 do 7. 4. 2000, s 11% úrokem z částky 85.520,- Kč od 8. 4. 2000 do zaplacení, s 26% úrokem z prodlení z částky 691.607,- Kč od 1. 1. 1998 do 7. 4. 2000, s 16% úrokem z prodlení z částky 691.607,- Kč od 8. 4. 2000 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení z částky 753.001,- Kč od 1. 1. 1999 do 7. 4. 2000, s 5% úrokem z prodlení z částky 753.001,- Kč od 8. 4. 2000 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 510.328,- Kč od 1.1. 2000 do 7. 4. 2000, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 62.832,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Hasaly, advokáta se sídlem v Šumperku, Langrova 7. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 C 44/2000-243, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.040.456,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8. 4. 2000 do zaplacení, zamítl žalobu v rozsahu částky 2.135.544,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení včetně poplatkové povinnosti. Vzal za prokázané, že účastníci dne 27. 1. 1994 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaná měla příležitost uzavřít smlouvu se třetí osobou o prodeji své produkce, za což mu měla být zaplacena úplata (provize) z realizovaného prodeje výrobků žalované (ze všech budoucích zakázek). Výše provize v případě obchodu se společností Landstrasser GmbH byla určena dodatkem č. 1 ze dne 27. 1. 1994. Dopisem ze dne 27. 12. 1994 žalovaná žalobci oznámila, že ke dni 31. 12. 1994 smlouvu ukončuje. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu podle § 51 občanského zákoníku („obč. zák.“), z níž žalobci náleží právo na dohodnutou odměnu podle čl. III. smlouvy a jejího dodatku č. 1., přičemž výše odměny neodporuje dobrým mravům. Ujednání o odměně se „nejvíce přiblížilo smlouvě o důchodu podle § 842 a násl. obč. zák., přičemž pokud bylo vyplácením odměny honorováno plnění žalobcem již předtím poskytnuté, je podle názoru soudu prvního stupně pojmově vyloučeno, aby žalovaná závazek k vyplácení takové odměny jednostranně vypověděla či od něj odstoupila“. Podáním žalované ze dne 27. 12. 1994 tak nemohlo dojít k zániku sporné smlouvy. Pro vznesenou námitku promlčení přiznal soud prvního stupně žalobci jen provizi za dobu od 24. 11. 1996 do 31. 10. 1999; jinak žalobu za období od 1. 1. 1995 do 23. 11. 1996 zamítl. Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 25. října 2006, č. j. 40 Co 537/2006-273, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu o zaplacení částky 2.040.456,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8. 4. 2000 do zaplacení zamítl (výrok I.), v zamítavém výroku o částce 735.922,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů včetně nákladů státu (výroky III. a IV.). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva ze dne 27. 1. 1994 je neplatná, neboť v rozporu s dobrými mravy zakládala právo žalobce na časově neomezenou provizi z uzavřených dohod s rakouskou firmou bez jeho přičinění. Otázkou promlčení se odvolací soud nezabýval na základě závěru, že žalobci právo na zaplacení žalovaných částek (z neplatného právního vztahu) nevzniklo. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 1977/2007, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 25. října 2006, č. j. 40 Co 537/2006-273, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Výkladem čl. I. a III. smlouvy ze dne 27. 1. 1994 a jejího dodatku č. 1 uzavřel, že uvedená smlouva je platnou (nepojmenovanou) smlouvu podle § 51 obč. zák., ze které žalobci vzniklo právo na provizi. Odměna vázaná na objem prodaného zboží žalované (na majetkovou výhodu, kterou uzavřením dlouhodobého kontraktu žalovaná získala přičiněním žalobce) neodporuje zákonu ani jej neobchází a není v rozporu s dobrými mravy. Jestliže nebylo dohodnuto, že právo na provizi náleží žalobci i z dílčích kupních smluv uzavřených po zániku závazkového vztahu výpovědí, nemá žalobce právo na provizi poté, co výpověď smlouvy ze dne 27. 1. 1994 nabyla účinnosti. Rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, č. j. 40 Co 537/2006-342, Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu o zaplacení částky 2.040.456,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8. 4. 2000 do zaplacení zamítl (výrok I.), v zamítavém výroku o částce 735.922,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů včetně nákladů státu (výroky III., IV. a V.). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně zdůraznil, že žalobce až v odvolacím řízení přednesl tvrzení o tom, že nebyl prokázán okamžik doručení výpovědi ze dne 27. 12. 1994, zároveň ale nepopřel, že výpověď obdržel. S odkazem na obsah žalobních tvrzení, podání žalobce ze dne 28. 5. 2001 a ze dne 23. 9. 2002 považuje odvolací soud za nesporné, že žalobce výpověď obdržel a její účinky nastaly nejpozději k 31. 12. 1994. Právní posouzení věci soudem prvního stupně shledal správným potud, že vztah mezi účastníky je vztahem podléhajícím režimu občanského zákoníku, neboť v okamžiku uzavření smlouvy dne 27. 1. 1994 nebyl žalobce podnikatelem a nedošlo mezi nimi ani k dohodě podle § 262 obchodního zákoníku. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu o charakteru této smlouvy uzavřel, že žalobce nemá právo na provizi podle čl. III a dodatku č. 1 z prodeje skládacího dřevěného dvoumetru firmě Landstrasser Metall- und Holzwarenfabrik GmbH z dílčích smluv o dodávkách této komodity uzavřených po výpovědi smlouvy ze dne 27. 1. 1994. Dodal, že za přispění žalobce byla uzavřena koncem roku 1993 dohoda o ceně za 1 ks výrobku žalované, o způsobu dopravy, podmínkách placení a byl dohodnut objem první dodávky. Jelikož tato „rámcová smlouva“ neobsahovala ujednání o množství dodaného zboží, předpokládaly smluvní strany uzavírání dílčích kupních smluv na konkrétní množství výrobků žalované na základě objednávky společnosti Landstrasser Metall- und Holzwarfabrik GmbH. Smlouva včetně dotčeného dodatku tak vázala odměnu žalobce na realizovaný prodej a na každý prodaný kus výrobku žalované, což znamená, že ke vzniku práva na provizi nebyla určující jen „rámcová smlouva“, jejíhož sjednávání se žalobce účastnil, nýbrž až na ni navazující dílčí kupní smlouvy; bez nich nebylo možno výši jeho odměny určit. Nebylo-li ve sporné smlouvě dohodnuto, že právo na provizi nál