33 Cdo 1721/2024 – Nejvyšší soud

33 Cdo 1721/2024-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně CZAD Praha s.r.o., se sídlem v Praze 2, Wilsonova 300/8 (identifikační číslo osoby 477 14 999), zastoupené JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, proti žalované 2H ACTION s. r. o., se sídlem v Ostřešanech 54 (identifikační číslo osoby 288 25 993), zastoupené JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze 1, Londýnská 730/59, o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 244/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 1. 2024, č. j. 27 Co 292/2023-208, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2024, č. j. 27 Co 292/2023-218, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Michala Kloudy, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2023, č. j. 6 C 244/2020-165, zamítl žalobu na určení, že odstoupení od kupní smlouvy, kterou účastnice uzavřely 8. 6. 2013 (k ověření podpisů na smlouvě došlo k 27. 9. 2013), učiněné žalovanou dne 13. 7. 2020 je neplatné, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 1. 2024, č. j. 27 Co 292/2023-208, opraveným usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 27 Co 292/2023-218, poté, co připustil změnu žaloby (učiněnou podáním žalobkyně z 16. 3. 2021), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že právní vztah účastnic založený kupní smlouvou uzavřenou dne 8. 6. 2013 nadále trvá; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřely dne 8. 6. 2013 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k blíže označených nemovitostem, jež jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice na LV č. 70 pro obec a katastrální území Ostřešany, za sjednanou kupní cenu 8 000 000 Kč, kterou se kupující zavázala prodávající uhradit ve splátkách dle přílohy č. 1 smlouvy; podpisy smluvních stran na smlouvě byly ověřeny 27. 9. 2013. V článku III kupní smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě, že bude kupující v prodlení s kteroukoliv splátkou na kupní cenu po dobu delší než 60 dnů, sjednává se právo prodávající od smlouvy odstoupit. V článku IV kupní smlouvy bylo dohodnuto, že návrh na zápis vlastnického práva ve prospěch kupující bude podán nejpozději do 14 dnů ode dne, kdy tato uhradí na účet prodávající celou kupní cenu. Dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu kupní smlouvy, byly jednotlivé splátky kupní ceny splatné vždy do 10. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná 10. 6. 2013 a poslední splátka 10. 5. 2021. Účastnice si v kupní smlouvě sjednaly právo kupující nemovitosti užívat okamžikem podpisu smlouvy. Listinou ze dne 13. 7. 2020, která byla žalobkyni doručena 13. 7. 2020, žalovaná od kupní smlouvy odstoupila s odůvodněním, že žalobkyně je v prodlení se splátkou kupní ceny ve výši 94 450 Kč splatnou k 10. 5. 2020 a prodlení k datu odstoupení od smlouvy činí 64 dní. Listinou z 2. 10. 2020 vyzvala žalovaná žalobkyni k vyklizení nemovitostí, které jsou předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 8. 6. 2020, a to v důsledku odstoupení od kupní smlouvy, které učinila dopisem ze dne 13. 7. 2020. Žalobkyně ke dni odstoupení od smlouvy uhradila žalované na kupní ceně celkem 7 055 900 Kč. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná platně odstoupila od kupní smlouvy. Nepřisvědčil žalobkyni, že odstoupení od kupní smlouvy je v rozporu s dobrými mravy. Připomněl, že dovolávat se dobrých mravů může jen osoba, která sama jedná v souladu s dobrými mravy. Přestože bylo povinností žalobkyně hradit kupní cenu v částkách a sjednaných termínech, ocitala se pravidelně v prodlení se splácením jednotlivých splátek, a to i v řádu mnoha desítek dnů. Žalovaná neměla povinnost žalobkyni vyzývat, aby dodržovala sjednaný splátkový kalendář, a přesto tak v průběhu let činila. Nebylo prokázáno, že by strany uzavřely další písemný dodatek ke kupní smlouvě, který by upravoval splatnost splátek kupní ceny odlišně od sjednaného splátkového kalendáře. Protože smlouvu porušila žalobkyně, která do doby, než obdržela odstoupení žalované od kupní smlouvy, neučinila ve vztahu k ní a splnění své smluvní povinnosti žádná opatření, nemůže se úspěšně bránit tvrzením, že žalovaná se vůči ní zachovala v rozporu s dobrými mravy. Přisvědčil soudu prvního stupně, že na daný případ nedopadá ustanovení § 29 zákona č. 191/2020 Sb. (tzv. lex covid), které vytváří strop pro možnost věřitele požadovat sankce všeho druhu, pakliže je jeho právo vázáno na prodlení dlužníka (půjde zejména o úroky z prodlení, penále, smluvní pokuty apod.). To nelze vztáhnout na případ odstoupení od smlouvy, které není smluvní či zákonnou sankcí, ale je samostatným nárokem jedné ze smluvních stran poskytujícím ochranu před protiprávním jednáním druhé smluvní strany. Nadto uvedené zákonné ustanovení omezuje možnost uplatnění sankcí k datu 30. 6. 2020; žalovaná od kupní smlouvy odstoupila teprve 13. 7. 2020. Odvolací soud pouze nesdílel přesvědčení soudu prvního stupně, že je naléhavý právní zájem na určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy (§ 80 o. s. ř.) a vyhověl návrhu na připuštění změny žaloby učiněné v podání žalobkyně ze dne 16. 3. 2021. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud výrazně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Je přesvědčena, že žalovaná vyčkávala, až bude zaplacena značná část kupní ceny, konkrétně 7 055 900 Kč (tj. 88 procent), aby od smlouvy odstoupila. Řečeno jinak, žalovaná vyčkávala na správný čas, aby mohla odstoupit od smlouvy a získala tím co největší majetkový prospěch v podobě zaplacené kupní ceny. Protože takový záměr měla žalovaná podle přesvědčení žalobkyně již od uzavření kupní smlouvy, bylo na místě posoudit právní jednání žalované (odstoupení od kupní smlouvy) jako příčící se dobrým mravům ve smyslu závěrů dovozených v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1193/2015, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004. Při znalosti ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že úvahu odvolacího soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, lze přezkoumat jen je-li z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 26 Cdo 548/2018, a ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3654/2019), prosazuje, že v posuzovaném případě je úvaha odvolacího soudu zjevně nepřiměřená, neboť odstoupení od smlouvy ze strany žalované bylo ryze účelové. Vedle toho dovolatelka namítá, že ke dni 13. 7. 2020 objektivně nebyla po dobu delší než 60 dnů v prodlení s úhradou splátky ve výši 94 450 Kč. Protože k platnému uzavření smlouvy podle ní došlo až dne 27. 9. 2013, kdy byly ověřeny podpisy obou smluvních stran na smlouvě, nemohla být v prodlení, jak uvedla v odstoupení od smlouvy žalovaná. Strany se neměly řídit sjednaným splátkovým kalendářem, ale datem ověření podpisů na kupní smlouvě. Splatnost první splátky kupní ceny mohla tedy nastat nejdříve dnem 27. 9. 2013 (tj. okamžikem platnosti a účinnosti kupní smlouvy), nikoli dnem 8. 6. 2013 (jak dovodil odvolací soud) a posunula se tak i splatnost všech dalších jednotlivých splátek kupní ceny uvedených ve splátkovém kalendáři. Otázka „kdy nastává účinnost kupní smlouvy o převodu nemovitosti“, tj. zda nastává již podpisem účastníků smlouvy anebo až okamžikem ověření jejich podpisů, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné. Protože žalobkyně své povinnosti ze smlouvy opakovaně porušovala, jestliže splátky kupní ceny nehradila včas, využila svého zákonného a nadto ve smlouvě sjednaného práva, což zcela jistě neodporuje zákonu, ani dobrým mravům. Za účelové považuje tvrzení žalobkyně o odkladu účinnosti kupní smlouvy (a tedy i posunu splatnosti kupní ceny); data splatnosti splátek kupní ceny byla jednoznačně ujednána ve splátkovém kalendáři. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení