33 Cdo 1912/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1912/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1912/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1912.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.08.2025III.ÚS 2296/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1912/2024-1469 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové, ve věci žalobkyň a) E. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem Hradec Králové, třída Karla IV. 468/18 a b) E. Š., zastoupené JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, náměstí Svobody 77/12, proti žalované MAIRA ENTERPRISE LLC, se sídlem 1025 Connecticut Ave NW, Suit 615, Washington, District of Columbia 20036 (dříve 1090 Vermont Ave, N.W., 2005 Washington, DC), Spojené státy Americké, zahraniční osoba registrovaná pod č. L43671, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 259/55, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 36/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 49 Co 190/2022-1347, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Procházky. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 49 Co 190/2022-1347, potvrdil rozsudek ze dne 29. 6. 2022, č. j. 34 C 36/2012-1257, jímž Městský soud v Brně (soud prvního stupně) zrušil rozhodčí nález rozhodce JUDr. Igora Veleby, se sídlem Brno, Soběšická 151, ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. R 16/09, opravný rozhodčí nález téhož rozhodce ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. R 16/09, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva – označená jako dohoda o řešení sporu – uzavřena nebyla, neboť na jednání u notářky dne 5. 6. 2009 ji Mgr. Leona Žáková za společnost INFA trade, s.r.o. (právní předchůdkyně žalované) jako její jednatelka nepodepsala. Až následně dodatečně připojený podpis by znamenal pozdní akceptaci ve smyslu § 43c odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“); pozdější uzavření rozhodčí smlouvy – než dne 5. 6. 2009 – žádný z účastníků netvrdil. Vzhledem k tomu, že rozhodčí smlouva uzavřena nebyla, soud označený rozhodčí nález zrušil podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek: 1) „jednání žalobkyň v neomluvitelném omylu dle § 49a obč. zák.“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1251/2002. 2) „zneužití práva ze strany žalobkyň“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 515/2001. Žalobkyně ani JUDr. Prchalová „nemohou nyní legitimně tvrdit a na základě takového tvrzení se domoci rozhodnutí soudu, jehož nosnými důvody bude vyložení vůle třetí osoby tak, jak ji „subjektivně“ vnímaly, pokud je vnímána odlišně od osoby, která ji projevila“. Nadto takové jednání žalobkyň by bylo zatíženo jejich úmyslem ostatním účastníkům právního jednání uškodit. Pokud tedy spoléhaly na efekt ochuzení jiného účastníka právního jednání o jeho práva, nesledovaly dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž sledovaly rozpor s ustálenými dobrými mravy a zákonem, jakož i byly vedeny přímým úmyslem způsobit jinému účastníku právního jednání újmu; takové jednání je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 515/2001“. 3) „nepříslušnost svědka k hodnocení vnímaných skutečností“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1908/2006. 4) „kvalifikace případu výlučně v kompetenci soudu“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 354/2020. Ohledně důkazů přímých – konkrétně výpovědi žalobkyň a jejich tehdejší zástupkyně JUDr. Prchalové – namítá, že během jednání u notářky dne 5. 6. 2009 „mohlo být nanejvýše vnímáno, zda Mgr. Žáková podpis učinila či nikoliv; za koho však podpis Mgr. Žáková činila, svědek schopen vnímat vlastními smysly není (její vnitřní vůli vnímat nemohli).“ Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil skutkové nebo právní závěry; uvede-li svědek přesto ve své výpovědi takové závěry, soud k nim při hodnocení jeho výpovědi nepřihlíží. 5) „posouzení věrohodnosti důkazu“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1239/2011. Soudům vytýká, že nesprávně hodnotily důkazy svědeckými výpověďmi a „upřednostnily – nikoliv objektivně – svědeckou výpověď JUDr. Prchalové a účastnickou výpověď žalobkyně a). Především není možné“ svědeckou výpověď bývalé právní zástupkyně žalobkyň (JUDr. Prchalové) „stavět nad výpověď“ bývalé právní zástupkyně žalované - Mgr. Žákové. Tyto svědecké výpovědi „mají mít kategoricky stejnou hodnotu“. Výpověď Mgr. Žákové nelze shledat nevěrohodnou z důvodu, že v minulosti žalovanou právně zastupovala, pokud současně ze stejného důvodu nebude co do věrohodnosti vyloučena svědecká výpověď JUDr. Prchalové; „bez této výpovědi na straně žalobkyň není jediné svědecké výpovědi, jež by skutkový stav žalobkyň podporovala a nutno zdůraznit, že to co JUDr. Prchalová ve své výpovědi tvrdila o „ohlídání“ vůle Mgr. Žákové, smysly hlídat a vnímat nelze“. Soudy „zcela ignorovaly“ v čase proměnlivá (vyvíjející se) stanoviska žalobkyň, konkrétně, že v dubnu 2010 spočívala procesní obrana povinné [zde patrně žalobkyně b)] „pouze na námitce existence dohody o bezdlužnosti“, v květnu 2010 ji „rozšířila na tezi, že dohoda sice uzavřena byla, avšak tato je neplatná pro nedostatek souhlasu ze strany opatrovnického soudu ve vztahu k jedné ze smluvních stran“ a až v přípisu ze dne 26. 1. 2011 (obsaženém v rozhodčím spisu) povinná a Mgr. Eva Šponerová namítly, že dohoda o řešení sporu uplatněná v rozhodčím řízení tehdejší žalobkyní (společností INFA trade s. r. o.) „je údajně kopií původní rozhodčí dohody, na kterou bylo připojeno razítko společnosti INFA trade s.r.o. Ale ani tím povinná nezpochybnila, že Mgr. Žáková tehdy za jmenovanou společnost dohodu podepsala, jelikož akceptaci předmětné dohody o řešení sporu spojovala s razítkem jmenované společnosti, které však na akceptaci – na to, že dohodu Mgr. Žáková podepsala – nemá vliv.“ Nadto uvedený postup vykazuje znaky libovůle při hodnocení důkazů, což je v rozporu se zásadou kontradiktornosti soudního řízení, zásadou transparentnosti soudních rozhodnutí a s právem na spravedlivý proces. 6) „zákaz unesení důkazního břemene na základě pravděpodobnosti“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že v případě prokazování rozhodné skutečnosti nepřímými důkazy postačuje „vysoká míra pravděpodobnosti.“, jelikož „je stále pouze pravděpodobností, nikoliv jistotou, jež je judikaturou vyžadována“. Odvolací soud „tedy měl s ohledem na rozumné pochybnosti o skutkovém stavu tvrzeném žalobkyněmi a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu žalobu zamítnout“. 7) „porušení principu legitimního očekávání“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1299/2015. Má za to, že jí svědčí legitimní očekávání, neboť odvolací soud se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.