33 Cdo 201/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 201/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 201/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.201.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 201/2025-96 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PMS, spol. s r. o., se sídlem v Poděbradech, Za Bažantnicí 51 (identifikační číslo 186 22 569), zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, proti žalované MRJ s. r. o., se sídlem v Koutech 165 (identifikační číslo 055 09 432), zastoupené Mgr. Matějem Grödlem, BSc., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, o 146 190 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 277/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 26 Co 150/2024-72, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 C 277/2023-41, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 146 190 Kč s 15 % úroky z prodlení od 26. 3. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 1 200 Kč, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 27 882,03 Kč. Předmětem sporu je plnění ze záruky za jakost díla sjednané ve smlouvě v podobě nároku žalobkyně (objednatelky) na náhradu nákladů, které vynaložila na opravu tvrzených a vytčených vad díla. Účastnice uzavřely 13. 6. 2022 smlouvu č. 26/022/327, jíž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala provést podlahovou betonovou pokládku na stavbě označené „BD3 Nymburk“. V uvedené smlouvě o dílo (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023, dále jen „o. z.“) poskytla žalovaná ve smyslu § 2619 ve spojení s § 2113 a násl. o. z. záruku za jakost provedeného díla po dobu čtyřiceti osmi měsíců od jeho předání a strany současně sjednaly písemnou formu komunikace při uplatňování a řešení nároků z této záruky tak, že po vytčení vad bude žalované poskytnuta čtrnáctidenní lhůta k zaslání písemného stanoviska, a pokud do třiceti dnů od písemného oznámení o uplatnění nároku ze záruky žalovaná vady díla neopraví, je žalobkyně oprávněna na její náklady zajistit opravu reklamovaných vad sama. Dílo bylo žalobkyni předáno 19. 10. 2022. E-mailovou zprávou z 6. 1. 2023 žalobkyně oznámila žalované, že se položené betony v části plochy drolí, a vyzvala ji k vyjádření a řešení popsaného problému. Žalovaná 8. 1. 2023 sdělila, že na provedené práci neshledala žádné nedostatky; přesto požádala o vyčíslení nákladů na případnou „penetraci“ podlah. E-mailovou zprávou z 9. 1. 2023 vyčíslila žalobkyně náklady částkou 128 126 Kč a e-mailovou zprávou z 10. 1. 2023 vyzvala žalovanou, aby sdělila, zda reklamaci, a to již v celém rozsahu položených betonových ploch, uznává s tím, že požaduje odstranit vadu opravou. Žalovaná výtky žalobkyně neakceptovala, protože bylo potřeba – a to již nikoli její činností jako zhotovitelky v rámci smluvního plnění – provést před pokládkou podlah další úpravu položených betonových povrchů. Potvrdila, že se na stavbu dostaví tzv. mentor, aby ověřil kvalitu položeného betonu. Žalobkyně však sdělila, že musí úpravu betonů provést a nemůže déle čekat. Dne 19. 1. 2023 sdělila žalovaná, že považuje stanovisko žalobkyně stran vytýkaných vad za neadekvátní, protože k poškození betonových povrchů došlo zejména v důsledku pohybu osob na dosud nedozrálém betonu, jakož i v důsledku jejich „oškrábání“. Zároveň požádala žalobkyni o zaujetí stanoviska. Žalobkyně na tento e-mail již nereagovala a po zkoušce kvality betonové pokládky společností QUALIFORM, a. s. (za částku 43 560 Kč), nechala provést opravu podlah společností Tilia Interiéry s. r. o., která za provedené práce vystavila faktury dne 19. 1. 2023, 27. 1. 2023, 2. 2. 2023 a 26. 2. 2023 na celkovou částku 127 240 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Podle soudu prvního stupně žalobkyně nedodržela dohodnutou písemnou formu uplatnění záruční reklamace vad. Za písemná právní jednání lze e-mailové zprávy považovat jen, jsou-li opatřeny zaručeným elektronickým podpisem, což se v projednávané věci nestalo. Dále dovodil, že podstatné náležitosti reklamace nebyly vymezeny na jediné listině, ale jednotlivé obsahové prvky byly uplatňovány (zpřesňovány) postupně ve třech e-mailových zprávách z období 6. 1. až 10. 1. 2023. Postup žalobkyně při reklamačním vytýkání vad shledal soud jako zmatečný a nepřehledný. Žalobkyně neposkytla žalované sjednanou čtrnáctidenní lhůtu k písemnému vyjádření, když reklamace byla upřesněna až 10. 1. 2023, lhůta k vyjádření žalované končila až 24. 1. 2023 a naopak již 19. 1. 2023 začala žalobkyně prostřednictvím společnosti Tilia Interiéry s. r. o. provádět opravu vady. Tím zmařila možnost objektivně přezkoumat, zda jí tvrzené závady podlahové plochy vůbec existovaly. Soud prvního stupně uzavřel, že vzhledem k uvedeným pochybením při vytknutí vady, jež byly v rozporu s § 1921 odst. 2 o. z. i s obsahem smlouvy o dílo, právo ze sjednané záruky žalobkyni nevzniklo. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 26 Co 150/2024-72, Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 808,80 Kč. Odvolací soud – na rozdíl od dílčího nesprávného závěru soudu prvního stupně – dovodil, že doručením e-mailové zprávy z 10. 1. 2023 žalobkyně řádně vytkla vadu díla, protože e-mailová komunikace při vyřizování záruční reklamace jako sjednaná písemná forma právního jednání obstojí. Postup, který účastnice ujednaly, však nebyl dodržen, neboť žalobkyně k odstranění vady přistoupila před uplynutím lhůty poskytnuté žalované k opravě. Třicetidenní lhůta počala žalované běžet od 11. 1. 2023, přičemž žalobkyně prokazatelně již 19. 1. 2023 – prostřednictvím společnosti Tilia Interiéry s. r. o. – začala s opravou díla. Byla však oprávněna sama vady odstranit a požadovat náklady na opravu až po uplynutí uvedené lhůty. V důsledku porušení smlouvy žalobkyně pozbyla sjednané právo ze záruky za jakost v podobě opravy vady díla na náklady žalované. Přípustnost dovolání shledává žalobkyně v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázkách hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: 1) Zda je objednatel povinen potvrdit reklamaci, pokud ho zhotovitel v jejím zamítnutí vyzve k dalšímu vyjádření; 2) Zda se uplatní závěr, že objednatel má právo odstranit vady díla sám nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů odstranění, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán; 3) Zda oprava objednatelem před uplynutím lhůty k opravě dané zhotoviteli má za následek bez dalšího ztrátu práv objednatele z vadného plnění záruky v případě, kdy z prokázaného skutkového stavu vyplývá, že zhotovitel vadu nikdy neuznal a provedení opravy z jeho strany tak nepřicházelo v úvahu; 4) Rozhodnutí odvolacího soudu má za překvapivé, protože ji odvolací soud nepoučil o možnosti, že bude věc hodnotit po právní stránce jinak než soud prvního stupně, a neumožnil jí vyjádřit se ani navrhnout či označit důkazy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Spojuje-li žalobkyně přípustnost dov