33 Cdo 2050/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2050/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2050/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2050.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotace Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. § 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2050/2023-207 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17 (identifikační číslo osoby 492 41 494), proti žalované ZEOS Brnířov a. s., se sídlem v Brnířově 101 (identifikační číslo osoby 001 15 380), zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení 92 781 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 143/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2023, č. j. 25 Co 25/2023-160, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala zaplacení 92 781 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení podpory, kterou žalované vyplatila podle smluv uzavřených za účelem podpory úroků z úvěru poskytnutého od GE Money Bank a. s., pobočky Domažlice (viz smlouva o úvěru číslo 59308000521 z 26. 3. 2008; 502/2008/1), úvěru od stejného subjektu (viz smlouva o úvěru číslo 59308000492 z 26. 3. 2008) a hypotečního úvěru od Komerční banky a. s., pobočky Domažlice (viz smlouva o úvěru číslo 0350008230578 z 11. 6. 2008; 1349/2008/1). Uváděla, že žalovaná porušila smluvní podmínky pro poskytnutí podpory. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 25 Co 25/2023-160, rozsudek ze dne 15. 11. 2022, v části, jíž Okresní soud v Domažlicích (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 003 Kč, 2 549 Kč a 66 646 Kč se specifikovaným příslušenstvím potvrdil, v části, jíž zamítl žalobu na zaplacení 1 988 Kč, 5039 Kč a 15 556 Kč se specifikovaným příslušenstvím, změnil tak, že žalovaná je povinna žalobkyni tyto částky zaplatit; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že účastnice uzavřely tři smlouvy o poskytnutí podpory úroků z úvěru, a to 25. 4. 2008 na podporu úroků z úvěru na žací stroj a na traktor a 5. 1. 2009 na podporu úroků z hypotečního úvěru na zemědělskou půdu; dotace byly žalované vyplaceny. Po právní stránce shodně se soudem prvního stupně dovodil, že dotace přísluší pouze malému a střednímu podniku a její poskytnutí je výsledkem procesu, který má několik fází; v době posuzování podmínek pro poskytnutí dotace je zemědělský subjekt žadatelem a v další fázi, kdy o dotaci je již rozhodnuto, je příjemcem dotace (žadatel a příjemce podpory je táž osoba, která je zatížena stejnými povinnostmi). Protože závazek žalobkyně poskytnout dotaci zaniká dnem, kdy nejsou splněny podmínky pro poskytování dotace (čl. 2.5 smlouvy), neobstojí názor žalované, že právní rámec daného vztahu stanoví povinnost být malým a středním podnikem pouze v době podání žádosti a čestného prohlášení. Právo žalobkyně na vrácení dotace není promlčeno, neboť si účastnice v čl. 8.3 smlouvy sjednaly desetiletou promlčecí lhůtu. Protože v průběhu roku 2012 se vlastníkem žalované stala společnost AGROFERT a. s., přestala žalovaná k 31. 12. 2012 patřit do kategorie malého a středního podniku ve smyslu čl. 2 Doporučení Komise 2003/361/ES (dále jen „Doporučení“); tento status jí však zůstal zachován na základě výjimky plynoucí z čl. 4 Doporučení do doby, než dojde k překročení stanovených stropů ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích. Jelikož samotná smlouva vázala zánik práva na poskytnutí dotace již na změnu podmínek, k níž došlo v roce 2012, odvolací soud vyložil ustanovení o přechodném období restriktivně tak, že pokud je v textu normy uvedeno, že stropy nejsou překročeny ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích, je nepochybně prvním účetním obdobím účetní období roku 2012, kdy prahy byly překročeny a druhým účetním obdobím rok 2013. Skutečnost, že parametry malého a středního podniku lze brát v potaz až provedením účetní závěrky, na daném závěru nic nemění. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že jednání žalobkyně je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené pravomocné rozhodnutí závisí na právních otázkách, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu výslovně řešeny, a to: a) „zda se na výklad projevu vůle spočívajícího v uzavření veřejnoprávní subordinační smlouvy ve smyslu § 161 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jejíž smluvní režim mimo rámec právní úpravy správního řádu smluvní strany podřídily režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, uplatní pravidla pro výklad projevu vůle obsažená v § 266 obchodního zákoníku i v případě, že předmětem takové smlouvy je poskytnutí dotace, přičemž nedílnou součástí takové smlouvy jsou i poskytovatelem dotace vydaná pravidla, jejichž inspiračním zdrojem je Doporučení Komise č. 2003/361/ES ze dne 5. května 2003, o definici mikropodniků, malých a středních podniků jako právně nezávazné soft-law Evropské unie“, d) „zda se čl. 4 odst. 2 přílohy Doporučení, který stanoví, že v případech, kdy podnik ke dni účetní závěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru stropy pro počet pracovníků nebo finanční stropy uvedené v článku 2, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku či mikropodniku, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobou dvou po sobě jdoucích účetních období“, uplatní po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období ode dne, k němuž byla zpracována účetní závěrka, při jejímž sestavení je možné zjistit, že počet zaměstnanců a další finanční ukazatele překračují prahové hodnoty malého a středního podniku“, a na právních otázkách, které odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, dovodil-li, b) v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, sp. zn. 28 Cdo 1988/2006, sp. zn. 33 Odo 1472/2006, a sp. zn. 33 Odo 1560/2006, popř. s jeho usnesením sp. zn. 33 Odo 519/2006, že se žalobkyně nemohla dovolat svého omylu ohledně toho, že žalovaná nebyla od 1. 1. 2014 malým a středním podnikem, jelikož se nejednalo o omyl omluvitelný, a c) v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 32 Odo 1097/2005, a ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4126/2009, popř. usnesením ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 925/2009, že se počátek běhu promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě zániku závazku ze smlouvy, jejíž smluvní režim mimo rámec právní úpravy správního řádu smluvní strany podřídily režimu obchodního zákoníku, odvíjí od okamžiku, kdy objektivně bylo možno právo uplatnit u soudu, což nastalo v den, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení, a nikoli od doručení výzvy k vydání plnění. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil smluvní ujednání obsahující pojem „malý a střední podnik“, jestliže nepoužil správně pravidla výkladu projevu vůle podle § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Nesouhlasí ani s tím, jak odvolací soud určil počátek běhu dvouletého přechodného období, během něhož si podnik udrží postavení malého a středního podniku navzdory překročení prahových hodnot, jež tuto kategorii definují. Prosazuje, že rozhodným pro začátek přechodného období je podle čl. 4 odst. 2 přílohy Doporučení až den účetní závěrky, kdy příjemce zjistí, že v průběhu účetního období, za které dochází k vyhotovení účetní závěrky, došlo k překročení prahových hodnot malého a středního podniku. Srozuměna není ani s tím, jak se odvolací soud vypořádal s námitkou promlčení uplatněného práva, když uvedl, že vrácení části vyplacené dotace může být nárokem z bezdůvodného obohacení, a pominul, že na takový nárok smluvně ujednané prodloužení promlčecí doby nedopadá. Namítá, že pokud by po uplynutí dvouletého ochranného období skutečně došlo k zániku hlavního závazku, pro který byly smlouvy uzavírány, všechny platby vyplacené k tomuto okamžiku by bylo nutné považovat za platby učiněné mimo právní režim předmětných smluv, a tedy i mimo dosah smluvně sjednaného prodloužení promlčecí do