33 Cdo 2298/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2298/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2298/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2298.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Promlčení Dotčené předpisy:§ 37 obč. zák. § 56 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2298/2025-131 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. M., zastoupené Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Jana Růžičky 1165/2A, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení 40 106 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 259/2023-46, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 29 Co 335/2024-95, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 29 Co 335/2024-95, se v části, jíž byl změněn zamítavý výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2024, č. j. 15 C 259/2023-46, tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 25 688,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 11. 2024 do zaplacení, a v rozsahu nákladového výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání žalované odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně žalobou podanou 2. 11. 2023 uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které na její úkor získala žalovaná přijetím plnění z neplatné pojistné smlouvy č. 103598405 uzavřené dne 25. 3. 2005. Rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 15 C 259/2023-46, Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně co do částky 14 417,76 Kč a příslušenství zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil, ve zbývající části jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 688,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 11. 2024 do zaplacení; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 2. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že účastnice sporu uzavřely 25. 3. 2005 pojistnou smlouvu o životním pojištění, žalobkyně byla prostřednictvím výpisů z podílového účtu o průběhu pojištění pravidelně informována a že přípisem ze dne 27. 3. 2023 smlouvu vypověděla. Žalovaná vyplatila žalobkyni částky 290 731 Kč a 13 043 Kč. Po doplnění dokazování odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že žalobkyně je advokátkou specializující se na zastupování klientů pojišťoven a vymáhání jejich nároků z titulu životního pojištění, z něhož nelze usoudit na to, že by si od uzavření pojistné smlouvy byla vědoma neplatnosti své pojistné smlouvy, a její odbornost jí nelze klást k tíži. Z toho dovodil, že její skutečná vědomost o neplatnosti smlouvy nebyla prokázána až do vyčíslení odkupného dne 9. 6. 2023, a proto nelze v předchozím období shledat „počátek běhu žádné subjektivní promlčecí doby“, jak dovodil soud prvního stupně, který počátek běhu subjektivní promlčecí doby spojil s úhradou každého jednotlivého pojistného. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, neboť neobsahuje konkrétní a dostatečně určitá ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů, a o pojistném plnění konstruovaném na základě neurčitelné hodnoty podílového účtu. Doplnil, že absolutní neplatnost smlouvy spatřuje v nedostatečné konkrétnosti ujednání o pojistném plnění, o rizikovém pojistném a o nákladové struktuře pojistného produktu a ve zneužívající povaze těchto ujednání. Uvedená ujednání „jsou ve smlouvě (v obchodních podmínkách) přítomna, ale svou nekonkrétností připouštějí jejich zneužití poskytovatelem služby v neprospěch žalobkyně“. Nepřisvědčil argumentaci žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, neboť v nyní projednávané věci podrobil testu přiměřenosti ve smlouvě existující ujednání a dospěl k závěru o jejich zneužívajícím charakteru ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Ohledně „tříleté objektivní promlčecí doby“ odvolací soud aproboval argumentaci žalobkyně, že její uplatnění by i v případě posuzovaného dlouhodobého smluvního vztahu žalobkyně a žalované znamenalo porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele v rozporu se Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a s pokyny pro její výklad, proto ji na uplatněný nárok neaplikoval a námitce promlčení nevyhověl. Námitku promlčení rovněž neshledal v rozporu s dobrými mravy. Dále v souladu s tím, jak žalobkyně započetla platbu žalované a vzala žalobu částečně zpět, odvolací soud odpovídající část výroku o věci samé rozsudku zrušil a řízení zastavil. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve skutečnosti, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud nesprávně (v rozporu s ustálenou judikaturou) posoudil otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby, dále otázku aplikace objektivní promlčecí doby z důvodu existence zneužívajícího ujednání, u něhož zároveň shledal vadu spočívající v jeho neurčitosti, a otázku týkající se započtení plnění (vrácených částek pojistného) žalobkyní. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž provedl dokazování a neumožnil jí postupem podle § 118a o. s. ř. doplnit skutková tvrzení. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že potvrdí jako správný rozsudek soudu prvního stupně, případně aby ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Součástí dovolání žalovaná učinila návrh, aby dovolací soud nařídil, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát. 4. Žalobkyně vyjádřením k dovolání navrhla, aby dovolací soud položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky ohledně možnosti podrobit testu přiměřenosti neplatné ujednání a zda lze při existenci nepřiměřeného smluvního ujednání aplikovat závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 4. 2021 ve věci C 485/19. Vyjádřila přesvědčení, že nejsou podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, proto navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné zčásti odmítl a zčásti zamítl. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 5. Podle § 236 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího sodu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť; vždy však musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. 9. Otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.), rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nab